DEN ZEMĚ JE KAŽDÝ DEN

Boskovice * Také jste si všimli, že je na jaře krajina taková upravená, jakoby uklizená, uhlazená, voňavá a čerstvá? Políčka jsou porovnaná, tráva na mezích už zelená, ale nijak vysoká, lesy jsou prosvícené jasnou zelení bříz a modřínů. A když se ovocné stromy obalí svatebními závoji, ze zahrad se vine vůně narcisů a tulipánů a magnólie představí své neuvěřitelně bohaté květy, je už jaro v plném proudu. Také Vás to tak nabíjí silou a touhou?
Procházím se školní zahradou na ulici Hybešova, vlastně dost spěchám, ale to mi nebrání v dívání, a obdivuji práci studentů Zahradnického oboru. Vím, že to není někdy s nimi snadné, ale když vidím, jak i zdánlivě křehké dívky sekají s křovinořezem, sekačkou, vyndávají vlastně vypěstovaný salát z pařeniště a kluci „frajeři“ (myslím to v dobrém) zalévají konvičkou květiny ve skleníku, napadá mě jen jedna myšlenka: tohle má cenu. Ohlédnu se do ovocného sadu, který tvoří velkou část školní zahrady Vyšší odborné školy ekonomické a zdravotnická a Střední školy, Boskovice, Hybešova 53 a opět přemýšlím, proč se škola také nejmenuje zahradnická. Proč je tak malý zájem mladých lidí o zahradnický obor, že není pro příští rok otevřený první ročník. Kdo se postará o staré stromy jejichž květy teď provoněly celé okolí. Kdo poseče obrovské plochy travnatých plod, kdo zalije tu spoustu květin a ostříhá růže před školou. Chceme žit nadprůměrným životem, chceme cestovat do zahraničí, mít dobrou práci, vlastnit pěkné auto, bavit se. Chceme se mít dobře a často nám dobře dělá právě pobyt v krásné krajině. I ti největší manažeři, ředitelé, majitelé podniků mají většinou nějakou tu svou zahradu, která je uklidňuje a naplňuje štěstím. I já, ač mám na sobě sukýnku a mířím na pracovní schůzku, bych nejraději ponořila ruce do kypré černé půdy v pařeništi a vyndala ten křehoučký čerstvý salát. Zahradnická práce není snadná. Mnohdy je to opravdová dřina, ale je to práce, která „růže přináší.“ Je to práce, která má svou budoucnost. Jen se rozhlédněte, kolik krásných zahrad je ve vašem okolí, kolik parků a zelně v ulicích. A kolik se ještě objeví, vždyť bohatých lidí, kteří chtějí mít onu „oázu klidu“ stále přibývá. A přitom dobrých zahradníků je u nás stejně jako ostatních řemeslníků poměrně málo. (Dobrý zahrádkář ještě není zahradník.)
A pak se vrátím k naší krajině. Jaro jí probudilo. Nevím však, jestli probudilo všechny lidi. Přála bych si, aby se všem rozsvítilo, tak jak se otevřou pampelišky v zelené trávě. Přála bych si, aby Den Země, který jsme se studenty Zahradnického a Oděvního oboru slavili na Masarykově náměstí 22.4., byl pro nás všechny pořád. Bez Země totiž nemůžeme existovat, tak jako bez rodičů, tak jako bez krajiny, bez pocitu smysluplnosti.
Děkuji všem, kteří pomáhali s přípravami a realizací akce ke Dni Země, hlavně kantorům a studentům oboru Oděvní technik a Zahradník ze školy na ul. Havlíčkova a Hybešova. Děkuji všem, kdo jste byl ochotný vyplnit se studenty dotazník a podívat se na záhon ve tvaru Země (společná práce studentů obou oborů – 350 textilních růží v květinovém záhonu). Každý si mohl na památku růži odnést, dámy obdržely narcisky vypěstované na školní zahradě a kdo chtěl, mohl si prohlédnout práce studentů školy na ul. Havlíčkova, kde probíhaly odborné přednášky a tvorba jedinečné kolekce šatů pro paní Zemi.
Vím, že tato akce byla jen kapkou rosy na obrovské louce našich starostí. Přesto věřím, že se našel alespoň jeden motýl, který se z ní napil.
Ing. Martina Lukešová