Psaní z cesty – Italské povyražení díl 9

Autor článku: Dopisovatel, pro číslo 1/2009, vloženo dne 07.01.2009

[Stálý odkaz na článek]

Den dvanáctý - Řím
Stmívalo se. Procházel jsem tím skoro dvakrát dva kilometry rozlehlým parkem a hledal nějaký tichý zákoutí, kde bych v klidu spočinul. Jó, tady by to šlo, takovej háječek stranou všeho, tady bude pohoda, jen aby nepršelo. Nepršelo, ale pohoda nebyla. Ani náhodou. Už jsem ležel nasoukanej ve spacáku, když tak padesát metrů ode mě zastavilo auto. Pořádně zčerstva z něj vypálili tři chlapíci a rovnou ke mně. Dva se cestou odpojili a třetí zkoumavě propátrával okolí mého dočasného bydliště.
Mrkl na mě, pak se postavil tak na tři metry ode mě a stál. Ani slovo. Ani nic. Jenom tam tak stojí a čumí kamsi za mě, stojí jako nějakej pitomej solnej sloup, stojí a do naprostý tmy svítí jeho bílý tričko. Tohle je divný. Fakt divný. Radši pryč. Tohle nemám zapotřebí.
Začal jsem se pakovat. Ještě najít pouzdro od brýlí: „Kde do prdele je?“ To už ale ten chlap odchází k autu a odjíždí. Sám. „Ty vole, co tohle je, to si ten debil sem přišel jen tak na čtvrthodinku postát? Hezky ke stromečkům? A kde nechal ty svý kumpány?“ Pouzdro nikde, za to jsem nahmatal použitej prezervativ. Tak to už je moc. Začal jsem nadávat. Pořádně nahlas a strašně sprostě. Další maník. Mladej koukl na mou smotanou karimatku, něco pochopil a jestli mluvím anglicky. Zavrčel jsem, že trošku, a teď už pro jistotu se zapalovačem propátrával dál zem kolem sebe. „Tady přece někde musí bejt.“ Při tom mi ten nově příchozí velmi plynnou angličtinou vykládal v kostce toto: „Hele víš, já jsem gay a my se tady scházíme, ale klidně tu můžeš spát, tohle je prostě jenom park. Žádnej problém.“ Moc milej kluk. Pravděpodobně prostitut. Proč by se jinak scházeli na takovýmhle místě? „Okey, okey,“ mumlám na něj a konečně - pouzdro je na světě. Spát tady ale rozhodně nehodlám. Vyrazil jsem pryč. Cestou jsem jich potkal ještě několik. Tmou se rojili jako komáři.
Ze všeho nejvíc jsem byl pekelně otrávenej. V celým tomhle blbým parku na ploše bezmála čtyř nekonečnejch kilometrů čtverečních si zrovna musím vybrat plácek, kde si teploušský děvky dávaj´ noční randez vous se svejma nadrženejma kunčaftama. Co víc k tomu? Fakt pech.
Asi po půl hodince chůze, furt pořádně naštvanej, rozhodil jsem karimatku nedaleko jakýhosi rybníčku. Zaleh´ jsem rozhodnutej vrhnout se na každýho, kdo se ke mně jenom přiblíží. Husy a kačeny občas pronikavě zakejhaly kdesi ve tmě.
Nikdo jinej mě už nevyrušil.
Tak, kde všude jsem dneska nebyl? Předně ve vatikánských muzeích, nezhlédl jsem tedy ani Raffaelovu Athénskou akademii, ani Sixtinskou kapli, o níž tu už šla řeč, logicky jsem nenavštívil ani blízký chrám Svatého Petra. Zdaleka jsem se vyhnul Andělskému hradu, ba i Koloseum či Forum Romanum jsem dnes pominul. K fontáně di Trevi, (tam, kde se koupala ta blonďatá bohyně ve Felliniho Sladkém životě) jsem sice nakoukl, ale dostat se přes mraky turistů až k ní, bylo nad mé síly. A podobně to probíhalo u Pantheonu, kde jsem si řekl dost, tohle nemá cenu. Jednak většinu těch věcí znám z dřívějška, jednak si na tomhle výletě nehodlám připadat jak cestující během špičky moskevského metra.
A tož jsem se vydal ke kostelíku San Pietro in Monasterio, a to hlavně proto, že se nachází přesně na opačné straně starého Říma, než moje včerejší vila Borghese. Mohl jsem tak téměř libovolně šmejdit uličkami, pojídat pizzu v místech, kde na široký dohled byl můj foťák osamocen a velmi pomalu, ale jistě se blížit ke svému cíli. Samotný kostel - nic moc, hezké prostory ovšem vybavení přeplácnuté, to jak se jej postupem věků snažili lidé pořád vylepšovat a vylepšovat dle vkusu své pomíjivé doby. Řekl bych: Typické pro celý Řím. Naštěstí hned vedle se kulatí Tempietto geniálního architekta Bramanteho. Stavba tak malá, že se vleze do nevelkého dvora dnešní španělské ambasády. Všechno tu ubíhá dokola: tři prstence schodů, dórské sloupy, pak balustráda, okna, výklenky a kopule. Ovšem tak by se mělo podle mě stavět. S nápadem! A s přesným vědomím míry toho či onoho. Totiž takhle. Odeberte z Tempietta něco a všechno kouzlo je fuč. Zůstane studená nuda. Přidejte něco a zničíte ho. Zničíte rytmus, zničíte harmonii. Zkamenělá symfonie - to je Tempietto.
Jinak k mému obveselení sloužili dnes především kolegové turisti. Jak chudáci posedávali po lavicích Pantheonu, zpocení, vysílení, na hranici fyzického i psychického kolapsu. „Proboha, kolik nám toho ještě dneska zbývá vidět?! “Vůbec jsem je nelitoval.
„Komedie - to je tragédie toho druhého,“ napsal, tuším, Woody Allen.
Ale vůbec nejlepší byl jeden obou(po)hlavně blonďatý pár. Ona, pěkná holka, manekýnka v růžových šatech si, aby jí nepadala kabelka jaksi směšně a toporně, přičapla k jednomu z těch miliardy místních vodojemů a jen tak zlehka, ostýchavě se prstíky dotýkala proudu vody. On, kudrnatý a s malým Kodakem v ruce jí předváděl, jak se má správně usmívat. Vypadalo to ale, že chce ve tváři své milé vyvolat výraz křeče člověka po mozkové mrtvici. Pravda, celá tahle zábava se sice odehrávala před Pantheonem, ovšem jak ten borec stál, tak na pozadí výsledné fotky se bude vyjímat jen a jen protější bazilika rychlého oběda, chrám páně McDonaldův. Nic proti tomuhle řetězci. Vysral jsem se na tolika jeho záchodech, že mu mám bejt za co vděčnej! Ale něco tak skrznaskrz hloupého jako ti dva se hned tak nevidí. Ani v televizi ne.

Když jsem si včera sundával čočky, batoh roztahanej na lavečce, přistoupil ke mně chlapík s batůžkem, plánkem města a kudy, že se jde k pyramidám. Fakt se ptal na pyramidy. Malej, hubenej skrček v kšiltovce - nepravděpodobnej turista. Otočil jsem se k němu a posílal ho pryč, jenom moment a už se mi za zády k mému batohu cpaly dravé ruce jeho kumpána. „Táhni do hajzlu,“ strčil jsem do něj, až upadl. „Sorry, sorry, já jenom něco tadyhle,“ šmátral ten zlodějíček po zemi, jako že tam něco hledá. Na to se zvedl a odkvačil.
A teď. Ta nekonečná trapnost toho človíčka s mapou. Ty chvíle, kdy ještě cítil jakousi naprosto scestnou povinnost dohrát dokonce svou roli návštěvníka italské metropole, hledajícího cestu k vysněným pyramidám. Moc špatný herec absurdního dramatu. Mrmlal si něco nad tou svou ubohou, zmačkanou mapou odněkud z popelnice a snažil se předstírat, že fakt netuší, kde je. Neuvěřitelnou jednu minutu. Stále měl potřebu se ke mně obracet, jako ať mu pomůžu. Přiblížit se však už neodvažoval. Rovnal jsem si věci do batohu a kašlal na něj. Nemohl jsem se totiž rozhodnout, jestli mu mám rovnou jednu vypálit, zavolat policajty, nebo se začít smát. Konečně usoudil, že to by stačilo, že teď už z celé záležitosti odejde s čistým štítem, ještě pohodil hlavou, to jako nad mou neochotou, udělal pár kroků a rozběhl se přesně za ten samej roh, kde před ním zmizel jeho chmatáckej kámoš.
Martin Zaoral



Podobné články:
Poslední rabín v Boskovicích - napsal PhDr. Jaroslav Bránský - ze dne 06.03.2009 (1)
Čtení na pokračování – Italské povyražení díl 10 - ze dne 22.01.2009 (1)
Psaní z cesty – Italské povyražení díl 7 - ze dne 11.12.2008 (1)
Psaní z cesty - Italské povyražení - díl 3 - ze dne 06.10.2008 (1)
Psaní z cesty – Italské povyražení - ze dne 04.09.2008 (1)

Všechny články z tohoto čísla (1/2009):

Rubrika: Zpravodajství
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 12. 1. 2009 do 18. 1. 2009
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 5. 1. 2009 do 11. 1. 2009
Aktuální Zubní pohotovost 1.1. - 31.1. 2009
Čistička ve Velkých Opatovicích získá evropské parametry
K projektu odkanalizování se spojila Skalice nad Svitavou s Jabloňany
Město Kunštát s pomocí dotace kanalizaci dokončí
Na veletrhu REGIONTOUR se bude prezentovat i Moravský kras
Nesouhlas k výstavbě obchodního centra využilo pouze Nesehnutí
Nový projekt Sloup-Šošůvka využije stávající čističku
Odkanalizování dalších obcí uleví přírodě
Ohlédnutí za rokem 2008 ve Velkých Opatovicích
Opatření na úsporu energie Gymnázia Boskovice
Polévka na náměstí v Boskovicích již počtrnácté
První miminko – růžolící Veronika Jachanová
Rekonstrukce železničních přejezdů
Rybářský ples již po dvanácté
Silvestr se obešel bez vážnějších nehod
Skateové hřiště pro mladé ve Velkých Opatovicích
Šachový turnaj provětral mozkové závity
V Oboře rozbalovali dárky společně
Vojenská technika zakončila rok přehlídkou
Výstavba rodinných domů Pod Střelnicí
Zdražení komunálního odpadu jen někde

Rubrika: Kultura
Brána rájeckého zámku se otevřela milovníkům historie i gurmánům
CESTOVATELSKÝ ČTVRTEK v Boskovicích
Divadelní představení SMRT HUBERTA PERNY
Hřmění z Olympu zaslechli i ve Křetíně
Kostýmované prohlídky přilákaly o Vánocích na boskovický zámek nebývalé množství návštěvníků
Malování na hedvábí se můžete naučit v Letovicích
Novoroční koncert s přípitkem starosty
První České Vánoce rozzářily boskovickou sokolovnu

Rubrika: Sport
Anketa fotbalista roku 2008
Dvakrát padli se Šlapanicemi
Florbalisté dvakrát vítězně
GRANT PIVOVARU ČERNÁ HORA - - FINANČNÍ PODPORA TALENTOVANÝCH SPORTOVCŮ REGIONU
Minerva přišla o Koše, snaží se získat Nováka
Rozlosování SITA CUPU 2009
Silvestr cup získalo Dynamo Čížovky
Správní sportovci končí rok Silvestrovským během
Štěpánský běh Syrovice - VÝSLEDKY
V Ostrohu zazářili
VI. ročník vyhlášení ankety nejlepší sportovec, družstvo a trenér města Boskovice za rok 2008
Významné SPORTOVNÍ UDÁLOSTI roku 2008
Žačky jsou zatím šesté

Rubrika: Černá kronika
Policie INFORMUJE

Rubrika: Napsali nám
Dražba obrazů
Jak jsem řídila
Léčivá ruina
Logopedická péče pro děti předškolního a školního věku (možnost i pro dospělé)
Proč je logopedická péče důležitá?
Příjemný vánoční čas jsme spolu prožili dneska na syrovickém Štěpánském běhu
Psaní z cesty – Italské povyražení díl 9
Střední škola v Letovicích zapojena do mezinárodního projektu
Vánoce a čas splněných přání
VZP přijímá přihlášky na Mořského koníka
ZHUBNĚTE v novém roce

Rubrika: Právník radí
Smlouva o převodu nemovitosti