Viewegh nechce být hercem ani politikem, zůstane raději u psaní a vrací se k povídkám

Boskovice – Předčítání, beseda a autogramiáda – to byl program hodinového setkání úspěšného autora bestselerů Michala Viewegha se studenty pedagogiky v Zámeckém skleníku v Boskovicích. Viewegh, který sám studoval a krátce se také živil jako učitel, s sebou přivezl horkou novinku – Román pro muže, jejíž křest se připravuje na druhý říjnový den v knihkupectví Fišer v Praze. Úryvek, který Viewegh přečetl, dal tušit opět zajímavě rozepsaný příběh ze současného života. Útočiště před stydlivými posluchači, kteří nenacházeli vhodné dotazy, mu poskytla i jeho zatím poslední vydaná kniha Krátké pohádky pro unavené rodiče. Je to autorova první pohádková kniha tryskající, tak jako všechna jeho dosavadní dílka, přímo ze života. Vypráví v nich svým dvěma malým dcerám Sáře a Báře příběhy, které mají sice daleko ke klasickým pohádkám, ale vejdou se do deseti minut před spaním.
„Navíc se v nich ukrývají doušky psané modrou kurzívou a ty jsou určené pouze rodičům, aby se u čtení pohádek-nepohádek nenudili. Při čtení si tak přijdou na své jak děti, tak i dospělí,“ vysvětlil Viewegh. V odpovědích na otázky pak poodhalil své názory a střípky z rodinného i pracovního života.
Na čem v současné době pracujete?
Vracím se do období svých začátků, kdy jsem psal povídky. Byly to příběhy nějak propojené, teď píši jednotlivé povídky, které spolu nijak nesouvisí. A jsou, jak jinak, opět ze života.

Myslíte si, že se ještě dá psát o lásce?
Vypadá to, že o lásce už bylo všechno napsáno. To bychom už nemohli o lásce psát vlastně od dob Shakespeara, který o ní napsal už všechno. Ale mění se dobové kulisy, mění se lecco a každý má právo podle svého psát o lásce. Dnes je nové téma třeba láska a internetové seznamky.

Kde nacházíte témata pro své knihy?
U mne je to většinou tak, že témata si nacházejí mne. Vždycky když něco prožívám, tak o tom také píšu, ať už to byl rozvod, hledání vztahu s dvanáctiletou dcerou, porevoluční poznávací zájezdy po Evropě a podobně. Funguje to u mě tak, že píšu, co mě napadne.

Jste spokojen s filmovým zpracováním svých románů?
Ke dvěma posledním filmům jsem si napsal scénář sám, čímž vlastně odpovídám na otázku. Nebyl jsem zcela spokojen. Netvrdím, že jsem skvělý scénárista, učím se to za pochodu. Je pro mě ale příjemnější, když si to kazím sám, než by mi to kazil někdo jiný.

Když citujete politiky nebo veřejné osoby, čekáte nesouhlasnou odezvu?
Svoboda tisku nám po listopadu naštěstí ještě zůstala, takže jsem neměl zatím větší odezvu s výjimkou mého vyjádření o prezidentu Klausovi, ale tam jsem odezvu vlastně očekával. Ve fejetonech jsem psal o všem možném, ale nikdy jsem nikoho nepohoršil. Jediná odezva byla kdysi na fejeton o Spartě, který se jmenoval Sparta-neofašistů parta.

Vstoupil byste někdy sám do politiky?
Podle mě by měl politik podepsat to, co kdy v životě udělal. A to já nemohu. Navíc mám i fyzické indispozice, jako třeba vydržet hodiny sedět na schůzích a poslouchat projevy, třeba ministra Langra. Moje parketa je o tom spíš třeba psát, ironizovat. Dnes je politika o handlování, asi je to nevyhnutelné, ale člověk zvenčí na to nemá žaludek.

Čtete pohádky svým vlastním dětem?
Ano, vlastně jsem na svých dcerách testoval své pohádky, aby skutečně netrvaly déle než deset minut. Vlastně teď jsme zavedli takovou akci, kdy čteme v mateřských centrech já, moje žena a Saša Rašilov, který také pohádky namluvil na cédéčko.

Jaká je vaše nejoblíbenější kniha?
Já samozřejmě čtu od mládí, mohu klidně jmenovat třicet nejoblíbenějších, ale bylo by to s pocitem, že jsem nejméně na stodvacet dalších zapomněl. Sleduji stále novinky, abych byl v obraze. Knih, u kterých jsem si říkal „Klobouk dolu, takhle bych to chtěl umět“, těch byly desítky i stovky. Jsou to knihy různých autorů, nemám potřebu vyhledávat společného jmenovatele.

Nechtěl jste si někdy zahrát ve filmu?
Já? Já jsem ještě neztratil soudnost, takže když tady stojím před vámi, to je vrchol mého sebevědomí. Snažím se chodit jen do takových talk show, kde člověk jen sedí a něco řekne a nedopouštím se hraní.

Michal Viewegh je autorem čtivých románů, novel, povídek, literárních parodií, fejetonů, deníku a divadelní hry. Čtyři jeho texty se staly předlohou filmů, pátý – Nestyda - bude mít premiéru v polovině října. (Pos)