Vyrazil po svých do Santiaga de Compostela

Autor článku: Petra Havlíčková, pro číslo 26/2010, vloženo dne 23.12.2010

[Stálý odkaz na článek]

Šestačtyřicetiletý rodák z Rájce - Jestřebí a starosta města Pavel Perout prošel napříč větší částí Španělska. Začátkem září se totiž vydal na svatojakubskou pouť. Na proslulou pouť nastoupil 13. řáří v Logroňu a dostal se až na nejzápadnější výběžek Evropy Mys Fisterre. Do rodné země se vrátil 12. října a v nohách měl víc jak sedm set kilometrů. Díky této poutní misi patří Pavel Perout mezi pěknou řádků lidí na celém světě, kteří tuto cestu podstoupili. „První z impulsů, proč se vydat, bylo zjištění, že jeden z majitelů jestřebského panství se kdysi ve středověku vydal na svatojakubskou pouť. Důkazem tohoto bylo, že měl jako klenot nad svým erbem mušli hřebenatku, což je symbol vykonané pouti. Musím říct, že popsat v pár řádcích pocity a dojmy je téměř nemožné, to si musí vážně každý projít a prožít sám, a pak pochopí,“ míní novopečený poutník. Ale přesto z hodinového vyprávění běhal mráz po zdech. Není proto možné se o zážitky nepodělit, proto jsme působivé povídání přenesli na stránky našich novin.
Pane Perout, Vy jste na podzim absolvoval pěší cestu do Compostely. Mohl byste na začátek našeho rozhovoru popsat přípravu?
Bohužel jsem to moc neodhadl a vzal jsem si hodně věcí. Můj batoh na začátku trasy vážil kolem šestnácti kil a to včetně jídla a pití. Přitom nejideálnější je desetina vlastní váhy, to jsem poznal na trase už po deseti dnech. Nevěděl jsem, jaké tam bude počasí, tak jsem měl náhradní oblečení, teplý spacák, karimatku, náhradní boty a taky ešus. Co si s sebou vzít jsem vyčetl z informací od poutníků, kteří se se svými zkušenostmi podělili na inetrnetu. Dnes vím, co jsem vlekl zbytečně, takže náhradní boty zastoupí i sandále, ešus byl úplně zbytečný a také oblečení bylo možné ještě zredukovat. Ale za to je dobré mít pláštěnku. Já místo ní měl bundu, což nebyl zrovna nejlepší nápad, protože je těžká a lehce se v ni zpotíte a to je nepříjemné.
Jak to vypadá po cestě s možností stravování a ubytování?
Díky tomu, že existuje pouť několik set let, tak jsou po cestě rozeseté "Albergue" neboli ubytovny pro poutníky, dřív to byly špitály. Aby tam mohl člověk přespat musí mít poutní pas - Credencial del peregrino. S tímto pasem se prokazujete, že skutečně vykonáváte tuto pouť. V ubytovnách je základní zázemí, kde každý poutník dostane jednu postel a spí se ve velkých místnostech. Místo je určeno na odpočinek či ošetření nohou, protože těch puchýřů bývá hodně. Já měl prošláplé boty a ani jeden puchýř na kontě (pousmál se poutník). Také tam bývají malé kuchyňky, takže je možné si tam udělat i něco k snědku, a proto není nutné se tahat s ešusem, protože hrnec se tam vždycky najde.
Tento rok sužovala Evropu velká vedra. Zvláště v době, kdy jste byl na cestě. Jak se počasí projevilo na tvé cestě a na konečném dojmu z ní?
Počasí může každou cestu ovlivnit. V prvních dnech jsem putoval za vedra kolem osmatřiceti stupňů a na konci celodenní deště. Pro mě osobně bylo počasí jedním z mnoha faktorů, které bylo zdrojem radosti nebo starostí o osud mé cesty. Počasí nám dokonce překazilo pokračování v pouti, kdy jsme se chtěli pěšky dostat z Mys Fisterre do Santiaga de Compostela, odkud už jsem zamířil domů. Jenže bylo u Atlantiku tak bouřlivé počasí, že jakmile jste vyšli ven, tak jste byli do pěti minut úplně promočení.
Co Vás nejvíc na pouti zaujalo?
Samotní poutníci, protože jsou na trase velmi vstřícní a přátelští. Na cestě se vám vždycky dostane pomoci. Je to zvláštní a ze začátku překvapivé, ale na problémy zde nikdy nejste sami. Nám se třeba stalo za dost náročného dne s celodenním deštěm a vichrem, že na 36 kilometrů dlouhé trase jsme potkali poutnici. Šla sama a unavená. Protože jsme měli společný cíl, tak jsme ji nabídli ať jde s námi. Přidala se. V cíli jenom konstatovala, že v tom dešti se jí šlapalo velmi těžce a jak jí hodně pomohlo, že jsme šli ve třech. Takže ten pocit, že se vždycky najde někdo, kdo vám pomůže, je hodně zajímavý, protože v normálním životě si toho tak nevšimnete, ale na té cestě je to dost zřetelné.
Takže podle Vašich slov jste moc sám nechodil, ale asi jste s takovým plánem do Španělska vyrazil?
Jel jsem tam s tím, že budu sám, ale nakonec jsem větší část cesty šel s řadou poutníků, nejvíc s jedním poutníkem ze Skotska. Dokonce jsme dál v kontaktu a píšeme si přes email. Ale na cestě jsem potkal a poznal spoustu dalších lidí, pomalu ze všech koutů naší země – od Nového Zélandu až po Kanadu a každé to setkání bylo moc fajn.
Co bylo na cestě nejtěžší a projevila se u Vás i krize?
Španělsko je na jedné straně nádherná, ale na druhé i drsná země. A právě ta drsnost v podobě pustin, kde nepotkáte ani živáčka, slunce pálí jako hrom a vítr místo aby svlažil, tak vysuší, vás dovedou až k jádru věci. Najednou ta životní skládačka má smysl a je možné si ji v klidu uspořádat.
Taky jsem si toho dost poskládal a to hlavně v místě náhorní plošiny španělsky „meseta“. Přestavte si náhorní rovinu, pole, cesty a hromady kamení. Pořád jdete a jdete a žádná změna. Tam jsem si opravdu odpověděl na otázky, které by mě doma určitě nenapadly.
Potkaly mě i zdravotní problémy, ale naštěstí mě nezastavily. Asi v půlce cesty se mi ozval úraz z mládí. Ale díky kratším trasám po několik dní se bolest zmírnila, takže v další cestě nic nebránilo.
Není to trošku risk vyrazit do cizí země, neměl jste strach, že zabloudíte?
Opravdu se bát nemusíte, protože cesta je velmi dobře značená. Značení je viditelné na každé křižovatce. Jen jednou se nám podařilo sejít z cesty, ale jeden z domorodců, který jel autem okolo nás, nás po pár stovkách metrů vrátil k odbočce, kterou se nám kvůli tmě a mlze podařilo přejít. Tamní lidé jsou zvyklí na poutníky a turisty, takže je nenechají na holičkách.
Jinak prvním symbolem je mušle hřebenatka, o které jsem se již zmínil. Podle legendy z ní apoštol Jakub pil vodu a mušle měl našité na svém plášti. Kromě toho je to symbol poutníků, kteří si mušli pořídí na začátku cesty a doprovází je celou trasu. Mimochodem na pobřeží Atlantiku jsou k nalezení a takovou mušli velkou jako dlaň mám také odtud. Druhým symbolem, který značí cesty, jsou žluté šipky.
Měla pouť pro Vás nějaký přínos?
Díky tomu, že člověk má na pouti jen elementární starosti, aby měl střechu nad hlavou, jídlo, ošetřit si eventuelně nějaké zranění nebo někomu pomoci, tak potom má čas i trošku popřemýšlet nad tím, kam v životě dál směřovat. Mně to třeba pomohlo si uvědomit, jak je pro mě rodina důležitá. Ne že bych to nevěděl, ale člověku to nějak pomůže vše prožít naplno vnitřně, když je sám a je v kontaktu s rodinou jen přes esemesky nebo telefonáty. Uvědomil jsem si, že mám velké štěstí že rodinu mám, protože člověk bez rodiny je jako loď bez přístavu. Nemá kde zakotvit a kdejaká bouře s ním může pěkně zamávat. Také mi to dodalo vnitřní sílu do další práce tady na radnici.
Děkujeme Panu Peroutovi za to, že nás na chvíli přenesl na sedmisetkilometrovou svatojakubskou pouť a přejeme spoustu dalších poutních prožitků.


Všechny články z tohoto čísla (26/2010):

Rubrika: Zpravodajství
Aktuální provozní doba pro veřejnost - Městské lázně Boskovice 20. 12. 2010 - 2. 1. 2011
Aktuální provozní doba pro veřejnost - Městské lázně Boskovice 3. - 9. 1. 2011
Boskovice budou mít digitální dokrývač! ČT2 na konci roku nezmizí
Brněnské Vánoce 2010 končí
BRNĚNSKÝ HOSPIC ZÍSKAL 150 TISÍC KORUN
Co se děje Za rohem?
ELEKTROWIN zpracoval již 100 tisíc tun bílé techniky, z toho téměř 8800 tun v Jihomoravském kraji
Jarmark s hudbou i pohádkou
Klienti Betany slavili na skleníku
Kras konečně vyplatí bývalé zaměstnance
Letošní vánoce už posté
Lyžařská sezóna je tady
Nad elektrárnou visí otazníky
Odsouhlasili prodej městských bytů
Opravili varhany z poloviny devatenáctého století
Po letech si zatančí
Polévka v Boskovicích, Letovicích i Kunštátě
Pořídili schránku na názory
Prohlášení zaměstnanců Muzea Boskovicka ke stávce dne 8. 12. 2010
Rekonstrukce vysokého napětí finišuje
Rozjezd Tesca zbrzdila havárie
Rozpočet kraje schválen jednomyslně – poprvé v historii
S vandrovní knížkou napříč regionem
Slyšeli jste o Klubu Za rohem?
Sníh potrápil řidiče, cestující i silničáře
Úřad bude propouštět
V Ostrově se dočkají tělocvičny
Vánoční anketa:
Vánoční jarmark okoření i koncert
Vydali pověsti a knihu o městě
Výstavbou elektrárny zničili pozemky
Výzva vládě, poslancům a senátorům Parlamentu České republiky
Z české mapy PR zmizí do roka malé agentury
Zastupitelé schválili varianty záměrů dopravní a technické infrastruktury

Rubrika: Kultura
BETLÉMSKÉ SVĚTLO v Poličce
Company ProART "Giselle: Revenge" v Brně
GOCOO – Bubenické orgie z Tokia
Hudební svátek v Boskovicích
Kam na Boskovicku o vánocích?
NEDĚLE SVÁTEČNÍ - Tvořivá adventní dílna
PROGRAM CENTRA BOHUSLAVA MARTINŮ V POLIČCE - LEDEN 2011
VÁNOCE S WOODY
Vánoční koncertování

Rubrika: Sport
Blansko čeká krušné jaro
Boskovické fotbalistky vykopaly suverénní zlato
Doma vládl David
Druhá třetina rozhodla
Exhibice s Prostějovem
Florbalisté ve středu tabulky
Hlubinková dojela pátá
Jubilejní turnaj v baseballu
Mlynár prověřil aikidisty
Na lavičku se vrací Krupička
Na lavičku se vrací Krupička
Nebojte se zdolat sedmizubý hřeben
Pohár starosty míří na Slovensko
Roman Šindelka (FK Blansko)
Sokol podlehl Husovicím
Sportovní aktuality
Sportovní události mezi svátky
Šebek s Horáčkem reprezentovali
Tlamkové se nedařilo
Vánoční výzdoba v novém i starém

Rubrika: Představujeme
Představujeme: Lukáš Šacher
Vyrazil po svých do Santiaga de Compostela

Rubrika: Černá kronika
Policie INFORMUJE
Policie INFORMUJE
Pomozte s identifikací muže

Rubrika: Napsali nám
ZUŠ Letovice má symfonický orchestr