Výstava: Moravský kras známý i neznámý

Místo: Moravské zemské muzeum, Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, 3. poschodí
Termín výstavy: 5. květen 2010 - únor 2011
Vernisáž: 4. května 2010 v 17 hodin
Doprovodné programy: Fotosoutěž Moravský kras neznámý
cyklus přednášek, exkurze
Výstava Moravský Kras známý i neznámý se svou koncepcí řadí k reprezentativním instalacím a bude v letošním roce patřit ke stěžejním výstavám Moravského zemského muzea. Tématem výstavy je Moravský kras jako nejvýznamnější krasová oblast České republiky, ale také jako krajina, jejíž geologický a geomorfologický vývoj, unikáty živé přírody, četné archeologické, paleontologické, kulturní a historické památky poutají už téměř dvě století pozornost odborníků různých vědních oborů. Je však i územím významným z hlediska cestovního ruchu a turistiky.
Podnět k uspořádání výstavy vzešel z Moravského zemského muzea. Této iniciativy se chopila Správa chráněné krajinné oblasti Moravský kras a podpořila ji Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Správa jeskyní ČR.
Výstava připomene i významné osobnosti vědy a badatele, jejichž profesionální dráha byla těsně spjata s Moravským zemským muzeem. Současně zdůrazní veřejnosti i fakt, že součástí kmenového sbírkového fondu MZM jsou vedle kolekcí různě starých sedimentů, vzorků hornin, minerálů a nálezů zkamenělin dříve žijících rostlin a živočichů, také zejména archeologické a osteologické doklady ze světově proslulých lokalit - jeskyní Kůlny, Pekárny či Býčí skály.
Pro úvodní část výstavy byl vybrán největší výstavní sál 3. patra Dietrichsteinského paláce, který poskytl dostatečně velký prostor k rozvinutí tématu Příroda Moravského krasu. Návštěvník je nejdříve seznámen s geologickým vývojem Moravského krasu. Velmi složitý a stovky milionů let trvající vývoj neživé přírody Moravského krasu dokumentují Informační texty, schematická geologická mapa, mapa krasových skupin, obrázky zachycující prakontinent Pangea a základní fáze jeho rozpadu na jednotlivé kontinenty, vzorky hornin, ukázky paleontologických nálezů a fotografie krasových jevů. To vše slouží jako předstupeň k návštěvnické lahůdce v podobě dioramatu jeskyně s krápníkovou výzdobou a sedimentárními výplněmi. V sousedství této scény je umístěna figurína oblečená do skafandru T. K. Divíška ze 30. let 20. století, který spolupracovníkovi K. Absolona umožnil podnikat potápěčské průzkumy v řečišti Punkvy na dně Macochy.
Představit dnešní přírodu Moravského krasu byl další úkol autorů výstavy. Na pestrost rostlinných a živočišných druhů a vývoj jejich společenstev měly vliv různé faktory, zejména však geografická poloha krasové krajiny na rozhraní Českého masivu a Karpatské soustavy, bohatě členitý reliéf a specifické klimatické podmínky. Atmosféru této části výstavy výrazně ovlivňují působivé fotografie jednotlivých biotopů a zoologické preparáty. Návštěvník si odnáší poznatek, že v Moravském krasu se dnes setkáváme s celou škálou různých společenstev. Stepní a lesostepní jsou na výslunných svazích a skalních ostrožnách. Společenstva teplých hájů a středoevropských listnatých lesů obývají krasové plošiny. V severní části jsou druhy horské – alpské a karpatské provenience, obývající dna hlubokých kaňonovitých údolí, spodních částí zastíněných svahů a propast Macochu, kde od poslední doby ledové dokázala u nás přežít jediná populace horské prvosenkovité rostliny kruhatky Matthioliho. Ve spodních částech údolí Punkvy, Křtinského potoka a Říčky jsou pak rozšířeny lužní porosty.
Zvířena Moravského krasu je neméně pozoruhodná jako rostlinstvo. Za zmínku stojí bohatý výskyt vrápenců a netopýrů, jež mají úzký vztah ke zvláštním podmínkám krasu a lze zde zastihnout dvaadvacet druhů z dvaceti čtyř zaregistrovaných. Schéma krasu v podobě blokdiagramu demonstruje povrchové a podzemní krasové jevy. Názornou formou seznamuje se vznikem a vývojem krasu v chemicky dobře rozpustných horninách, především vápencích.

Ve druhé části výstavy jsou soustředěny doklady a informace o vývoji a podobě historicky proměnlivých vztahů mezi člověkem a jeskyní. O nehostinnou oblast jeskyní a skal Moravského krasu se člověk se zvýšenou intenzitou zajímal od střední fáze starší doby kamenné, což např. dokládají jednoduché kamenné nástroje z jeskyně Kůlny z doby asi před 130 000 lety. Z Kůlny a Švédova stolu pocházejí i kosterní zbytky neandertálců, považovaných za starší formu lidského rodu. Kromě velkoplošných fotografií jeskynních portálů Kůlny a Pekárny, upoutá návštěvníkovu pozornost dioráma Býčí skály, jedné z nejvýznamnějších archeologických lokalit nejen u nás, ale i v celé Evropě. V jeskyni, obecně dnes považované za obětiště či kultovní místo halštatské kultury v 6. století před n. l., bylo při archeologickém průzkumu J. Wankela nalezeno přes 40 lidských koster se známkami násilné smrti, kostry zvířat, množství keramických a bronzových nádob, zlaté, bronzové, jantarové a skleněné ozdoby a další předměty včetně unikátní bronzové plastiky býčka. J. Wankel nález interpretoval jako pohřeb halštatského velmože.
Svědectvím o těžbě železné rudy a zpracování železa v Moravském krasu jsou trojrozměrné modely několika typů železářských pecí, představující různé výrobní technologie, model hamru, příklady odlitků a pracovní nástroje. Za první významný doklad zdejšího hutnictví je považován Wankelův objev kovářské dílny v Býčí skále. Archeologické nálezy prokázaly rozvoj železářství v době slovanské. Tradiční těžba a zpracování železné rudy se plně rozvinuly ve 2. polovině 18. a v 19. století, kdy na Blanensku vyrostlo několik hutních provozů. Vyčerpání ložisek a nízká rentabilita vedly k postupnému omezování hutní výroby a posléze roku 1896 k jejímu ukončení. Pozoruhodnou historii těžby a zpracování místních železných rud připomíná technická rezervace huť Františka v Josefovském údolí u Adamova.
Jistou návaznost středověku na předcházející staletí podtrhuje výstava tím, že zařazuje ve třetím sále obraz zaniklé vesnice Bystřec, který pomohl odkrýt archeologický výzkum Moravského zemského muzea. Po oddíle, nazvaném Moravský kras v nejstarší psané historii, pokračuje výstava tématy, jež dokládají v každé době jistou setrvačnost lidského jednání. Jsou to děsivé příběhy o krutosti a trestu, náměty „Čert v Moravském Švýcarsku“, „Divoženky v Balcarce“ a snad nejznámější pověst „Macecha a její pastorek“ v podání sloupského faráře Jana N. Soukopa. V oddílech „Počátky odborného průzkumu jeskyní“ a „Archeologie odhaluje v jeskyních stopy pravěkého člověka“ se návštěvník setká s předními badateli, kteří se soustavně věnovali výzkumům jeskyní v Moravském krasu, z nichž nejvíce proslul Jindřich Wankel, pokládaný za „otce moravské archeologie“. Oddíl „Moravský kras v době intenzivního speleologického výzkumu“ přibližuje životní osudy a vědecký odkaz Karla Absolona, jedné z nejvýznamnějších osobností moravské archeologie a přírodních věd, který roku 1908 nastoupil jako kustod zoologických sbírek do Moravského zemského muzea.
Závěr výstavy ve třetím sále seznamuje s historií ochrany přírody v Moravském krasu a přibližuje působnost Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Dokumentována je i činnost Správy jeskyní ČR a České speleologické společnosti.
Doprovodný program:
Cyklus přednášek:
11. května Moravský kras ve starší době kamenné
Přednáší: Doc. PhDr. Martin Oliva, PhD.
13. května Jeskyňářské historky
Přednáší: Mgr. Vladislav Slezák
20. května Fenomén Moravského krasu – Býčí skála
Přednáší: Mgr. Martin Golec
Začátky vždy v 17 hodin, Dietrichsteinský palác, přednáškový sál, Zelný trh 8, Brno.
Exkurze:
5. června 2010: Za hmyzem a rostlinami Hádů u Brna, pořádají Botanické a Entomologické oddělení Moravského zemského muzea. Exkurzi povedou Mgr. Igor Malenovský, PhD. a RNDr. Karel Sutorý, CSc. Sraz účastníků bude v 9 hodin před hotelem Velká Klajdovka v Líšni.
Další část přednáškového cyklu bude pokračovat na podzim letošního roku, stejně tak jsou na podzim naplánovány další exkurze.
FOTOSOUTĚŽ – Moravský kras neznámý
Moravské zemské muzeum vyhlašuje v souvislosti s výstavou fotografickou soutěž pro širokou veřejnost, která potrvá po celou dobu trvání výstavy. Zaslané fotografie by měly představit Moravský kras z neobvyklého pohledu, v neobvyklých souvislostech tak, jak nebývá tato oblast běžně vnímána a prezentována. Výstava by měla návštěvníka vést k novým otázkám a novému pohledu na oblast Moravského krasu a tato zvídavost by se – podle přání organizátorů - měla odrazit i ve fotografickém pohledu zúčastněných.
Soutěž je vyhlášena pro fyzické osoby v termínu od 5. 5. do 31. 12. 2010. Fotografie mohou být reportážní i inscenované, černobílé i barevné (formát od 13x18 do 20x30).
O vítězi rozhodne hodnocení ve dvou úrovních, hodnotit bude odborná komise pod vedením známého brněnského fotografa Jeffa Kratochvila a také laická veřejnost prostřednictvím hlasování přímo na webových stránkách MZM. Vítězové obdrží hodnotnou cenu. Z došlých fotografií bude uspořádána výstava v prostorách Moravského zemského muzea a vydán digitální katalog.
CHKO Moravský kras
Autor: Leoš Štefka
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR - Správa CHKO Moravský kras
Datum 4.7.1956 nese výnos, kterým byl Moravský kras vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí. Stal se tak nejstarší chráněnou krajinnou oblastí na Moravě a druhou nejstarší v České republice. Její rozloha činí 92 km2.
Krasový fenomén
Úzký pás prvohorních devonských vápenců mezi Brnem a Sloupem je charakteristický v České republice nejlépe vyvinutými formami povrchového a podzemního krasu. Nalezneme zde i unikáty živé přírody, četné archeologické, paleontologické i kulturní památky.
Do krasových plošin jsou zaříznuty až 150 m hluboké kaňony. Typický je Pustý a Suchý žleb. Téměř 60% území pokrývají lesy, které si ve střední a jižní části a na obtížně přístupných svazích na severu, zachovaly téměř přirozenou druhovou skladbu. Část plošin byla odlesněna a je zemědělsky obhospodařována.
Vhodné geologické podmínky umožnily vytvoření rozvinutého krasového reliéfu. Z typických krasových jevů spatříme závrty (např. Blažkův závrt u jeskyně Balcarky, závrty u Vilémovic), hřebenáče a skalní mosty (Hřebenáč u Sloupu, Kolíbky u Rudice, Čertova branka v Pustém žlebu), ponory (Rudické propadání, Nová a Stará Rasovna) a vývěry (vývěr Punkvy v Pustém žlebu, vývěr Jedovnického potoka u Býčí skály). V Moravském krasu známe více než 1000 jeskyní a na objevení čekají další. Jeskynní systémy dosahují úctyhodných rozměrů. Nejdelší s více než 35 km chodeb, dómů a propastí je vytvořen na podzemní Punkvě a jejích zdrojnicích Bílé vodě a Sloupském potoku. V roce 2004 byl tento v ČR nejdelší systém zapsán na List mokřadů mezinárodního významu Ramsarské úmluvy. Součástí mokřadu jsou jeskyně Sloupsko-šošůvské, Nová a Stará Rasovna, 13-C, Císařská, Balcarka, Amatérská, Punkevní, Kateřinská, systém Malého výtoku a další.
Turistům jsou zpřístupněny čtyři jeskyně, které se liší jak svým charakterem, tak i délkou prohlídky. Nejnavštěvovanější Punkevní jeskyně s plavbou na podzemní Punkvě a prohlídkou dna propasti Macochy ročně zhlédne téměř 200 000 turistů. Jeskyně Kateřinská zaujme největším zpřístupněným dómem, Balcarka barevnou krápníkovou výzdobou. Mohutné chodby a podzemní propasti s vyhlídkovými můstky uchvátí ve Sloupsko-šošůvských jeskyních. Součástí prohlídky je světově známá archeologická lokalita jeskyně Kůlna. Upravena je i jeskyně Císařská v blízkosti Ostrova u Macochy. Jeskyně není přístupná turistům a od roku 1997 je využívána k léčení nemocí horních cest dýchacích – speleoterapii. Ke zpřístupnění turistům je uvažována jeskyně Výpustek u Křtin. V prostorách této jeskyně fungovala na konci 2.světové války podzemní továrna, později zde československá armáda vybudovala protiatomový a protichemický kryt. Již dnes lze jeskyni výjimečně navštívit v rámci květnového Evropského dne parků.
V jeskyních sedimentech se uchovaly pozoruhodné doklady vývoje lidského rodu. Nástroje neandrtálců z jeskyně Kůlny jsou staré více než 120 000 let. Jeskyni Pekárnu proslavily nálezy nejstarších dokladů umění – rytin koní a bizonů kultury magdalenien z doby před cca 12.000 – 15.000 lety. Chloubou přírodovědného muzea ve Vídni je nález tzv. halštatského pohřbu z jeskyně Býčí skála. Nejstarší datovaná jeskynní kresba v ČR z Býčí skály má 5 200 roků. Evropsky důležitým nálezem je objev kovárny z 5. století př.n.l. ze stejné lokality. V 8. až 11. století byla ve střední části Moravského krasu těžena železná ruda. Archeologický výzkum potvrdil, že se jednalo o největší dosud známé hutnické centrum té doby na území západních Slovanů.
Živá příroda
Ochranu si zaslouží i živá příroda. Teplomilná společenstva rostlin s dubem šípákem, kosatcem nízkým, koniklecem velkokvětým, kavylem Ivanovým a živočichy jako je jestěrka zelená a jasoň dymnivkový na jihu, střídají rozlehlé bučiny střední části krasu s kyčelnicí cibulkatou a devítilistou, okroticí červenou, lilií zlatohlavou, vzácně zde hnízdícím čápem černým a dalšími druhy. Horským lesem na nás dýchnou suťové svahy ve žlebech s jilmem horským, s mohutnými jedlemi, tisem červeným na skalách, v podrostu s kriticky ohroženou kapradinou jelením jazykem celolistým a s měsíčnicí vytrvalou. U Punkvy zahlédneme skorce obecného a konipasa horského. Pozůstatkem ledových dob jsou karpatské a alpské druhy. Kruhatka Matthioliho roste v propasti Macoše na jediné lokalitě v České republice. Pozoruhodnost území podtrhuje i skutečnost, že z Moravského krasu bylo popsáno více než 100 živočišných druhů (bezobratlí). Pestrost dokumentuje výskyt více než 2000 druhů motýlů. Z 23 druhů našich netopýrů a vrápenců bylo v Moravském krasu zjištěno 21 druhů, z nich 18 zimuje v jeskyních.
Specifikem Moravského krasu jsou praví jeskynní živočichové. Prostředí věčné tmy, vlhka a jen mírného kolísání teplot není bez života. Živočichy trvale přizpůsobené tomuto prostředí zastupují v našich podmínkách pouze bezobratlí, což je z největší pravděpodobností způsobeno vyhynutím mnoha jeskynních forem v dobách ledových. Z Amatérské jeskyně byly nově pro vědu popsáni např. chvostoskoci Onychiurus rauseri a Arrhopalites ruseki. Tzv. „trusinkové lavice“ jsou v Amatérské jeskyni vytvářeny na povrchu sedimentu žížalou Allobophora rosea. Významnými druhy jsou korýš blešivec karpatský a máloštětinatý červ Bythonomus absoloni – endemit popsaný z Jalového koryta ze dna propasti Macocha.
Člověk a krasová krajina
Ani skutečnost, že byl Moravský kras vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí však nezaručila, že nedošlo k poškození a zničení některých přírodních a kulturních hodnot. Původní lesy byly na části ploch nahrazeny smrkovými monokulturami. Na zemědělských plošinách byly běžně zaváženy a rozorávány závrty, v území se rozvinuly nevhodné formy rekreace (např. chatová výstavba). Masová návštěvnost a nedostatečná opatření k ochraně unikátního podzemního světa se projevily hrubým a na některých místech až devastujícím způsobem. Jak jinak hodnotit skutečnost, kdy na řadě míst jeskyní chybí více než 50% původní krápníkové výzdoby a některé dominantní útvary jsou nahrazeny modely z umělých hmot, neboť originály byly ukradeny. Opakujícím se nešvarem jsou divoké skládky odpadků, zejména v okolí silnic a parkovišť.
Z důvodu nezbytnosti přísnějšího prosazování ochrany území byla v roce 1977 ustavena Správa CHKO se sídlem v Blansku. Z postupně realizovaných opatření ochrany krasu lze uvést zatravňování orné půdy nad jeskyněmi, vyloučení motorové dopravy z Pustého a Suchého žlebu, usměrnění turistického využívání jeskyní, vyhlášení nových rezervací aj. K praktické péči o území Správa CHKO využívá finanční nástroje MŽP ČR (Program péče o krajinu MŽP a Program péče o majetek státu) v objemu 2-3 miliony ročně. Již před vstupem České republiky do Evropské unie byly v Moravském krasu (společně s dalšími 4 CHKO) využity prostředky Evropské unie programu SAPARD na podporu ekologicky vhodného zemědělství. S přispěním dalšího programu LIFE byla do Moravského krasu navrácena pastva ovcí. Velké prostředky ze Státního fondu životního prostředí i vlastních rozpočtů věnují obce na řešení zásadního problému krasu a to zlepšení čistoty krasových vod.
Nejcennější části území jsou dnes chráněny ve 4 národních přírodních rezervacích, 2 národních přírodních památkách a 11 přírodních rezervacích, které jsou součástí I. zóny (17 km 2, t.j. 18% rozlohy CHKO). Tato zahrnuje i plochy se soustředěným výskytem povrchových a podzemních krasových jevů. Cílem je nejpřísnější ochrana. Přírodně cenná území, jako lesy s druhovou skladbou blízké přirozené, nebo plochy s rozptýlenými krasovými jevy, byla zařazena do II. zóny (40 km2, t.j. 43 % rozlohy CHKO). Důraz je kladen na postupné omezení intenzity hospodářského využívání. Zbývajících 35 km2, t.j. 39 % rozlohy CHKO patří do III. zóny. Tato zóna plní především výrobní a sídelní funkce.
Již od školních let je Moravský kras téměř synonymem pro turistické a školní výlety. Není náhodou, že Klub Českých turistů jako svoji vůbec první chatu postavil již v roce 1895 Útulnu u Macochy. Hustá síť turistických cest, cyklotras a 7 naučných stezek zpřístupňují nejzajímavější místa krasu. Mnoho informací lze nalézt v přírodovědných expozicích ve větrném mlýnu v Rudici a v huti Františka v Josefovském údolí. Důležitým cílem, který si stanovil Spolek pro obnovu venkova Moravský kras, sdružující nejen obce chráněné oblasti, je podpora a rozvoj turistiky a cestovního ruchu. Tomuto cíli by mělo přispět i připravované návštěvnické středisko na Skalním mlýně. Je škodou, že v jednom z hlavních center Moravského krasu chybí kvalitní návštěvnické středisko s programy a informacemi o zajímavostech, hodnotách i důvodech ochrany tohoto zajímavého území.