Kardinál byl významný svými činy a neobyčejný svým lidstvím

Boskovice * Nejvýznamnější český teolog žijící v zahraničí, světově proslulý znalec spirituality křesťanského východu a uznávaný reprezentant a propagátor české kultury. Tak na zesnulého kardinála Tomáše Špidlíka vzpomíná široká veřejnost po celém světě. Špidlík byl autorem více než stovky knih, které vyšly v mnoha světových jazycích. Proslul také tím, že dával duchovní cvičení papeži Janu Pavlovi II, který ho také v roce 2003 jmenoval kardinálem.
Obrovská osobnost, kterou všichni uznávali a měli rádi. Tím byl Otec kardinál pro jeho neteř Ludmilu Švandovou. „Byl velmi tolerantní a ohleduplný. Na sebe moc nedbal, ale stále měl porozumění a pochopení pro druhé. Ani církevní život mého strýčka nezměnil, stále to byl stejný člověk. Prostý, nikdy nikomu nic nevnucoval, vždy se choval velmi skromně a vesele. Touto svou vlastností byl proslulý a i když měl kázání, vždy je dokázal odlehčit nějakým vtipem,“ zavzpomínala Ludmila Švandová. Ta s kardinálem Špidlíkem, který stál nad její kolébkou jako kmotr, prožila překrásné období, které navždy zůstane v její paměti. „Když jsem se narodila, žili jsme v jednom domě se strýčkem a jeho rodiči. Protože všichni byli hodně zaměstnaní, tak mi tehdy šestnáctiletý student gymnázia dělal opatrovníka. Pamatuji si, že mi hrával na housle. Asi proto, že jsem hodně zlobila a on mě tak uklidňoval. Jednou jsem od něj na Mikuláše jako varování dostala zlatou metličku,“ zapátrala ve své paměti Švandová.
Bezstarostné dětství po boku hodného strýčka ale přerušilo jeho studium na vysoké škole a válka. Ve čtyřicátém sedmém roce byl tehdy sedmadvacetiletý mladík poslán na studium do holandského Maastrichtu a od té doby se do Boskovic vracel jen zřídka. A to především kvůli přísnému komunistickému režimu.
O tři roky později byl vysvěcen na kněze a v jednapadesátém roce přesídlil do Říma. Často cestoval po světě a ze svých putování posílal boskovické neteři milé pozdravy. „Neustále nade mnou držel ochrannou ruku a byl mi velkou oporou, a tak i když jsme se nemohli setkat osobně, byli jsme v písemném kontaktu,“ zhodnotila svůj vztah ke kardinálu Špidlíkovi jeho neteř. Jedním dechem dodala, že i v době, kdy cestovaní na západ bylo hodně omezené, využili každou příležitost, kdy se se svým proslulým příbuzným mohli setkat. V šestašedesátém roce se za ním vydali do Říma, kde jim v té době už profesor Špidlík dělal ochotného průvodce po italských památkách. O tři roky později ho přivítali v Boskovicích, kde se setkal s celou rodinou a sloužil mši. Další setkávání umožnila až revoluce o dvacet let později.
„Naposledy jsme se sešli vloni, při příležitosti návštěvy papeže.Tehdy měl strýc dost vážný úraz. Sice přijel s berlemi, ale plný optimismu. Všichni jsme se těšili na další setkání, kdy měl sedmadvacátého května přijet do Boskovic. Telefonovala jsem s ním několik týdnů před jeho smrtí a říkal mi, že má zánět žil, ale že se to lepší a že se určitě sejdeme,“ zarmouceně vzpomíná Ludmila Švandová.
Poslední dubnový den se s kardinálem Špidlíkem rozloučila jeho rodina a další truchlící veřejnost. Mezi přítomnými nechyběla ani boskovická místostarostka Jaromíra Vítková. Podle ní bylo atmosféra rozloučení velmi důstojná. „Stovky věřících v motlitbách a prosbách vyjadřovali svůj upřímný a vřelý vztah k Otci Špidlíkovi a svoje uvědomění, že odešel nejen významný evropský teolog a filozof, ale i vzácný člověk,“ zhodnotila obřad na Velehradě Vítková. „Odjížděla jsem s tím, že jsou stovky a tisíce věřících i nevěřících, které osobnost Otce Špidlíka hluboce oslovila a nyní budeme na Velehrad putovat za Cyrilem a Metodějem a také vzácným Tomášem kardinálem Špidlíkem z Boskovic,“ dodala smutně.