Představujeme: Karel Trefný

Boskovice * Jeho život je pevně provázán s japonskou kulturou. Karel Trefný, známý zejména jako zakladatel boskovického klubu aikido, se věnuje i dalším aktivitám. Kromě profese keramika má obrovské zkušenosti i s pěstováním bonsají. Svou cestu ještě dokresluje pořádáním japonských zastavení.

Co znamená být keramikem na volné noze?
Když jsem se v roce 1988 vracel z vojny, nemohl jsem působit jako živnostník. Na povolení městského úřadu jsem ale mohl působit jako „umělec na volné noze“. Po listopadu to automaticky přešlo na živnost a dnes jsem OSVČ. Keramice se naplno věnuji od roku 1992, kdy jsem skončil v Kunštátě, splatil dům v Letovicích a vytvořil ateliér.

Kde berete inspiraci?
Ani nevím. Nemám ani moc rád lidi, kteří o tom hodně napovídají. Za mě musí mluvit odvedená práce. Vždy mě bavila historie, a když jsem se jí nemohl věnovat, našel jsem realizaci v keramice. Nedá se však vytvořit nic nového, všechno již tady jednou bylo. Nové prvky jsou pseudoumění, které je mně cizí. Mám rád tradiční řemeslo, kde jsou mým velkým vzorem pánové Milan Růžek a Zdeněk Lindovský z Kunštátu.

Zajímavostí je, že vytváříte i pivní džbány.
To je věc, která mě dnes tak trochu drží nad vodou. Mám smlouvu se společností Pilsner urquell, pro kterou vytvářím džbány a korbele. Jedná se však o zboží pro vážené klienty, tomu odpovídá i konečná cena. Nyní je tu možnost, že budu mít v září v Boskovicích výstavu. Ale uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Co Vás přivedlo k pěstování bonsají?
Sázka s tatínkem. Jednou jsem domů donesl odlévanou bonsaj misku a táta měl tehdy knížku o bonsajích. Řekli jsme si, že začneme a uvidíme, kdo u toho déle vydrží. Táta skončil v roce 88 a já jsem u toho zůstal. Snažím se jít japonskou cestou a být s přírodou v neustálém kontaktu. Ke každému stromu si vytvořím vztah, doopravdy se s ním sžiju.

Kolik bonsají doma máte?
Přesně 65. Jsem ale zaměřen vyloženě na české dřeviny – buky, duby, modříny. Nejsem naopak zastáncem pokojových. To je podle mě podvod na lidi, kteří si je pořídí. Ten, kdo je prodává, tak pro ně zřizuje i nemocnici a počítá s tím, že ty stromy nevydrží. Není mnoho lidí, kteří dovedou bonsaj doma udržovat v kondici.

Vašim dílem jsou jistě i tradiční japonská zastavení?
Ano, je to můj nápad. Před šesti lety jsem přišel za panem Kovářem a začali jsme to dávat nějak dohromady. Pozval jsem i své přátele, kteří jsou uznávanými osobnostmi v těchto oborech. Připravili jsme ukázky bonsají i aikida. Původní vize sice byla více megalomanská, ale jsme vázáni financemi. Čajové obřady stojí 50 až 70 tisíc a tím jsou pro nás nedostupné. Byla tu možnost účasti japonského velvyslanectví. Snažili jsme se využít i toho, že nedaleko působí japonská společnost Alps, ale zatím se nám nepodařilo žádný kontakt navázat.

Zdá se, že žijete vyloženě v japonském stylu.
Japonský styl možná, spíše mám japonské myšlení. S aikidem jsem tak trochu začal na vojně, kde mě kamarád učil karate. V Letovicích mě pak k aikidu přivedl Jan Süss, můj velký kamarád a člověk, kterého si vážím. A i přes ty útrapy jsem u toho vydržel a dnes mám již 10 let za podpory DDM Boskovice vlastní klub. Chodím trénovat třikrát týdně, nárazově trénuji i městskou policii, ale pořád toho mám málo.
Beru prostě život trochu jinak. Možná na úkor nejbližších, protože můj osobní život není zrovna výstavní síň. Obětuji více, než si jiní dokážou připustit, ale cvičení mi prostě dělá radost. Snažím se zvyšovat kredit boskovického aikida. Za deset let tu prošla spousta skvělých lidí, hodně mi pomáhá hlavně Robert Peša. To je takový můj Uchi-deci, nejbližší žák.

Je pravda, že aikido je sportem pro všechny?
To je absolutní pravda. Pro všechny, bez rozdílu věku. Je to cesta na celý život. Když půjdu v devadesáti letech na tatami, tak budu mít stejně málo. Malé děti se jako první naučí padat, není to o tom, že z nich během chvíle uděláme mistry. Učíme, jak se vyhnout konfliktům bez zbabělosti a po určité době budou schopni konflikt i vyřešit. Ve vědomí musí být pevně dáno, že násilí není dobré, ale musím na ně umět reagovat. V dnešní době má každý agresor za zády deset právníků a nakonec obviní vás. Aikido nabízí cestu, jak se tomu vyhnout. Jak nepoškodit člověka ani svou ruku.

Co je podstatou aikida?
Podstatou je, aby se člověk dokázal vypořádat s agresivitou a násilím. Hlavně proti násilí na slabších. A to jsem velkým zastáncem mazáctví, protože nějaký ten generační respekt tu být musí a nyní ve společnosti hodně chybí. Aikidem jsem vlastně našel sám v sobě domov. Je to o lidech, o přátelství. Snažím se učit aikido technicky tak, jako mne učili pánové Mlynár, Malina a Novotný, osobní cestu si každý musí vytvořit sám. Aikido je doopravdy odvozeno od japonského slova Do, cesta.

Měl jste někdy žáka, který aikido zneužíval?
Studenti, kteří s tímto přijdou, sami do měsíce odpadají. Asi vůči nim nejsem zrovna vstřícný, ale pochopí, že to není jejich cesta a já nemám důvod je nadále učit.

Jak byste se zachoval k tomu, kdo by přeci jen toto umění zneužil?
Tohle se stát, tak okamžitě končí. Zatím ale veškeré konflikty, které moji žáci měli, vznikly v sebeobraně nebo při ochraně slabšího. Nevím o ničem, kdy by byli moji žáci agresory.

Kdy se do Boskovic vrátí známý učitel Franck Noel?
Franck Noel k nám přestal jezdit z jednoho důvodu. Kulantně bych řekl, že Praha přišla na to, že se u nich rychleji dostane na letiště a vrátili jej nazpět do hlavního města. Pro nás je jeho účast nejblíže v Žilině. A právě toho, že jsme na půl cesty mezi Prahou a Slovenskem chceme využít a přivést jej znovu k nám. Chceme přivést i Francouzku menší postavy Bouki Compain, která neuvěřitelně srovná i devadesátikilové chlapy.

Aikido je hodně svázáno s Japonskem. Kdy přivedete do Boskovic učitele přímo z této země?
Přivést je můžeme, v tom není problém. Různě po Evropě jich působí mnoho. Mým přáním však je, přivést opravdu ten nejvyšší level. Nechci říct, že by v Evropě působili špatní učitelé, ale mým přáním je přivést opravdovou kvalitu. K tomu ale musíme mít podmínky a tou je třeba sportovní hala. Na tyto semináře jezdí kolem 150 lidí a tolik tatami prostě nemáme kam dát. V Žilině byl nyní Seishiro Endo, což je nejvyšší technický komisař pro celou planetu a přišlo na něj 170 lidí.
Až tu budou dostačující podmínky, uspořádáme i další semináře. Je to ale otázka v řádu let. Nyní nemohu nic slibovat. Náš hlavní cíl je přivést zpátky Francka Noela.