Advent: Inventura vlastního života

Region * Už v neděli zažehnou lidé první svíčku na adventním věnci. Ale proč vlastně adventní věnce kupujeme či vyrábíme a zapalujeme svíce? Podle slov katolického faráře Zdeňka Veitha z Křetína není adventní čas jen obdobím horečného nakupování dárků, pobíhání po supermarketech s vyplazeným jazykem a uklízení - tedy doby stupňující se nervozity, ale má především duchovní obsah. Slovo advent znamená příchod nebo také čekání na příchod.
„Kromě pečení a shánění dárků bychom se měli ztišit a překontrolovat své zaměření na Krista, na bližního. Zkontrolovat a přehodnotit svoje postoje, názory, skutky a slova, zda jsou v souladu s Ježíšovými požadavky. Uklidit ve vlastním srdci, vyházet všechno to harampádí a skutky temnoty z vlastního života a přijmout Krista - Světlo světa a stát se dětmi světla. Přijmout Krista -Světlo a prozářit temnoty svého nitra láskou a touto láskou zahřát druhé. To je to nejpodstatnější. Proč? Protože na konci života budeme souzeni z lásky" (sv. Jan od Kříže). Advent je nejen přípravou na Vánoce, na oslavu historického narození Ježíše Krista. Advent je dobou přípravy na Ježíšův příchod ve chvíli naší smrti, kdy se s ním každý setkáme tváří v tvář. Advent také připomíná druhý Ježíšův příchod na konci světa, kdy "přijde soudit živé i mrtvé". Ne už jako bezmocné Děťátko, ale jako spravedlivý Soudce, který dobro odmění a zlo potrestá,“ vysvětlil katolický farář Zdeněk Veith.
Postupné zapalování svíček je výrazem očekávání narození Ježíše Krista, který je v křesťanské víře spasitelem, vykupitelem, zachráncem, osvoboditelem od strachu, zloby, sobectví, nenávisti, hříchu, smrti, od vší temnoty. Advent je tedy období přípravy. Někdy od pátého století se vytvořilo období čtyř týdnů, které mají za svůj cíl dát prostor pro vnitřní přípravu na samotné vánoční svátky. „Čtyři týdny symbolizuje adventní věnec se čtyřmi svíčkami. Každou adventní neděli se zapálí jedna svíčka a čtou se při bohoslužbách nebo i doma příslušné pasáže z bible,“ přiblížil evangelický farář Marek Zikmund z Boskovic.
Někteří lidé mají věnce jen jako dekoraci a zapalují svíčky pouze z toho důvodu, že se to tak dělá. Kupují fialové nebo červené svíčky, ale neví proč. „Světlo ze svíček připomíná zář komety, která ukázala lidem cestu k Betlému. Jde o světlo, které vzešlo z Betléma jako místa Ježíšova narození. Fialová je liturgická barva používaná v adventu, podobně jako v postním období před velikonocemi. Je rozšířena především v katolickém prostředí, v prostředí naší církve nebylo užívání liturgických barev obvyklé, nyní se to mírně prolamuje. Každopádně fialová barva byla zvolená proto, že vyjadřuje zklidnění i meditaci,“ doplnil Zikmund.
Evangelíci tedy preferují fialové svíčky, ale v katolickém prostředí jsou červené. Červená barva totiž připomíná Kristovu smrt. „V některých církvích byla zpočátku fialová barva, ale jen pro zajímavost na původním věnci byly čtyři bílé svíce a devatenáct červených. Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti,“ dodal Veith.
V používání svíček byl rozdíl mezi katolickým a evangelickým prostředí, ale v poslední době již to není tak vyhrocené. Navíc, i když jsou evangelíci obecně odtažití od jakýchkoliv symbolů, adventní věnce vznikly původně právě v evangelickém prostředí. „Věnce se objevily poprvé snad někde v Německu. Pak se to rozšířilo a zcela přirozeně to přijali i katolíci. Ale co se týče samotného adventu a jeho prožívání, tak si myslím, že zásadní rozdíly nejsou. Všichni křesťané jsme ve věci přípravy a oslav vánočních svátků zajedno, když pominu některé odlišnosti našich bohoslužeb,“ míní Zikmund.
Pro katolíky i evangelíky adventem začíná nový církevní rok, který začíná první adventní nedělí. Nebylo to tak vždycky, jelikož v prvních staletích byly v některých zemích (Španělsko, Francie) začátkem roku Velikonoce.