CENTRUM KULTURNÍCH DĚJIN 20. STOLETÍ
nové pracoviště Oddělení dějin literatury MZM
Výstavní prostor: Hudcova 76, Brno – Medlánky, přízemní výstavní prostor + badatelny jednotlivých literátů, návštěva dle telefonické domluvy, tel. 515 910 421, 515 910 422
Název výstavy: Corpus litterarum. Stopy písemnictví nejen v moravských dějinách
Autoři: expozice Oddělení dějin literatury MZM, autorky výstavy PhDr. Eleonora Jeřábková, Mgr. Hana Kraflová Jednou z oblastí, která je od konce minulého desetiletí v MZM intenzívně rozvíjena, je také oblast kulturních dějin 20. století v České/Československé republice. V roce 2010 byl odbornými pracovníky MZM rozpracován kocept budování specializovaného pracoviště, od téhož roku je tato akvizičně-badatelská aktivita také fakticky naplňována. V objektu MZM v ulici Hudcova v Brně bylo zřízeno fyzické sídlo tohoto pracoviště, přičemž se zde nacházejí jak badatelny, pracovny muzejních odborníků, tak archívy konkrétních událostí, aktivit a osobností spjatých s kulturními dějinami naší vlasti, a to v nejširším slova smyslu. Toto pracoviště je součástí Oddělení dějin literatury.
Historie Oddělení dějin literatury MZMOddělení zabývající se literaturou a literárními dějinami vzniklo v Brně již v roce 1958 jako nejstarší literárně-historické pracoviště na Moravě, tehdy ovšem v rámci Muzea města Brna. Sídlilo v centru Brna na Šilingrově náměstí. Od prvních dnů existence bylo neodmyslitelně spjato s PhDr. Jiřím Hájkem (Hekem), který s tímto pracovištěm na počátku 60. let 20. století přešel do tehdejšího Moravského muzea. Později toto pracoviště nalezlo své zázemí v brněnském Králově Poli, v ulici Svatopluka Čecha. V návaznosti na restituční pohyby se v říjnu 1998 stěhovalo do Hviezdoslavovy ulice v Brně-Slatině. V letech 2011 a 2012 se definitivně přestěhovalo se všemi knižními i sbírkovými fondy na Hudcovu ulici v Brně-Medlánkách.
Po úmrtí JiříhoHeka v srpnu 1998 byla vedením do července 2001 pověřena prom. fil. Stanislava Bartoňová, následně PhDr. Jana Křížová. K 1. květnu 2006 bylo oddělení delimitováno jako pracoviště Historického oddělení MZM pod vedením Mgr. Jiřího Mitáčka, Ph.D. Po třech letech, v září 2009, bylo oddělení ustanoveno opět jako samostatné, a to pod vedením Mgr. Hany Kraflové, která v muzeu nastoupila v roce 2001, a k 1. 11. 2010 pod vedením PhDr. Zdeňka Drahoše (v muzeu působil v letech 1986-1992).
Ve svých fondech literární oddělení shromažďuje více než 100 000 kusů sbírkových předmětů. Uceleným souborem jsou dokumenty, které oddělení dějin literatury získává od roku 2010 (Jan Trefulka, Ota Filip, Jiří Gruša, Pavel Kohout, Roger Scruton, Božena Komárková, Jan Tesař, Antonín Přidal). Představují velice cenný materiál k dějinám 20. století, k dějinám deformovaným komunistickou ideologií a pachem normalizace. Těmito akvizicemi je uskutečňován záměr vytvořit v MZM Centrum kulturních dějin bývalého Československa druhé poloviny 20. století v objektu na Hudcově ulici v Brně, a to formou studijních místností věnovaných jednotlivým osobnostem a událostem.
Centrum kulturních dějin 20. století
Název Centrum kulturních dějin 20. století vznikl v Moravském zemském muzeu teprve nedávno a označuje jednu významnou část zdejšího Oddělení dějin literatury.
Před necelými třemi roky se zrodila mezi vedením muzea a některými spisovateli myšlenka vytvořit v literárním oddělení archiv knih, korespondence, rukopisů a podobných věcí nejen spisovatelů, ale i jinak kulturně činných osobností, jejichž tvorba vznikala většinou v nesouladu s bývalým komunistickým režimem. Na popud spisovatele a dramatika Pavla Kohouta byli vyzváni další autoři žijící a tvořící v exilu, ale i autoři domácí, aby své archivy předali Moravskému zemskému muzeu. Odezva byla povětšině kladná, a tak postupně vzniká tento nový a zcela unikátní archiv samizdatové, exilové literatury a pozůstalosti jejich tvůrců.
Centrum kulturních dějin 20. století sídlí ve stejné budově jako Oddělení dějin literatury v Brně na ulici Hudcově. Bylo mu přiděleno celé patro, tím se naskytla možnost, aby někteří z autorů měli svou vlastní místnost, v které jsou uloženy jejich publikace, knihy, dopisy, rukopisy a tiskopisy, fotografie, nahrávky, filmy apod. Vzhledem k tomu, že se zde často nacházejí i osobní drobnosti daných osobností, vzniká tak unikátní příležitost pro badatele, který může zkoumat objekt svého bádání přímo v jeho prostředí.
V současné době muzeum vlastní větší část archivu Pavla Kohouta a jeho ženy Jeleny Mašínové. Archiv a část knihovny spisovatele Jiřího Gruši s velmi cennými nahrávkami rozhovorů, stejně jako spisovatele Oty Filipa, literárního historika Lumíra Kuchaře, filozofky Boženy Komárkové a spisovatele a literárního kritika Jana Trefulky. Knihy evangelického kněze Bedřicha B. Bašuse jsou částečně umístěny v jeho vlastním nábytku a místnost je zařizována podle představ a za pomoci jeho ženy akademické malířky Marie Filippovové. Vedle archivu moravských básníků Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška tu badatel může nahlédnout do spisů sociologa Miloslava Petruska. V těchto dnech je zpracovávána pozůstalost Jaromíra Procházky. Historik Jan Tesař připravuje nejen všechny své texty, ale také materiály svých přátel působících v samizdatu v době normalizace. Sám si navrhuje rozmístění a uspořádání nábytku, který bude také z větší části pocházet z jeho vlastnictví.
Zcela mimořádnou hodnotu představují materiály tzv. Podzemní univerzity, která fungovala za pomoci londýnské nadace Jan Hus EducationalFoundation. Tento archiv předal muzeu britský filozof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník Roger Scruton. Na uspořádání tohoto archivu velmi intenzívně spolupracuje překladatelka Barbara Day, jedna z důležitých osobností Podzemní univerzity. Obsah těchto materiálů je samozřejmě veliký a patří k němu též cenné spisy týkající se např. Jazzové sekce, přednášky nejrůznějších osobností a samozřejmě velké množství korespondence lidí, kteří se v době normalizace snažili o kvalitní a ideově nezbarvené vzdělávání naší inteligence.
I když je toto pododdělení zatím ve stadiu vzniku a mnohé z dalších osobností své materiály ještě nedodaly, mohou badatelé po dohodě s kurátory těchto sbírek využít pro své studium či publikace. Cílem je nejen zachovat a zaznamenat kulturní činnost osobností 20. století, ale pomocí výstav, přednášek a prací případných badatelů udržet zájem a informovat veřejnost o nedávných událostech našich kulturních dějin. Dokumenty jsou nejen přístupny k osobnímu studiu, ale také průběžně digitalizovány a ošetřeny tak, aby mohly sloužit i dalším generacím.
Corpus litterarum. Stopy písemnictví nejen v moravských dějinách
Nová expozice na Hudcově ulici představuje návštěvníkům několik literárních výstav, které oddělení vytvořilo, či na kterých se podílelo v posledních letech. Jedná se o výstavy:
•
Cyril a Metoděj. Doba, život, dílo. (Palác šlechtičen, Kobližná 1, Brno, 28. 3. – 29. 9. 2013)
Literárně-historické reflexe cyrilometodějské misie na Moravu od Metodějovy smrti a vyhnání jeho nejbližších žáků z Moravy k jihovýchodním Slovanům až po literární díla doby národního obrození a roli cyrilometodějské tradice po vzniku Československé republiky v roce 1918. Literární díla, která již dvanáct století reflektují význam Cyrila Metoděje, naplňují četné literární žánry: vědecké, populárně-naučné, beletristické (prozaické, básnické, včetně tvorby pro děti a mládež). Téma života a díla obou soluňských bratrů naplnilo stránky nejen desítek, ale stovek literárních titulů.
•
Poklady Moravy. Příběh jedné historické země.
Moravské zemské muzeum a Národní muzeum Praha, nová budova, 21. 9. 2010 – 6. 7. 2011
Bible kralická a bratrská „impresí“
Pro novou expozici jsou vybrány pasáže věnované působení Jednoty bratrské, práci tiskárny v Kralicích nad Oslavou, osobnosti Jana Amose Komenského a vývoji česky psané literatury na Moravě v 19. a 20. století)
V letech 1562–1578 působila v Ivančicích tajná tiskárna Jednoty bratrské, jež posléze v letech 1578–1621 pracovala v Kralicích nad Oslavou. Zde bylo vytištěno její vrcholné dílo – šestidílná Bible kralická (1579, 1580, 1582, 1587, 1588 a Nový zákon 1594), jehož hlavním tiskařem byl ZacharyášSolínSlavskovský († 1596). Posledním tiskem ZacharyášeSolína je typograficky mimořádně hodnotná Jednodílka z roku 1596. Tento tisk je již cele grafickým dílem Václava Elama, kreslíře a řezbáře, který společně se Samuelem Sylvestrem stanul po smrti ZacharyášeSolínav čele tiskárny. Pod vedením Václava Elama se v Kralicích tisknou dále všechny knihy potřebné pro život sborů Jednoty bratrské.Poslední knihou tištěnou v Kralicích se stal německý katechismus Summa der ChristlicheLehre roku 1619.
V roce 1621 byla tiskárna přesunuta do bezpečí nejdříve na zámek v Náměšti nad Oslavou, pod ochranu vlivného Karla staršího ze Žerotína. Zde se její osudy spojily s životní cestou Jana Amose Komenského, jehož tiskárna následovala do exilu v polském Lešně. Teprve požár města v roce 1656 ukončil existenci tiskárny, která za dobu své existence vyprodukovala více než 200 titulů, považovaných za mistrovská díla jak po stránce jazykové, překladatelské i tiskařské, jenžsnesou srovnání s díly předních německých a holandských dílen.
Česká literatura na Moravě v 19. a 20. století
Pro novou expozici byly vybrány pasáže týkající se literatury, především části mapující vývoj české literatury na Moravě v 19. a 20. století. Doba nazývaná národním obrozením začíná na Moravě o něco později než v Čechách, až od 30. let 19. století, a je spojena se jmény Františka Matouše Klácela, brněnského augustiniána, který se jako novinář zapojil do kvasu roku 1848
a formuloval ideu Českomoravského bratrstva (jehož členy byli i manželé Němcovi), se sběratelskou prací kněze Františka Sušila, s organizátorskou činností právníka Aloise Vojtěcha Šembery a ve druhé polovině století archiváře Vincence Brandla. Hnutí Mladá Morava působí v 70. a 80. letech a žádá realistické zpodobnění skutečnosti (z jejího programu vyšel Jan Herben), drama Maryša bří Mrštíků patří k dílům, která prosadila realismus na české jeviště (prem. 1894). Symbolista Otokar Březina ovlivnil českou literaturu myšlenkově i formálně. Z Katolické moderny (snažící se povýšit výchovnou literaturu na vyšší uměleckou úroveň) vyšel Jakub Deml. Josef Florian vytvořil ve Staré Říši vydavatelské centrum duchovní literatury. Sociální problémy reflektoval Petr Bezruč, okouzlení přírodou prožil na Moravě
S. K. Neumann. Mladí autoři vystupují roku 1921 v Literární skupině, hlásící se umělecky k expresionismu a myšlenkově k „etickému socialismu“, nenásilné přeměně rozkolísané poválečné společnosti (jmenujme prozaika a dramatika Lva Blatného). Volně spjat s LS je Jiří Wolker, vedoucí osobnost kolektivistického směru poválečné literatury. Brněnský Devětsil, pobočka pražské avantgardní skupiny, pracoval od roku 1924 (spoluzakladatelem byl František Halas) a v Brně vznikl i její legendární časopis Pásmo. Jiří Mahen byl spisovatelem, divadelním dramaturgem, významným prvorepublikovým knihovnickým organizátorem. Lidové noviny (zal. 1893 v Brně) prožívaly ve 20. a 30. letech svou vrcholnou fázi, spjatou se jménem šéfredaktora Arnošta Heinricha. Z poválečných osobností jmenujme Oldřicha Mikuláška, který oproti oficiální oslavné linii připomíná společenské napětí i bolesti lidského života, a jeho
o něco mladšího souputníka Jana Skácela, uchylujícího se před povrchností a tempem moderního světa do krajiny dětství. Jmenovaní prožili i období, kdy je oficiální nakladatelská politika neznala; i pro mnoho dalších se zlomem v životě staly roky 1948 nebo 1968 a oni poté publikovali v samizdatu nebo v zahraničí (např. Ivan Blatný, Jan Zahradníček, Zdeněk Rotrekl, Václav Renč).
•
Normalizaci navzdory. Občanský odpor proti komunistické totalitě.
Dietrichsteinský palác, Zelený trh 8, Brno, 5. 6. – 6. 11. 2013
Výstava Normalizaci navzdory, mapující společenské a politické vlivy omezující tvůrčí svobodu, byla koncipována k 45. výročí okupace ČSSR 21. srpna 1968. Vedle dokumentů z událostí z roku 1968 a 1969 v Brně, kterými je výstava uvedena, jde především o zachycení atmosféry následující doby- tedy let 70. a 80. minulého století. Již 30. srpna 1968 začíná činnost tzv. ČUTI (Českého úřadu pro tisk a informace), znamená opětovný začátek cenzury a s cenzurou jdou ruku v ruce další sankce. Omezování osobní svobody znamená pro mnohé zcela konkrétní zákaz činnosti, neustálou kontrolu, soudy a velmi často též nucené vystěhování z vlasti.
Současně s tímto útlakem však také roste odpor a navzdory tzv. normalizace vzniká samizdat t- tajné edice vydávající nejen zakázanou uměleckou literaturu, ale též úvahy filozofické, psychologické, ekonomické či politické.
Z iniciativy Pavla Kohouta a Václava Havla vzniká Charta 77 a přes velkou snahu vládních orgánů potrestat každého, kdo jí podepíše, dozví se svět o skutečné situaci v tehdejším ČSSR.
Vzhledem k tomu, že za „viny“ rodičů jsou trestány též jejich děti a je jim znemožněno např. studium, vzniká Podzemní univerzita pod záštitou Educational Jan Hus Foundation v Londýně. Přednášky a diskuse probíhají v tajnosti především v Brně.
Výstava je ukončena událostmi z podzimu 1989, které jsou logickým vyvrcholením politického vývoje nejen u nás.
Veškerý materiál této výstavy pochází z archivů Moravského zemského muzea v Brně, především z nově vznikajícího oddělení Centrum kulturních dějin 20. století, které je součástí Oddělení dějin literatury. Od roku 2010 poskytli muzeu své knihovny, korespondenci, rukopisy, strojopisy a podobně Jiří Gruša, Pavel Kohout, Ota Filip, Jan Tesař, Jan Trefulka, Roger Scruton předal materiály Podzemní univerzity atd.
Výstavu připravilo historické a literární oddělení: Zdeněk Drahoš, Jan Břečka, Eleonora Jeřábková a Pavlína Lindovská
Kontakty:
Eva Pánková – PR:
epankova@mzm.cz, 606 738 098, 533 435 273
PhDr. Eleonora Jeřábková – Oddělení dějin literatury MZM, kurátorka Centra kulturních dějin 20. století:
ejerabkova@mzm.cz, 515 910 421, 422
Mgr. Hana Kraflová – Oddělení dějin literatury MZM, kurátorka výstavy „Corpus litterarum“:
hkraflova@mzm.cz, 515 910 421, 422