Luboš Cihlář

Autor článku: Petra Koutná, pro číslo 5/2009, vloženo dne 05.03.2009

[Stálý odkaz na článek]

Zažil, jaké je to žít americký sen, odešel do zámoří v době, kdy situace v Česku nebyla zrovna nejjednodušší. Důvodem nebyl politický režim. Ale vždycky snil o tom, že bude žít někde jinde. Bývalý profesionální fotbalista, fotbalový trenér a prezident boskovického fotbalu Luboš Cihlář má už patnáct let české i americké občanství. Ačkoli mu v Americe nic nechybí, neustále ho to táhne do rodných Boskovic. Na jednom ze svých výletů do vlasti přijal pozvání k rozhovoru. Vypráví o tom, že i život v Americe je jen chleba o dvou kůrkách.

Jste po dlouhé době v Čechách, co Vás sem přivedlo?
Přijel jsem včera kvůli tomu, že tady prodávám byt. Přehodnotil jsem totiž, jestli se budu na stará kolena do Boskovic vracet. Jsem nemocný a tak bych se chtěl usadit na Floridě a tam si užít důchod. Tady v Česku je všechno strašně komplikované, jenom jít na úřad je otázka celého dopoledně a já si chci na stará kolena užít trochu klidu.

Kdy jste rodné Boskovice opustil?
V roce 1986 jsem se svojí manželkou a synem, kterému v té době bylo pět let, odjel na dovolenou do Jugoslávie. Dostali jsme příslib, za který jsme samozřejmě museli dát úplatek šedesát tisíc, což bylo v té době ohromné množství peněz. My jsme ale věděli, že by nás jinak nikam nepustili. A kvůli vycestování jsem se také ženil. S manželkou jsem sice předtím chodil, ale udělali jsme takový oficiální svazek, abychom dostali výjezdní doložku.

Proč jste s manželkou odešli?
Odešli jsme hlavně z toho důvodu, že jsem se vždycky chtěl podívat do světa. Hodně mých kamarádů nebo známých v té době odejelo do Ameriky a já jsem s nimi byl v kontaktu. A také jsem se nechtěl smířit s tím, že jsem se narodil a umřu v Boskovicích. Dokonce jsem v té době dostal od svých rodičů rodinný dům, který měl děravé rýny. Jakmile zapršelo, tak mi všechna voda tekla okolo oken. Vždycky, když jsem tu vodu viděl, řekl jsem si, to nebudu spravovat, stejně dotud odejdu a nemá to cenu. Utekli jsme také částečně kvůli komunistům. Sice jsem s nimi neměl žádné konkrétní problémy a vyšel jsem s každým. Jenže my jsme tady v té době byli zavření a všechno jsme znali jenom z filmů, na které jsme chodili do kina, a čtrnáct dní jsme z toho potom nespali.

Jak se Vám podařilo utéct?
Nebylo to jednoduché, manželka měla z útěku obrovský strach. Jenže v té době z Česka odešlo hodně lidí, a tak jsem jí řekl, že to zkusíme. Rakušané nás sice dvakrát vrátili, ale my jsme se šli sami přihlásit na první policejní stanici. Oni nás poslali do jedné ubytovny pro uprchlíky v Traiskirchenu, kde bylo hodně lidí, protože jich v té době uteklo velké množství. Když jsme tam přišli, neměli jsme ani kde spát, a tak spali jsme na záchodě. Pak se to tam postupně uvolnilo. V Rakousku jsme automaticky spadali pod AFCR, což byla americká organizace, která nám po dobu čekání na vízum zajišťovala v Americe zázemí.

Bylo těžké v Americe začít, nebo jste tam měli nějaké známé, za kterými jste mohli jít?
Jakmile jsme dostali vízum, měli jsme jít do Bostonu pod AFCR, což v originále znamená American fond for czechoslovak refuges. Jenže my jsme se mezitím zkontaktovali s jedním známým, který bydlel v Chicagu a který nám nabídl práci. Začínal rozjíždět malířskou firmu, potřeboval nějaké lidi, a tak jsme letěli za ním až do Kenoshe, což je ve státu Wisconsin u kanadských hranic. Začátky byly těžké, já začínal jako malíř. Když jsme tam přišli, tak devadesát procent lidí začínalo jako malíři. Nejhůře naše začátky nesla manželka, která byla v Česku lady, chodila na podpatcích a najednou měla nasadit kamaše, podpatky nehrozily, protože v Kenoshi bylo denně půl metru sněhu. Neměla tam také nikoho na popovídání, žádné obchůdečky. Navíc já jsem hodně pracoval a ona byla většinou doma s naším malým synem. Mě ale život v Americe hrozně bavil, koukal jsem se na americké nebe, každé ráno jsem vstával do práce a zpíval si. Byl jsem zkrátka nadšený a to nadšení mi vydrželo až dodnes.

Máte pocit, že život v Americe je americký sen?
Myslím si, že život všude, a tedy i v Americe, je jen chleba o dvou kůrkách. I když je pravda, že pokud je člověk mladý a zdravý a chce pracovat, tak může v Americe přes noc zbohatnout. V Americe je také rozdíl v tom, že děti tam vyrůstají daleko tvrději. Aby třeba mohli jít na vysokou školu, musí si na studium nejdříve vydělat. Mládež poflakující se na ulici tam pomalu neuvidíte, tam jsou takové věci až do jednadvaceti let tvrdě trestané.

Jak jste si zvykali na americký způsob života?
Na americký způsob života jsme si zvykali tak, že jsme v Americe žili. Protože jsme měli malého syna a museli jsme pracovat, neměli jsme možnost učit se někde anglicky, to jsme se učili, jak se říká, za jízdy. I když dnes mluvím anglicky plynule, nějaká gramatická chybička se tam vloudí. Když jsem přišel do Ameriky, neměl jsem ani řidičák, ale čtvrtý den jsem si ho udělal, protože mě k tomu dohnaly okolnosti. Když si na to tak zpětně vzpomínám tak mohu srovnat, že tady v Česku je získání řidičského průkazu daleko obtížnější. V té době jsem totiž ani neuměl anglicky, ale přesto jsem šel na test.

Jaké máte občanství? České, americké, nebo obojí? Bylo těžké získat americké?
Už asi sedmnáct let máme oboje občanství. Získat americké občanství nebylo těžké, protože jsme do Ameriky přišli oficiálně na green kartu. Potom jsme mohli po pěti letech požádat o občanství. Kvůli nelegálnímu odchodu, nás tehdy komunisté zbavili českého občanství, ale nám to bylo jako jedno. Po revoluci jsme ale přemýšleli, že se do Čech pojedeme podívat. A tak jsme si zažádali na české ambasáděu ve Washingtonu o občanství. Ale v té době to bylo nelegálně, protože ještě nebyl oficiálně schválený zákon mezi Amerikou a Českem. Ale jsem rád, že mám dvoje občanství, protože v určitých věcech je to výhoda.

O Američanech se říká, že se často stěhují? Kolikrát jste se se stěhoval Vy za dobu, co žijete v Americe?
V Americe je trend, že člověk se stěhuje třeba desetkrát za život, za prací, kvůli lepší studijním podmínkám pro děti, za lepším počasím. Anebo si na stará kolena koupí třeba nějaký menší dům. Za tu dobu, co žiji v Americe, jsem se stěhoval minimálně osmkrát, ale na své současné adrese bydlíme už osm let. Je dobré, že náš syn, kterému je dnes přes třicet let, bydlí se svou rodinou kousek od nás.

Čím se v Americe Vy a Vaše manželka živíte?
Já pracuji v Chicagu v Downtownu na hight rise (výšková budova) jako údržbář a přivydělávám si malováním. Manželka dělá caregiver (pečovatelku), pečuje o staré lidi. Teď je ale už několik měsíců nezaměstnaná.

Před tím, než jste odešli do Ameriky, jste měl v Česku slušně našlápnuto na kariéru profesionálního fotbalového hráče. Nelitoval jste, že tuto lákavou práci opouštíte?
Já jsem jako mladý kluk hned na startu tuto kariéru „zazdil“ svým bohémským životem. Dodržovat životosprávu pro mě bylo hrozné. Já jsem totiž chtěl být prvním průkopníkem, který vědecky skloubí bohémský život a vrcholový sport. S odstupem můžu říct, že jsem hrál opravdu dobře. Například na vojně jsem hrál Dukle Tábor, což byl v té době druhý nejlepší klub po Dukle Praha.

Měl jste i nějaké vazby s českým fotbalem?
Samozřejmě. Při svých cestách do Čech v 90. Letech jsem se potkával se známými z fotbalové branže, jezdil na utkání. Začal jsem se intenzívně zajímat o boskovický fotbal. V devadesátém šestém jsem tady zakotvil na rok a půl a trénoval jsem hráče áčka. V té době to totiž vypadalo, že se s manželkou rozvedeme a tak sem si řekl, že to budu řešit tak, že si udělám pořádný výlet do Čech, tam se odreaguju fotbalem a uvidím. Pak jsem se vrátil do Ameriky a dali jsme se manželkou dohromady. Poté jsem byl asi dva roky prezidentem boskovického fotbalového klubu, dal jsem do něj i nějaké svoje peníze, ale skončil jsem s tím, protože jsem věděl, že to neutáhnu a nemůžu sem pořád jezdit.

Hrál jste fotbal i v Americe?
Fotbal jsem aktivně hrál až do čtyřiačtyřiceti, byl jsem hrající coach. Prakticky můj fotbalový život se začal odvíjet po třicítce, protože po třicítce jsem začal žít jako normální člověk, protože jsem měl dobrou životosprávu, protože jsem musel vydělávat peníze a živit rodinu Hrál jsem a trénoval fotbalisty Sparty Chicago, která ještě dodneška funguje, dokonce v šedesátých a sedmdesátých letech to byl jeden z nejlepších amatérských klubů v Americe, hrál jsem za italské Maroons, dál třeba za polské kluby Krakowia a Legowia. Problém byl v tom, že já jsem u toho fotbalu chtěl mít tu „srandu“ a tu českou mentalitu. Proto jsem sestavil B mužstvo té Sparty, kde hráli jen samí Češi, a tam jsme měli tu naši skupinu, kde nechybělo trochu té srandy u piva. Mě vždycky bavilo hlavně vyhrát zápas a pak hlavně zapít vítězství v hospodě. Sparta Chicago žila tím, že měla svůj Sparta club, což byla taková hospoda s ubytováním, pořádali jsme pikniky, kde se scházela československá komunita.

Komu fandíte, když se hraje hokej, nebo jakýkoli zápas Česko proti Americe?
Fandím pořád Čechům, protože hodně Čechů hraje v Americe. Když byl Jarda Jágr hráčem v New Yorku a jeho tým hrál v Chicagu, šli jsme ho s mými známými povzbudit, podobně jako ostatní české hokejisty.

Zajímáte se nějak o dění v České republice, máte povědomí o tom, co se děje v České republice?
Manželka hodně sleduje internet a vždy, když běží zprávy z Česka, tak na mě zavolá: „Zprávy z Kocourkova“. Takže víme, co se děje v České republice. A čím více to víme, tím více přemýšlíme o tom, jestli se sem někdy natrvalo vrátíme. Také odebíráme české časopisy, sledujeme staré české filmy s Vlastou Burianem a Oldřichem Novým. Nové české filmy mi ale nic neříkají.

Cítíte se více Američanem nebo Čechem?
To je zajímavá otázka. Řeknu to takhle, já se vždycky hrozně těším do Česka na přátele, na českou srandu, na hospody, na fotbal, ale zase když jsem tady tak čtrnáct dní, tak se zase strašně těším nazpět. Na ten klidný a jednoduchý život. V Americe už to máme všechno tak pěkně zařízené, dvě tři auta v garáži, ale hlavně ten klid a pohoda. Cítím se tak nějak na obě strany stejně. Mám čtyřiapadesát let a tak už přemýšlím, kde si ustelu na stará kolena, až půjdeme do důchodu. A zatím ještě nejsem rozhodnutý, jestli tam nebo tady.

A co říkáte na nového amerického černošského prezidenta Baracka Obamu?
To je zase ožehavá otázka. Když byla kampaň Hilary Clinton a Barack Obamy za demokraty, tak bylo každému jasné, že vyhraje Hilary a já sem byl i rád, že demokrati půjdou ke kormidlu. Baracka Obamu jsem nechtěl volit, protože je to černoch a já s černými nemám dobré zkušenosti a hlavně černoši nemají takovou politickou zkušenost. Volil jsem Hilary Clintonovou. Obama hlásal, že chce změnu, ale nikdo nikdy neřekl, jak to udělá, ani on sám to nevěděl a neví to vlastně ani dodneška i když už v tom Bílém domě sedí. V kampani uspěl, protože byl podporován černošskou komunitou. Samozřejmě ho volilo i hodně bílých, ale spíš těch chudších. Oni totiž vidí změnu k lepšímu v tom, že za Baracka Obamy dostanou podporu tisíc dolarů místo sedmset. Já proti Obamovi nic nemám, samozřejmě ho neznám, je to určitě inteligentní člověk, když se dostal tak daleko. Pokud to bude chtít dělat upřímně a pro dobro lidí, budu mu fandit.

Za rozhovor poděkovala Petra Koutná


Podobné články:
Do nové sezóny bez závazků - ze dne 15.03.2010 (2)
Úvodní duel rozhodl obránce - ze dne 15.03.2010 (2)
Fotbalová DIVIZE - ze dne 02.06.2008 (2)
Konkurzní řízení na funkci ředitelky - ze dne 08.04.2008 (2)
Zubaři DUBEN - ze dne 06.04.2008 (2)
Volejbalistkám se na lepší časy neblýskalo - ze dne 06.03.2008 (2)
Zaměřují se na prevenci kriminality - ze dne 14.02.2008 (2)
Galerie definitivně přechází pod KZMB - ze dne 27.03.2024 (1)
Nový zpravodaj má nedostatky - ze dne 27.03.2024 (1)
Ministr Kupka debatoval v Boskovicích o I/73 - ze dne 27.03.2024 (1)
Světový den vody hostily Boskovice a nejmodernější čistírna odpadních vod - ze dne 25.03.2024 (1)
Hledání jednatele nemocnice začíná od začátku - ze dne 22.03.2024 (1)
Galerie definitivně přechází pod KZMB - ze dne 20.03.2024 (1)
Bezpečně do školy - ze dne 19.03.2024 (1)
Lukáš Vorlický je slávistou - ze dne 18.03.2024 (1)
Místní a okresní organizace STAN se distancuje od zařazení starostky na kandidátní listinu - ze dne 18.03.2024 (1)
O knihovně rozhodnou v dubnu - ze dne 14.03.2024 (1)
Hledají vhodnou dotaci na sportovní halu - ze dne 14.03.2024 (1)
Získají pozemky na tůně i cyklostezku - ze dne 14.03.2024 (1)
Z participativního rozpočtu realizují více projektů - ze dne 14.03.2024 (1)

Všechny články z tohoto čísla (5/2009):

Rubrika: Zpravodajství
Aktivní senioři
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 2. 3. do 8. 3. 2009
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 9. 3. do 15. 3. 2009
Amnestie umožňuje odevzdat nelegálně držené zbraně
Blahopřání
Desáté mariášové vavříny jsou rozděleny
Dětské hřiště potěší nejmenší občánky
Dětské hřiště pro hry a zábavu těch nejmenších
Dlouhodobý projekt na zlepšení životního prostředí dostal zelenou
Finance z rozpočtu jdou na nejpotřebnější akce
I akceschopnost hasičů závisí na penězích
Kalamitní stav na vozovkách – za problémy mohou kamiony
Masopustní průvod v čele s celou kapelou procházel Ludíkovem
Michal Hašek se vzdává poslaneckého mandátu
MP Boskovice dohlíží nad doržováním zákona
Noví klienti VZP získají zdarma pojištění „Evropa“
Obec připravila pozemky pro další zástavbu
Pokračují opravy kulturního centra
Pozvánka na výstavu modelů
Region ovládl masopust
Rybáři se již nemohou dočkat nové sezony
Snaha policie zatím bez odezvy
Studenti si mohou podat tři přihlášky
Svitavské maminy chodí s dětmi k Ferdovi
Tisková zpráva odboru Živnostenský úřad
V duchu olympijských ideí
Veletrh pracovních příležitostí - Kontraktační setkání studentů a firem z praxe
VZP vyplatila v Jihomoravském kraji nejvíce příspěvků v celé republice
Zamíří cizinci zpět do své vlasti?
Životní prostředí není na posledním místě

Rubrika: Kultura
Darja s Anetou poskládaly Barvy světa
Dvacátý ročník projektu Salon
Gazdina roba aneb Lepší je shořet než vyhasnout
Muzeum Boskovicka školám
Prodejní výstava v rájecké knihovně podpoří stacionář
V Blázinci v prvním poschodí bylo opravdu veselo

Rubrika: Sport
Březová vede!
Derby ovládlo Blansko
Dohrálo i Blansko
Dostali lekci
Florbalisté se chystají domů
GRANT PIVOVARU ČERNÁ HORA PRO TALENTOVANÉ SPORTOVCE OKRESU BLANSKO VYHODNOCEN
Jakub David obsadil skvělé čtvrté místo
Junioři začali třetím místem
Letovičtí podlehli Holešovu
Na Vískách vyhrál Přichystal
Okresní bodovací turnaj mládeže - Olešnice
Okresní turnaj dospělých - Němčice
Porazili Vrchovinu
Pozvánka na „ VÍTÁNÍ JARA„
Prohráli až v závěru
Svitávka opět nejlepší
Vzpěrači začali ligu

Rubrika: Představujeme
Luboš Cihlář
Poslední rabín v Boskovicích - napsal PhDr. Jaroslav Bránský

Rubrika: Černá kronika
Policice INFORMUJE
Svodky MP Boskovice - Únor

Rubrika: Napsali nám
Další pozvánka do Křetína, tentokrát na lupiče
Dětský karneval ve Křetíně
Hudební konfrontace základních uměleckých škol
Není všechno zlato, co se třpytí
Podali jste projekt v 5. kole Programu rozvoje venkova
Původ názvu plísňového sýru Niva
ŘEKNI MI CO ČTEŠ
Setkání pamětníků Huberta Kovaříka
Staré a tradiční odrůdy a mizející plevele
Zahájení turistické sezóny 2009 v Moravském krasu