17. září 2011 – Rodinná loutková divadélka – skromné stánky múz: tvůrčí dílna pro děti a rodiče – výroba papírového loutkového divadla s plošnými loutkami, které si účastníci budou moci vzít domů, komentovaná prohlídka výstavy. Dílna bude od 10 do 13 hodin v předsálí Dietrichsteinského paláce, je vhodná pro děti od 5 do 12 let v doprovodu dospělé osoby. Kapacita akce je limitovaná počtem 20 dětí. Vstupné je 40,- Kč, dospělý doprovod vstup zdarma. Na tvůrčí dílnu je nutné se objednat na blecha@mzm.cz , tel. 533 435 256.
Výstavní prostor: Galerie ProstorR2, Radnická 2, Brno
Otvírací doba: úterý – sobota, 10.00 – 18.00 hod., v adventním čase také v neděli
Námět a scénář: Jaroslav Blecha
Design výstavy: Marie Jirásková
Pořadatelé: Moravské zemské muzeum a Brněnské kulturní centrum
Výstava představí loutky kočovného, spolkového a rodinného loutkového divadla ze sbírky oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea.
Uspořádání výstavy „Zapomenuté loutky“ předcházela myšlenka na možnou dlouhodobou expozici tradičního českého loutkového divadla v prostorách Brněnského kulturního centra. Uvažované prostory pro tuto expozici však vyžadují předchozí náročnou a zřejmě víceletou rekonstrukci. S ohledem na tuto skutečnost se obě instituce dohodly uskutečnit alespoň menší krátkodobou výstavu v Galerii ProstorR2 na Radnické ulici (bývalé Designcentrum).
Autor koncipoval výstavu jako „exhibici“ rozličných loutek z obsáhlé sbírky oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea. Jde o exponáty, které dosud nebyly vůbec vystaveny, nebo je veřejnost neměla již delší čas možnost spatřit. Kromě exkluzivních marionet kočovného loutkového divadla budou návštěvníkům výstavy nabídnuty zajímavé originální i průmyslově vyráběné loutky spolkových amatérských souborů, jedinečné i sériové loutky z produkce tzv. rodinného loutkového divadla
a v neposlední řadě technologicky, výtvarně a významově neobvyklé loutky obou těchto vývojových etap českého loutkářství zahrnujících období od jeho počátků
do padesátých let 20. století.
Výstava chce také upozornit na absenci kvalitní expozice tradičního loutkového divadla v Brně. Její zřízení je vzhledem k potenciálu tematického sbírkového fondu v Moravském zemském muzeu a také s ohledem na zkušenosti tvůrčího týmu více než žádoucí.
V loutkářské sbírce Moravského zemského muzea se nacházejí unikátní kolekce marionet i jiných předmětů mnoha významných loutkářských rodů a rodin působících na Moravě - Berousků, Kopeckých, Pflegrů, Flachsů, Šimků, Maiznerů, Kučerů aj. Kromě toho také loutky, tištěná divadla, scénografie a další doklady amatérského divadla, jmenovitě tzv. rodinného loutkového divadla 1. pol. 20. století. Veřejnosti byla tato sbírka doposud představena zejména krátkodobými výstavami - např. „Dynastie Kopeckých aneb moravské dědictví“ (Brno, 1993), „Lesk a bída pimprlat“ (Brno, 1996), „Dům plný loutek“ (Brno, 1997), mnohými domácími i zahraničními variantami putovní výstavy „Divadlo českých potulných loutkářů“ aj. Naprosto mimořádný ohlas měla specifická prezentace loutek coby artefaktů
ve výstavě „Česká loutka“ v Císařské konírně Pražského hradu (2002-2003, pod záštitou prezidenta Václava Havla), jejíž variaci shlédlo také brněnské publikum v Pražákově paláci Moravské galerie (2003-2004). Všechny tyto prezentace prokázaly životnost případné expozice.
Výstava „Zapomenuté loutky“ představí Brňanům více než 400 exponátů. Bude také provázena specifickým programem - pravidelnými divadelními představeními a čtyřmi tvůrčími dílnami pro děti s rodiči. Zájemci se mohou těšit např. na hostování pražského divadla Forman & Herodes, představení Divadla Neslyším, Loutkového divadla V. Schildra a O. Markové, vystoupení s tudentů výchovné dramatiky
pro Neslyšící DIFA JAMU aj. V dílnách si děti zkusí vyrobit papírové divadlo, plošné
a prostorové loutky nebo se pokusí o hereckou kreaci s předměty.
Jednotlivé pasáže výstavy:Kočovné marionetové divadlo České marionetářství připomene několik vybraných unikátních loutek z dílen nejvýznamnějších řezbářských mistrů 19. a počátku 20. století dochovaných v inventářích moravských loutkářských rodin. K nejcennějším zde patří skvostné marionety řezbáře Mikoláše Sychrovskéh z Mirotic, dvou generací řezbářů Suchardů z Nové Paky a v Praze trvale žijícího Itala Josefa Allesiho. K raritám se řadí marionety loutkářů a řezbářů Flachsů příslušných do Vlásenic. Z mladších, loutkáři uznávaných tvůrců, byly zvoleny řezby Jindřicha Adámka z Dobrušky a Vojtěcha Zacha z Kutné Hory.
Amatérské loutkové divadlo (spolkové) Vystavené exponáty představují jednak jedinečné „svépomocně“ pořizované loutky některých běžných spolkových divadel (Javůrek, Strážnice), dále výtvarně kvalitní produkty loutkářských firem určené právě spolkovým a školním loutkovým divadlům. Vedle tradičních charakterů marionetářského repertoáru zde již najdeme řadu nových postav, zejména pohádkových. Ve výtvarné stylizaci se také pozvolna proměňuje tvářnost loutek (Král, Malík).
Amatérské loutkové divadlo (rodinné) Ve výstavě se představí reprezentativní výběr zejména průmyslově vyráběných loutek z produkce významnějších českých firem, od nejstarších tzv. alšovek, až po výtvarně i technologicky progresivní modernistické loutky.
Zvláštnosti Marionety, loutky s ustálenou typologií vedené shora na pevném drátu, patřily
k nejfrekventovanějším loutkám českých kočovných loutkářů. Hojně je užívala také spolková ochotnická divadla a neodmyslitelně jsou spjaty i s fenoménem tzv. rodinného loutkového divadla. Vedle těchto standardních loutek se však objevovaly také různé technologické nebo výtvarné kuriozity.
Komická postava Kašpara sice patří mezi základní typy, které mají v evropském divadle dlouhou vývojovou linii a jako taková i k nepostradatelným figurám loutkového divadla. Technologicky, výtvarně a posléze i významově se však nesmírně přetvářel. Často byl kvůli větší pohyblivosti veden pouze na nitích, míval otvírací ústa, rozličný prapodivný kostým atd., z dospělého zakrslého vousatého chlapíka, většinou bystrého, poživačného a prostopášného sluhy, se nakonec proměnil v kladného dětského hrdinu - důvtipného klučinu. Jeho původní méně sympatické vlastnosti předurčovala také fyzická deformace. Na rozdíl od cizích analogických často velmi obhroublých postav měl tradiční český Kašpárek záporné povahové rysy značně oslabeny. Původně se jmenoval Pimprle, Pimprdle, Pimprdl, Pimprdel. Jméno Kašpar, Kašpárek, Kašprle, Kašprdle se objevuje u českých marionetářů až v první polovině 19. století.
„Trikové varietní loutky“ , též „mechanické loutky“, „umělecké automaty“, „kunstfigurky“ a pod., resp. loutky se speciální konstrukcí a důmyslnými vahadly, užívali marionetáři k zábavným přídavkům za hlavní hrou, tzv. dohrám, též podehrám, podneškám, přidánkům, frajšpásům aj. Populárními byly např. „dupák“ nebo „taneček“ zvaný také „kolečko“ aj. Ke stejnému účelu sloužily také plošné lepenkové proměnlivé loutky nazývané „flákačky“, též „pleskačky“, „práskačky“, „metamorfosy“ atd., které fungovaly na principu překvapivé proměny – např. muž v ženu, dívka ve vázu s květinami aj.
Plošné loutky z kartónu se nestandardně uplatňovaly i paralelně s marionetami. A to v podobě fantaskních bytostí ve hře o Faustovi při scéně na moři. Šlo vesměs
o bizarní postavy jako „mořského muže“, „mořskou pannu“, „bezokou sůvu“, „mořského kance“, „divokého šneka“ a mnoho jiných. V hantýrce se jim říkalo „mořská drůbež“ nebo „negromantické figury“.
Maňásky a „mikrlata“ technologicky představují spodové loutky. V české provenienci se vyskytovaly ojediněle a loutkáři s nimi nezvykle předváděli repertoár marionetového divadla. Hlavy těchto loutek byly řezbovány a omalovány identicky s marionetami.
Moravské postavy stréčka Křópala a spol. navržené Ondřejem Sekorou dle literárních prozaických předloh představují naprosto specifické originální loutkové typy.
Finanční zajištění: Moravské zemské muzeum, Brněnské kulturní centrum
Sponzoři: REPOS plus a.s., BKC podporuje Magistrát města Brna
Mediální partneři: Český rozhlas Brno,Rádio Krokodýl, KAM v Brně, BTV