JÁ VIKTORKA …. . . aneb z deníku lamičky 4. díl

Den7. – 20.9.
NEPLÁNOVANÝ VÝLET

Tak jsem na tuvycházku, jak povídal táta, nemusela ani tak dlouho čekat. Nemám na sobě aniohlávku ani vazák a už si ťapkám k lesu. Je to asi trochu neplánovaně, alek tomu se teprve dostanu.
Myslela jsem, že Yvkadělá ty podivné věci jenom s mámou, ale dnes došlo i na mě. Nejprve měsice hezky hladila. Po krku, zádech, ocásku, ale pak mi sahala i na bříško. To lechtalo, takjsem se trochu ošívala. Přejížděla mi i po nožičkách a dokonce mi chtěla jednunohu vzít (nebo jenom zvednout?), a to se mi vůbec nelíbilo. Jak bych pak mohlachodit a běhat?! Tak jsem začala poskakovat. A nakonec mi něco nasadila na čumáček apřetáhla přes uši. To se mi taky moc nelíbí, snažím se to setřepat, ale nejdeto. To bude asi ta ohlávka. Chvíli ji mám na hlavě, ale už mi ji Yvka naštěstízase sundává.

A teď k téprocházce. Dopoledne jsme byli zase všichni v našem výběhu a najednou někdo znás, už nevím kdo to byl, ale asi táta,objevil, že průchozí vrata zůstala nedovřena. Všichni jsme zbystřili, tátazavelel a šlo se na průzkum. Proběhlijsme stájí a už jsme zase venku, ale tady je to jiné! Není tu plot, jenomdřevěná ohrada a nějaká bílá páska. Jsem neohrožená lamička a tak se jako prvníprotahuji až za pásku. Máma jde hned za mnou, po chvilce váhání jde i táta ateta danielka. Před námi je veliké pole a v dálce něco zeleného, tmavšíhonež tráva a hrozně vysokého a rozlehlého. Už vím, že je to les. Celá natěšenájsem vyrazila směrem k němu, s mámou zase těsně v patách. Ale coto!?! Najednou se tu objevuje strašně vrčící červená krabice a posunuje sek nám. Tak jsem se lekla, až se miz toho zamotaly nožičky, nějak se ke mně zase připletla ta bílá páska a jáv ní uvízla. A už tu je naše Yvka, bere mě do náruče a odnáší zpět donašeho výběhu. Máma cupitá hned za námi a táta s tetou nás následují. Nonic, tak si tedy na tu pořádnou procházku ještě chvilku počkám. Jo a točervené, hranaté a vrčící je traktor! A na to si musím dát veliký pozor, to bymě taky mohlo přejet a byla by ze mě jenom malá chlupatá placička! (to říkalaYvka).

Začínáme trénovat doteky, zvedání nožiček a nasazování ohlávky.Napoprvé docela dobré, nesmím lamičku znechutit a na ty méně příjemné věcizvykat postupně.
Viktorka je až moc samostatná, při neplánovaném útěku z výběhumotivuje i zbytek „stádečka“. Páska odrazuje jen Vilíka, máma Vendulka jde zadcerou kamkoliv a přes cokoliv. Nakonec stádovému pudu podléhá i táta adanielka. Lamy se opravdu špatně chytají.

Yvona Okáčová
Farma U Lamáka
www.farmaulamaka.webnode.cz