Psaní z cesty – Italské povyražení - díl 8

Autor článku: Dopisovatel, pro číslo 31/2008, vloženo dne 23.12.2008

[Stálý odkaz na článek]

Den jedenáctý - Orvieto
Ale dosti snů. Teď je třeba mít se na pozoru. Už se frčí.
Záchody vlakovýho nádraží ve městě svatýho poutníka jsou pokresleny pořádně sprostejma obrázkama. Nejde v nich ani tolik o erotiku, jako spíš o instruktáž. Co kam strčit a tak. Vlak do Perugie. Průvodčí zase nikde. Zato pár drobnejch rumunskýmu cikánovi taktně žebrajícímu pomocí rozdávaných a opět vybíraných letáčků. „Máme stejné sny jako vy,“ psalo se tam mimo jiné. Dost jsem o tom pochyboval, ale co. Hladovej jsem pak skutečnou lekcí pokory prošel ve frontě obchoďáku Coop. Dlouhotrvající odevzdanost a pak, rychle pryč; jíst.
Příměstskej linkovej autobus. Tušil jsem směr, tak jsem se jím nechal unášet. A hele Castel del Piano - to mám tadyhle v mapě. Vystupovat. Odsud mě vzal kluk, ale už po chvilce se omlouval, že potřebuje odbočit kamsi do Mimoně. Musel jsem se smát. Tomuhle teda říkám italskej venkov. Krajina to sličná. Škoda jen, že tu kromě cyklistů a traktoristů nikdo nejezdí. Ale pak přišel báječnej stop. Fabio: dlouhovlasej kudrnatej démon, fanda do fotbalu, auťáků a ženskejch, zaměstnanec továrny na lahve, poslouchal ve svým Oplu Raye Charlese. Tak, to si dám líbit! Tohle je lepší než všechny mercedesy světa. Anglicky uměl sotva ň, ovšem bavili jsme se neskutečně. Třeba jeho názorné srovnání zvuků motorů u Volkswagenu Brouk a Ferrari Testarosa při zrychlení z nuly na sto - to byl skutečnej klaunskej výstup. Auta měl zjevně rád, ovšem nebyl snob. Když jsem ukázal na projíždějící fungl nový Porsche Carrera moc unesenej nebyl, jó celkem fajn, ale koukej tohle malý trojkový BMW - to je něco pro mě.
Pak Orvieto. Tady se někdo, tuším Etruskové, rozhodl postavit město jakoby na vrcholu vysokýho kamenolomu. Nechápu, ale obdivuju to. Jste na hradbách starýho města, ještě krok a šup dolů z kolmého tak stometrového skalního převisu. Áaaa bum. Město samo pro sebe. Tibet v malým.
Fabio zůstaval na dálnici směr Vitterbo, kam spěchal na pařbu. Těch zbývajících pět kilometrů brutálního převýšení mě vyvezl otřískanej ford transit, kočírovaný postarším hippiem, právoplatným tulákem, Johnem Lennonem na mizině. Vedle něj pokračovatel rodu se sandálem v erbu, syn ani ne desetiletej, brejlatej, ale už s regulérním čírem na hlavě. Mířili na nějakej mezinárodní sraz umělců, podle všeho driblovat s těma kotoučema na nitích a rozdělit se o koňskou dávku LSD. Jak jsem nastupoval, rozmlátil jsem jim jakousi skleničku, ale na tom prej prd záleží, všecko je okej. Tenhle přístup mám moc rád. Tentokrát píšu v druhé z kaváren mých snů. Ta první ve Ferraře, ano, oslava geometrické prostoty, ale tohle je zase někde úplně jinde. Vzadu za domem, na takovým vyvýšeným dvorku, po balkonech se páří holubi a průbojná zeleň zakrývá vlhkou omítku. I cosi růžovýho tady kvete.
Zdivočelá botanická zahrada, ve který si můžeš dát Café espresso.
Špatný, hodně špatný spaní. Nejzákeřnější chvíle, kdy vás může přepadnout déšť, je v noci. Pěkný večer, hvězdy a všechno, no a tak kolem druhé hodiny slejvák. Rychle se někam schovat! Pomohla mi paměť na detaily. Když jsem přicházel sem do tohohle parku, jo tady - i ten odchlípnutej plot tu je, jenom trošku zatlačit tak, ještě batoh a honem dovnitř. Kumbálek pro zedníky. Přerovnal jsem tam pár věcí: židli, smeták, vlnitej plech, kanystry, krabice a už jsem si to rozhazoval karimatku na podlahu nebo, jak jsem zjistil ráno, spíš na listí, jehličí, pár vajglů a tuny prachu. Ach jo. Kam jste se jen poděly olivové háje včerejší noci?Ale i tak jsem byl za tu v pravej čas objevenou střechu nad hlavou, rukou, nohou, trupem i batohem dosti vděčný.
Dneska jsem vyrazil do orvietskýho, z venku nevkusně přezdobenýho dómu. A kdo tam na mě s freskama nečekal, než starej známej z Urbina: Luca Signorelli. Ale ten první dojem se mu už překonat nepodařilo. Sice si obdivuhodně troufá a kreslí lidi v šílených polohách a perspektivních zkratkách, vždy v davu a občas válející se po zemi, ale ne pokaždé je si tak jistý a především životný, jako na tom prvním obraze. Oblečený to ještě jde, ale jakmile své lidi svlékne a pustí se do aktů, tak ztroskotává a nedosahuje suverenity takového Rafaela. Snad se mu nedostávalo dosti mrtvých k důkladnému studiu anatomie. Kdo ví?
Musím se přiznat, že až teď jsem si uvědomil, že to kolem mě je vlastně stanice dvou až tří kilometrové lanovky. Klesá až na nádraží. Že by moje delší vedení? Snad. Ale fakt bych v životě nečekal, že městskou hromadnou dopravu bude zajišťovat, ne tramvaj, ne trolejbus, ale kabinková lanovka.
Takže vzhůru dolů!
Na nádraží v Orvietu jsem čuměl do nekonečně flegmatického deště, popíjel pivko zeleného pana Morettiho a přecházela mě odvaha. V tomhle někam pryč? Vždyť v tom kumbálku tam nahoře, to bylo celkem fajn, teď se chce zpátky, ještě jednou přerovnat ty milé, známé kanystry, zamíst si podlahu a už nikam nejezdit, žít si tam jak Diogenes v sudu. Klimbal jsem a přes polozavřený víčka pozoroval dění kolem. Kluk a holka. On v zeleným tričku, ona snědá jak spečenej chleba s tlustými rty, připomněla mi ty jeptišky, co putovaly za Františkem do Assisi. A protože právě odjížděla, mačkali se tak strašlivě jako dvě půlky svěráku, když je k sobě nadoraz utáhneš.
Anebo: kluk vystoupil, rozhlédl se a teď, konečně - támhle už vidí kámoše, hned jak lezl ve Florencii do vlaku, tak se těšil a teď je ještě dělí celá délka bílého nástupiště, šklebí se na sebe a idiotsky rozhazují rukama. Jo, nádraží: jedno z mála míst, kde si dospělej ještě užije chvilky opravdický radosti. Pak to zacinkalo, vždycky to tak bláznivě cinká, když vjíždí vlak v Orvietu do stanice; směr Řím. Skočil jsem do toho a nechal kumbálek kumbálkem. Přece se nebudu vracet. Ať se to míhá. Furt vpřed. Jak komunisti. Průvodčí zase nikde, takže kouzelnej lístek z Ravenny můžu v peněžence muchlat zas o chvilku dýl. Mapa mě dovedla až sem. K vodotrysku u vily Borghesse. Kolem park a spousta posekaný trávy nedaleko centra. Ovšem přístřeší žádný. Když nebude pršet, nezmoknem...

Martin Zaoral


Podobné články:
Psaní z cesty - Italské povyražení díl 6 - ze dne 13.11.2008 (1)
Psaní z cesty - Italské povyražení - díl 5 - ze dne 31.10.2008 (1)
Psaní z cesty - Italské povyražení díl 4 - ze dne 17.10.2008 (1)
Psaní z cesty – Italské povyražení * díl 2 - ze dne 17.09.2008 (1)

Všechny články z tohoto čísla (31/2008):

Rubrika: Zpravodajství
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 20. 12. 2008 do 4. 1. 2009
Aktuální Zubní pohotovost 1.12. - 1.1. 2009
Bydlení v domech s pečovatelskou službou podle nových pravidel
Čekají nás změny v dopravě a zdražení
Další obce v regionu sníží znečištění
Hasiči zmodernizují technické vybavení
Jak prožít poslední den v roce?
Jak se Vánoce slaví ve světě
Několik netradičních receptů na štědrovečerní večeři
Novoroční přání od Františka Sivery
Oznámení o zápisu
Peníze pro granty, mládežnické neziskovky a příspěvkové organizace
Pro Betlémské světlo do Českého rozhlasu Brno
Přání do nového roku z REDAKCE
Půlnoční bohoslužby v regionu
Sportovci se mohou těšit na nové hřiště
Svlékly se! Ne pro slávu a peníze, ale kvůli dětem.
Tříkrálová charitativní sbírka
V Boskovicích představili nový bytový dům
V lázních se opět nadělovalo
V Lysicích zavoněla zabíjačka
Vánoční jarmark v Boskovicích
Vánoční zvyky a tradice
Výstavy betlémů v Regionu
Zastupitelé schválili rozpočet na rok 2009

Rubrika: Kultura
Adventní výstava v šebetovském zámku přináší dvojnásobné potěšení
České Vánoce v sokolovně
Lysice navštívili andělé
Malý princ Saint-Exupéryho je múzou Jany Hejlové
Perníková výstava potěšila všechny lidské smysly
Perníky, cukroví, vánoční ozdoby a betlémy připomněly, že Vánoce jsou už za dveřmi
Vánoční koncert v Černé Hoře s Václavem Hudečkem

Rubrika: Sport
Aikido – cesta harmonie
Boskovičtí plavci opět trápili konkurenci
Juniorky budou útočit na postup
Minerva po dlouhé době v plné sestavě
Minerva potvrdila dobrou formu
Odjeli s výpraskem
Pohár zůstal doma
Rozlosování - ARTÉZIA CUPu
Vánoční kapřík byl uloven
Výsledky boskovického volejbalu

Rubrika: Černá kronika
Policie INFORMUJE

Rubrika: Napsali nám
Adventní ukazatel vztahů
Jak jsme uspořádali vánoční jarmark
Pamětičtí hasiči bilancovali
PAS Divadlo chystá další pohádku
Předvánoční program potěšil všechny diváky
Psaní z cesty – Italské povyražení - díl 8
S čerty byly opravdu žerty!!
Svitávku navštívil Mikuláš
Vánoce
Vánoční tvoření
VÁNOČNÍ VEČÍREK

Rubrika: Právník radí
Pracovní právo