Lázně Andělka

Lázně Andělka v Kladorubech (dnešní místní část Letovic) patřily k nejstarším lázním na Moravě. Byly založeny hrabětem Jindřichem Kálnokym (1765 – 1822), majitelem letovického panství, v roce 1816. Název získaly podle rodového jména manželky hraběte Marie Anny, hraběnky z Engel – Vagreinu (Engel = anděl). Skromné lázně byly postaveny v romantickém zákoutí jehličnatých a listnatých lesů, kde byla využita voda z pramene Anna Brunn, která měla podle tehdejších znalců cenné léčivé vlastnosti. V původní budově lázní (dnes dům rodiny Zábojovy, dříve hájenka) bylo postaveno 5 kabin se dřevěnými káděmi, čtyři sloužily veřejnosti a jedna hraběcí rodině. Léčivá voda se ohřívala v kotli a hosté si vodu napouštěli podle své potřeby.
Během doby lázně postupně chátraly a přestaly vyhovovat požadavkům doby. Ke znovuobnovení lázní na počátku 20. stol. dal popud stavitel Josef Štěpán, který přes obec stavěl silnici a kterému se Andělka pro svůj půvab velice zalíbila. Pro tento účel s nově založeným lázeňským družstvem na vykoupených pozemcích začal budovat nové lázně.
Obnovené lázně byly za mimořádné účasti obyvatel z širokého okolí slavnostně otevřeny 9. června 1929. O jejich významu k přítomným promluvil člen zastupitelstva boskovického okresu Adolf Daněk a jménem lázeňského družstva Rudolf Bouda (řídící učitel v Třebětíně), který symbolicky předal nový areál občanům k užívání. Na slavnosti účinkovala vojenská hudba z Vysokého Mýta, která již dopoledne koncertovala na náměstí v Letovicích. Návštěvníci si prohlédli novou moderně zařízenou lázeňskou budovu s ubytováním, restaurací, lázeňským sálem s velkou venkovní terasou. Obdivovali koupaliště pro dospělé a děti, které uprostřed zdobila socha vodní víly od akademického sochaře Jana Komárka z Letovic, krásné altánky, velký pavilon s tanečním parketem, nově zbudovaný léčebný pramen, nedotčenou okolní přírodu se dvěma rybníky, kde na jednom z nich uprostřed stál malý altánek. V pozdějších letech vytvořil akademický sochař Antonín Širůček, rodák z Trávníku, u léčebného pramene sochu vodníka a poblíž krokodýla s mládětem. V dobách své největší slávy se stala Andělka magnetem pro návštěvníky z širokého okolí i Brna.
V letní sezóně se zde konaly koncerty, estrády, taneční zábavy a na tehdejší dobu nevídané divadelní představení v přírodě. Dne 17. srpna 1930 sehrál divadelní kroužek Sokol – Neruda z Letovic hru Jiřího Mahena Jánošík za režie Karla Martinů a Václava Holeny, výpravu řídili Jan a Karel Javůrkovi a Vincent Štrajt. Impozantní výprava byla velmi nákladná, protože byla postavena celá vesnička s napodobeninou skal v pozadí. Účinkovalo více než 200 osob v původních krojích,vojsko na koních sehrála Selské jízda z Letovicka. Zájem o toto představení, kterého se zúčastnil i sám autor Jiří Mahen, byl nevšední, tisíce diváků je sledovalo z hlediště z okolních svahů. Další divadelní hra, která se uskutečnila 24. července 1932, byla Šubertova hra Jan Výrava. Pro tuto událost byla nastudována Sokolem – Nerudou spolu se Sborem dobrovolných hasičů Letovice. V témž roce divadelní soubory Sokola a Katolické besedy sehrály hru bratří Mrštíků Maryša. Divadelní představení na Andělce budily pro svoji jedinečnost všeobecný obdiv a nadšení.
Po komunistickém puči v roce 1948 byl celý areál Andělky zkonfiskován. V roce 1952 byla Andělka předána Svazu středomoravských mlynářů a pekařů a v roce 1954 n.p. Fruta Brno, která si zde pro své potřeby vybudovala školské a rekreační středisko. V dubnu 1963 se rodina Štěpánova musela z Andělky odstěhovat. V roce 1965 byl hotel pro nebezpečí zřícení zbořen. Po tzv. Sametové revoluci 1989 v rámci restituce byla Andělka vrácena potomkům původního majitele stavitele Josefa Štěpána. I když dnes Andělka neslouží původnímu účelu, jeden z jejích léčebných pramenů vody napájí místní vodovod, užívaný občany Kladorub. Můžeme jim jen závidět.

Karel Synek