Křetínské kolejiště stále láká

Křetín * Půdní prostory většiny domů zabírá nepotřebné harampádí nebo odložené sezónní věci, ale u Bačovských v Křetíně bychom truhly plné starodávných pokladů či almary nacpané k prasknutí hledali marně. Na rozloze bezmála osmadvaceti metrů čtverečních se totiž rozprostírá modelové kolejiště. Model kolejiště ale nemá vzor skutečné železniční tratě. „Krajina je inspirována Moravským krasem a okolím Křetína. Velká převýšení na krátké vzdálenosti, úzká a hluboká údolí a jejich mnohočetnost zákrutů dávají možnost tuto krajinu na kolejišti postavit a zachovat jí skutečnou podobu. Myslíme si, že to byl i dobrý nápad,“ míní jeden ze tří tvůrců nádherné podívané František Bačovský.
Kolejiště protínají tři železniční tahy. Jednokolejná hlavní trať překonává rozvodí mezi dvěma dominantními toky - Čeřankou a Málou a spojuje dva významné železniční uzly:Chudín a Malešov a místní tratě v podhorské krajině. Díky zručnosti trojice modelářů působí kolejiště naprosto věrohodně a mění člověka v obra, který hledí na svět z ptačí perspektivy. Taková podívaná stojí opravdu za to. „Pracujeme na kolejišti už patnáct let, ale stále to není hotové. V plánu je dokončení zalesnění, dostavba městečka a vesničky Stará Huť a jejího okolí,“ prozradil modelář s tím, že posledním přírůstkem byl motorový vůz M 262.041. „Ten jsme si postavili ze zakoupeného dílu od firmy KuBer a samostatného pojezdu a dalších doplňků. Do provozu jsme jej uvedli koncem listopadu. Měsíc předtím posílila lokomotivní park parní lokomotiva zvaná Štokr –556.0. Od začátku roku jezdí na kolejišti dva motorové vozy M 131.1 s přívěsnými vozy, parní lokomotiva 464.202 a nová motorová lokomotiva T 435.0140,ˇ§ doplnil zručný kutil s tím, že najednou může po kolejišti jezdit šest lokomotiv nebo motorových vozů. Celkem je k provozu připraveno sedmatřicet lokomotiv a motorových vozů.„Nejvíc nám dalo zabrat dokončení stavby modelu závodu dřevařské pily, na který jsme neměli vhodnou předlohu, a tak jsme byli nuceni použít známých velkých pil v našem okolí, u kterých jsme museli vypustit všechny objekty a haly, které nebyly nutné pro provoz. Dokončení pily trvalo celých šest let,ˇ§ zavzpomínal Bačovský.
 A proč se tři dospělí chlapi pustili do takového projektu? Podle Františka Bačovského to bylo díky hravosti. „Chtěli jsme postavit kolejiště tak velké, aby si na něm mohli tři dospěláci jezdit s modely jako na skutečné železnici. Myslíme, že se nám to i podařilo. Jeden si může jen „šibovat po stanici“ nebo si jezdit po lokálce. Sám je ztracený…,“ pousmál se Bačovský s tím, že na trati je možné poznat i stavby z blízkého okolí. „Pro vedení železničních tratí v krajině byla pro nás stavební různorodostí nejbohatší trať Brno-Česká Třebová, Brno-Jihlava, Brno-Tišnov -Žďár nad Sázavou (obě větve), Skalice-Chornice-Třebovice, Chornice-Prostějov a Svitavy-Polička. Z provozního hlediska můžeme hovořit o tratích Brno-Olomouc, Plzeň-Blatno-Žatec nebo Zdice-Březnice-Písek apodobně,ˇ§ dodal modelář.
 První modelovou nádheru jeden z členů viděl už v roce 1967. Další členové se s vláčky potkali postupně při různých výstavách.