Boskovický Kras zeje prázdnotou, zaměstnanci hromadně odešli

Boskovice * Nebývalý klid zavládl od minulé středy v prostorách dříve hlučného oděvního podniku Kras Boskovice. Drtivá většina zaměstnanců totiž dala k poslednímu červenci výpověď a stroje dnes nemá kdo obsluhovat.
Před dvěma roky pracovalo v boskovickém Krasu na pět set lidí. Loni v lednu už to bylo jen 380. Poté, co v březnu přestal podnik vyplácet zaměstnancům regulérní mzdy, začali lidé z podniku zase odcházet. Patová situace slibování a postupného doplácení jen části dlužných mezd spojená s hromaděním dalších závazků vůči zaměstnancům vyústila minulý týden hromadnou výpovědí 164 lidí. Dnes tak v Krasu pracuje i s vedoucími pracovníky už jen necelá třicítka zaměstnanců. A při takovém počtu nelze o další existenci firmy ani uvažovat.
Ano, jedna z posledních velkých textilek v republice postupně končí, naděje i těch nejdůvěřivějších optimistů jsou ty tam. Ze světa patrně nenávratně zmizí také léty a kvalitou proslavená značka Kras. Za posledních šestnáct měsíců se ve vedení firmy vystřídalo sedm výkonných ředitelů, obchodní ředitelé a manažeři se měnili doslova jako aprílové počasí. Dvouleté působení společnosti Fourati v čele s jejím jednatelem a majitelem Ludvíkem Krajčim, který Kras převzal 1. července roku 2005 po konkurzním řízení, tak skončí s devětadevadesáti procentní pravděpodobností stejně neslavně - konkurzem.
„30. července se mezi zaměstnanci rozšířila fáma, že Kras jde do konkurzu. Je pravdou, že firma nebyla ani není zdravá, ale o konkurzu jsme zatím žádné zprávy neměli. Ani k dnešnímu dni to není pravda, žádný návrh nebyl podán. Den na to však podalo hromadnou výpověď 164 lidí,“ popsal situaci zklamaný obchodní ředitel Krasu Jiří Dědeček.
Ten dobře ví, že provoz firmy s třiceti zaměstnanci nemá význam. „Podnik nemůže stát, teď už konkurz musí přijít. Zůstali tu jen lidé, co připravují zboží pro klienty, kteří si je musí co nejdříve odvézt. Snažíme se zachránit, co se dá.“
Jiří Dědeček vnímá současný stav jako podnikovou i osobní tragédii. „Když vidím, jaké je to tu s nezaměstnaností, tak je mi jasné, že lidé budou hledat práci těžko. Nuťte ale někoho pracovat na sto procent, když nedostane tři měsíce výplatu. Než jsem na začátku května do Krasu přišel, pan Krajči mě osobně prosil, abych to tu dal vše dopořádku. Bylo mi řečeno, že firma nemá zakázky. Za ten měsíc jsem je zajistil, povedlo se mi trojnásobně zvýšit obrat. Až pak jsem zjistil, jaké byly ztráty a jak byl pan Krajči špatně informován a špatně komunikoval. Už prostě bylo pozdě, vše skončilo v tom začarovaném kruhu nevyplácení. A teď bez lidí už to nepůjde,“ je zklamaný obchodní ředitel.
Jiří Dědeček, který si své působení v Boskovicích představoval úplně jinak, zůstane v podniku podle svých slov do té doby, než ukončí a dořeší jednání se současnými partnery.
Většina zaměstnanců je přesvědčena o tom, že vedení situaci nejenže nezvládlo, ale že ani nevnímalo a soustavně nenaslouchalo jejich snaze k nápravě. Také zoufalé čekání na výplaty nikam nevedly. Zaměstnanci totiž v Krasu nezůstávali proto, že by podniku nějak více věřili, ale z nutnosti, aby uchovali naději na své peníze. „Oni to prostě nepochopili. Zadarmo jim nikdo do práce chodit nebude. Při té hromadné výpovědi o nějaké fámy o konkurz přece vůbec nešlo, to nehrálo roli. Nám už ale došla trpělivost. Zůstávali jsme tady jen proto, abychom nějaké peníze od nich dostali. Celou dobu jsme zjišťovali, jak by to šlo udělat,“ netajil se bývalý vrchní mistr stříhárny Stanislav Trnečka. Podle něj je totiž stále šance, aby peníze za dlužné mzdy byly vyplaceny. „Šéf odborů Jaroslav Pléha zjistil, že tu ještě je naděje. Když bude vyhlášen konkurz, mělo by se nám to čekání vyplatit, protože přes úřad práce a správce konkurzní podstaty bychom ty peníze při vyplácení pohledávek v rámci konkurzního řízení měli získat.“