Představujeme: Filip Pavloň

Boskovice * Odhodit zábrany a naplno se pustit do sportovního tréninku, chce odvahu. Filip Pavloň se před dvěma lety rozhodl věnovat běhání, následně se přesunul dokonce k triatlonu. A postupnými krůčky se za krátkou chvíli propracoval až k absolvování závodu Ironman 70.3 v rakouském St. Pölltenu.

Mohl byste čtenářům přiblížit, o co jde v závodech série Ironman?
Samozřejmě, společnost Ironman pořádá závody v dlouhém triatlonu po celém světě. Pořádá jak závody na plných ironmanských distancích, které jsou 3,8km plavání, 180km cyklistiky následované běžeckým maratonem 42,2km. Dále pořádá závody Ironman 70.3, což jsou závody na polovičních vzdálenostech, to znamená 1,9km plavání, 90km cyklistiky a 21,1km běhu. Závody na těchto distancích pořádají i jiné společnosti, ale Ironman je z nich nejrozšířenější.

Jak jste se k triatlonu vlastně dostal?
Před dvěma roky jsem se rozhodl začít běhat, abych shodil nějaká kila. V září jsem začal a v listopadu jsem se rozhodl absolvovat Pražský maraton, který se konal v květnu. Později jsem ale zjistil, že se známý chystá v Americe na celého Ironmana, což mě zaujalo. Dával jsem si postupné cíle. Prvně jsem chtěl absolvovat maraton, po kterém jako další krok k celému Ironmanu byla účast a dokončení Ironmana polovičního. To se mi podařilo v minulém roce na závodě v České republice. V rakouském St. Pöllten jsem chtěl ale zlepšit svůj čas a užít si atmosféru mezinárodního závodu. Hodně lidí, i když třeba běhají, se nepřihlásí na závody typu maraton, jelikož si nevěří, že ho zvládnou. Mají strach. Ale tahle nedůvěra je právě základním problémem. Když si budou věřit, zvládnou to.

Tento závod pro Vás byla jistě velká zkouška.
Jelikož jsem závod na těchto distancích absolvoval již v minulém roce, tak jsem tak trochu věděl, co mě čeká, ale samozřejmě každý takový závod je nesmírně obtížný. Přece jenom to byl závod květnový, takže voda nebyla nejteplejší, ale plavecká část proběhla bez problémů. Cyklistika byla poněkud náročnější, na trati byl silný vítr a rovinka to zrovna taky nebyla. Do depa jsem ale dojel i přes pád, v pro mě dobrém čase. Běh už byl dost náročný a bolestivý, ale nakonec jsem doběhl v čase, asi o 12 minut lepším než minulý rok a svou účastí si tak navíc zajistil přednostní právo na registraci na celého Ironmana, kterého absolvuji příští rok.

Jak moc se bude lišit trénink na celého Ironmana?
Triatlonový trénink je o vytrvalosti. Ta se trénuje hlavně během zimy a na začátku sezóny. Před závody jde spíše o to se moc neunavit, ale zároveň se nesmí ztratit forma. Na dlouhý triatlon, to bude podobné. Musí se ale absolvovat o dost delší tréninky. Je třeba tělo připravit na to, aby vydrželo takovou dlouhodobou zátěž. Přece jenom se jedná o závody, které některým účastníkům zaberou až 17 hodin.

Jak se dá trénink skloubit se školou či prací?
Jde to v pohodě. Je mi třiadvacet, tudíž nemám relativně žádné závazky, takže najít si čas na trénink pro mě není problém. Podle mého názoru, i když člověk studuje nebo chodí do práce, tak se dá kvalitně připravit i na takovéto závody. Já v této době trénuji cca 12 hodin týdně, což si myslím, že není tak časově náročné.

Jak je to se závody na republikové a okresní úrovni?
U nás není triatlonová základna zase tak široká jako v zahraničí. Máme ale třeba sérii závodů Českého poháru v dlouhém triatlonu, kde jsou dva dlouhé závody a pak asi čtyři na polovičních distancích. I na jižní Moravě máme takovou sérii kratších závodů, kde si mohou triatlon vyzkoušet i ne tak zkušení, kteří si zatím netroufnou na větší závody. Jeden byl nedávno v Blansku, pak třeba ve Vysočanech nebo Žďáru nad Sázavou. Je z čeho si vybírat.

Počítám, že hlavním lákadlem je ale dostat se na finále Ironmana na Hawai.
Lákadlo to pro mě určitě je, ale není to hlavní prioritou. Teď mám za cíl vůbec dokončit celého Ironmana. Předpokládám ale, že po jeho absolvování si budu chtít dále vylepšovat časy a je možné, že až za takovou hranici, která pro mě jednoho dne bude znamenat kvalifikaci na Hawai.

V souvislosti s dlouhým triatlonem je v regionu legendou Milda Bayer. Je pro Vás třeba vzorem?
S Mildem se známe, je to česká legenda. Ať přijede na jakýkoliv závod, všichni si ho všímají a mají k němu obrovský respekt. Nevím, jestli je to přímo můj vzor, protože pro něj je triatlon celý život, což nevím, jestli bude i můj případ. Každopádně je to několikanásobný účastník Ironmana na Hawaii a s kondicí je na tom lépe než většina populace dvacetiletých nebo pětadvacetiletých. A to všechno zasluhuje obrovské uznání.

A co další závodníci? Jak je na tom český triatlon?
Ve světě teď triatlon zažívá velký boom, ale u nás tomu tak bohužel není. Na největší závod v Česku dorazí tak pět set závodníků, na menší závody kolem dvou stovek. Když jsem loni startoval na závodě na polovičních distancích u nás, bylo tam sto osmdesát startujících. Většina je těch, co závodí pravidelně a jde jim o výsledek. Když jsem letos startoval v Rakousku, na startu bylo dva a půl tisíce lidí a absolutní většina z nich amatéři, kteří si chtějí hlavně dokázat, že takový závod vůbec zvládnou. To se v České republice bohužel moc neděje. Jsem rád, že v Boskovicích máme alespoň Boskovické běhy, díky kterým začalo hodně lidí z okolí běhat. Běh se rozmáhá, ale triatlon je stále trochu v pozadí. Zase aby to ale nevypadalo, že třeba na našem okrese je vlastně jen Milda Bayer. Je tu spousta dalších aktivních triatlonistů. Jen se o nich tolik neví. Znám i ostatní z blízkého okolí, kterým je okolo padesáti a stále se zúčastňují závodů v dlouhém triatlonu.

Foto: archiv Filip Pavloň