Cenu Jihomoravského kraje letos převzalo celkem 10 osobností jižní Moravy

V sále konventu Milosrdných bratří v Brně byly dnes v pondělí 6. listopadu 2017 předány letošní Ceny Jihomoravského kraje. O jejich udělení rozhodli krajští zastupitelé na svém zasedání 21. září 2017.

Cena Jihomoravského kraje je udělována za vynikající zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje, hrdinské a jiné výjimečné činy osobností, které se na území kraje narodily, žijí nebo jsou s ním spojeny svým působením, jejichž život, dílo, činnost nebo jednání výrazným způsobem reprezentuje v určité oblasti Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu, a které svými morálními kvalitami můžou být příkladem.

Cena se uděluje od roku 2004, po rozhodnutí krajského zastupitelstva. K jejím držitelům patří mj. Hana Zejdová (v roce 2004), Karel Kašpárek (v roce 2005), Yvetta Hlaváčová (v roce 2006), Jiří Netík (v roce 2007), David Kostelecký (v roce 2008), Jiří Škrla (v roce 2009), Václav Věžník (v roce 2010), Alena Štěpánková Veselá (v roce 2011), Jožka Černý, Zdeněk Rotrekl a Miroslava Knapková v roce 2012, sourozenci Hana a Petr Ulrychovi či Jan Smolík v roce 2013, Armin Delong v roce 2014, Emil Boček v roce 2015, v loňském roce pak například in memoriam František Hřebačka (Fanoš Mikulecký).

Nositelé Ceny Jihomoravského kraje za rok 2017:

za hrdinský čin
Bohumil Robeš– Bohumil Robeš se narodil v roce 1930 v Holubicích. Od mládí se zajímal o literaturu a divadlo, prošel řadou ochotnických souborů. Kvůli špatnému kádrovému posudku se nedostal na AMU. V říjnu 1953 byl zatčen za napojení na odbojovou skupinu SODAN (Skautská organizace demokracie a nezávislosti) a byl odsouzen na pět let do vězení. Prošel vězeňskými tábory u uranových dolů na Jáchymovsku a táborem Vojna na Příbramsku, kde se zúčastnil „nudlové vzpoury“. V Leopoldově jako vězeň odmítl nastoupit na povinnou práci, a tak jej čekaly dlouhé a časté pobyty v korekci. I ve vězení veřejně vystupoval proti útlaku, ponižování a nespravedlnostem a v důsledku toho mu byl trest dvakrát prodloužen. Když ho ani tyto represe nezlomily, byl poslán do psychiatrické léčebny. Propuštění se dočkal až v roce 1967. Po třinácti a půl letech strávených ve vězení se vrátil domů s podlomeným zdravím.

Po návratu domů se Bohumil Robeš zapojil do kulturní práce – psal recenze na divadelní představení, filmy a televizní inscenace. Vedle básní napsal množství povídek, srovnatelných s povídkami např. Jiřího Stránského či Karla Pecky, ale též řadu úvah a esejů. Natáčel reportáže pro brněnský rozhlas, působil v poradním sboru pro divadlo. Nástup normalizace přinesl další znemožnění jeho realizace v kulturní sféře.

Po roce 1989 působil Bohumil Robeš v obecním zastupitelstvu Holubic, jako kronikář obce, knihovník, ve Vyškově založil pobočku Konfederace politických vězňů. Stále se věnuje psaní povídek a básní. Do jeho literární tvorby se promítají vzpomínky politického vězně na léta strávená v komunistických žalářích v Jáchymově, v Leopoldově a na Borech. Hlavní místo v nich zaujímá vězňův duševní svět a neustálé hledání vnitřní síly. Mezi jeho díla patří např. Tichý sarkofág, Čas likvidace, Věčný prolog, Prosévání času. Ve své neúnavné činnosti si ponechává prostor i pro mladé lidi, přednáší na základních, středních a vysokých školách o totalitním režimu a čase stráveném ve věznicích.
Ocenění Bohumila Robeše je oceněním jeho statečných životních postojů a jeho svědectví současné generaci.

za práci s mládeží
Vilém Koutník – Vilém Koutník se narodil v roce 1956. Po vyučení drogistou, vystudování Střední průmyslové školy chemické v Brně a následně Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně nastoupil jako agronom v JZD Drásov. Po čtyřech letech odborné praxe pracoval jako odborný asistent ústavu chemie a biochemie Mendelovy univerzity v Brně. V té době působil i jako externí učitel na Střední průmyslové škole chemické Brno, Vranovská, kde od roku 1996 až dosud zastává funkci ředitele.

Pod jeho vedením vznikl dělný pracovní kolektiv a škola dosáhla významného rozvoje jak v kvalitativní, tak i kvantitativní oblasti. Za podpory zřizovatele (Jihomoravského kraje) a přispění výrobních podniků i řady projektů byla realizována rozsáhlá modernizace, rekonstrukce a výstavba zejména učebních prostor a laboratoří. Vilém Koutník rozsáhle publikuje v oboru chemie a pedagogiky, vykonává i řadu funkcí – je členem správní rady Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, členem vědecké rady Fakulty hygieny potravin a ekologie VFU Brno, členem Národní rady CZESHA, předsedou Krajské rady CZESHA atd.

Střední průmyslová škola chemická Brno, Vranovská, pod jeho vedením trvale dosahuje řady významných úspěchů – např. všichni absolventi školy nastupují po jejím absolvování do zaměstnání a až 80 % z nich pokračuje ve vysokoškolském studiu především v oboru chemie a souvisejících disciplínách. Cílevědomou a systematickou spoluprací se základními školami, rodiči a výrobními podniky si zajišťuje škola dostatečné počty žáků ke studiu. Velkou péči škola pod jeho vedením věnuje prezentaci přírodních věd v mateřských, základních školách, školách pro postižené děti, ve firmách a v široké veřejnosti. Škola úzce spolupracuje s vysokými a středními školami chemického zaměření v zahraničí, např. s Institutem Dr. Flada ve Stuttgartu a s SBG Dresden (Sächsische Bildungsgesellschaft für Umweltschutz und Chemieberufe Dresden). Škola dále spolupracuje s Jihomoravským centrem pro mezinárodní mobilitu a dalšími vzdělávacími institucemi v Jihomoravském kraji a České republice.
Kvalifikovanou péčí a podporou mimoškolních aktivit dochází k optimálnímu využívání volného času žáků a jejich zapojení do nejrůznějších soutěží (chemické olympiády, středoškolské odborné činnosti, aktivit organizovaných společností AMAVET a Stavoks), žáci školy dosahují významných úspěchů i v mezinárodním měřítku (soutěže v USA, Rusku, Švýcarsku, Číně).

Vilém Koutník dlouhodobě úspěšně pracuje s mládeží zejména v oblasti její středoškolské přípravy, v oblasti rozvoje a propagace oboru chemie a dalších přírodních věd a součinnosti s výrobní a společenskou praxí.

za práci s mládeží
Ladislav Černý – MVDr. Ladislav Černý se narodil v roce 1944. Po ukončení Vysoké školy veterinární v Brně nastoupil roku 1969 do Jihomoravského průmyslu masného v Brně, kde pracoval až do roku 1983 v oddělení jakosti výroby. V tomto období působil i jako externí učitel na tehdejší potravinářské škole v Brně, na kterou v roce 1983 přešel jako interní pedagog. Nejprve vykonával funkci zástupce ředitele pro odborný výcvik a od roku 1985 do roku 2011 byl na pozici ředitele Středního odborného učiliště/Střední školy potravinářské a služeb Brno.

Během jeho působení škola dosáhla významných kvalitativních a kvantitativních změn v oboru služeb a potravinářství. V tomto období na škole vzrostl počet odborných zaměření. K tomu byla vybudována příslušná pracoviště pro praktickou výuku, především v rámci tříletých učebních oborů. Podstatně narostl počet pedagogických i nepedagogických pracovníků a žáků. Zvýšil se počet žáků na 2100 až 2300 a škola patřila a dosud patří mezi největší vzdělávací instituce středoškolského typu nejen v Jihomoravském kraji, ale i v České republice.

Jeho významným přínosem bylo, že se na škole podařilo v důsledku zkvalitnění úrovně výchovně-vzdělávacího procesu a mimoškolní činnosti zvýšit atraktivnost oborů i motivaci žáků ke studiu. Vzrostla kvalita i počet odborných soutěží, mnohdy s mezinárodní účastí, včetně jejich začlenění do nejvýznamnější aktivity učňovského školství v České republice „Českých ručiček“. Ladislav Černý dále přispěl k zajištění a realizaci rozsáhlé rekonstrukce a modernizace školy a jejich odborných pracovišť tak, že odpovídají moderním trendům výchovně-vzdělávacího procesu. Dále napomohl rozsáhlé spolupráci s obdobnými typy škol v zahraničí (zejména na Slovensku, v Polsku, v Rakousku, Německu, Francii, Itálii, Dánsku a Velké Británii) a přispěl k rozvoji úspěšné spolupráce školy s odbornou a společenskou praxí. Ze Střední školy potravinářské a služeb Brno tak vybudoval progresivní středoškolské zařízení. I po odchodu do důchodu se aktivně zapojuje do další pedagogické činnosti v rámci celoživotního vzdělávání.

za dílo, činnost nebo jednání, které výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu
Zdeněk Doležel – Zdeněk Doležel se narodil roku 1952 v Brně. Po ukončení gymnaziálních studií nastoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) a vybral si specializaci na dětské lékařství.
V roce 1978 nastoupil jako sekundární lékař do Fakultní dětské nemocnice v Brně. V letech 1985–1992 pak působil jako odborný asistent na Lékařské fakultě brněnské univerzity a v roce 1992 se stal přednostou kliniky.

Po roce 1989 absolvoval několik zahraničních stáží (např. ve švýcarském Curychu, v Dallasu v USA). V roce 1995 byl jmenován docentem, v roce 2002 pak jedním z vůbec prvních profesorů české pediatrie.
V současné době působí jako vysokoškolský pedagog na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a je přednostou II. dětské kliniky Fakultní nemocnice Brno. Jeho specializací je dětská nefrologie.
Zdeněk Doležel patří mezi významné představitele české medicíny, především pak pediatrie. V rámci své vědecko-publikační a pedagogické práce prohloubil znalosti o dětské nefrologii a přispěl tak k úspěchu léčby infekce močových cest a ledvin. I proto byl v roce 2010 na základě doporučení výboru a pracovních skupin České pediatrické společnosti vyhlášen za nejvýznamnějšího současného českého pediatra.

za dílo, činnost nebo jednání, které výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu
Miroslav Kasáček – Miroslav Kasáček se narodil v roce 1937 v Litohoři u Moravských Budějovic, dnes bydlí v Troubsku a celý svůj život spojil s Moravou a Brnem, kde v roce 1957 na První vyšší průmyslové škole strojní maturoval.

Rok 1969 a následná normalizace zasáhla i rodinu Miroslava Kasáčka. Za jeho pravicové a protisocialistické postoje mu byl zrušen pracovní poměr v Elektrotechnických závodech Julia Fučíka a byl nucen nastoupit jako dělník do balírny Brněnských veletrhů a výstav. Zde prošel různými profesemi v dělnickém zařazení. Po roce 1989 byl jmenován do funkce ředitele závodu výroby a montáže a následně začal soukromě podnikat.

Od roku 1968 shromažďoval Miroslav Kasáček materiály k objasnění „babického případu“; písemná svědectví i vzpomínky pamětníků. Spolu s Luďkem Navarou napsali knihu Mlynáři od Babic, jež tuto tragickou událost mapuje. I v další knize autorské dvojice Navara - Kasáček Příběhy třetího odboje vzpomínají na tragické události lidé, s nimiž se Miroslav Kasáček osobně seznámil v šedesátých letech či později při svém sběru informací o protikomunistickém odboji a následné kruté perzekuci, jíž se režim mstil za sebemenší projev nesouhlasu s komunistickou ideologií. Posledním aktuálním dílem Miroslava Kasáčka a Luďka Navary je kniha A přece budou žít věnovaná životu a mučednické smrti kněží Jana Buly a Václava Drboly, která byla představena u příležitosti otevření pamětní síně P. Jana Buly 10. září 2016.

V roce 2008 založil Miroslav Kasáček společně s Luďkem Navarou a Sylvou Ševčíkovou Občanské sdružení Paměť. Impulsem ke vzniku sdružení byla snaha otevřít minulost a rozvinout debatu nad osudy jednotlivců, ale i celých rodin, kteří se postavili proti komunistickému režimu. Základní činností sdružení je příprava a prezentace projektů mapujících příběhy druhé poloviny 20. století, které výrazně zasáhly do života české společnosti. Projekty jsou realizovány v různých formách – výstavy, televizní dokumenty, knižní publikace, debaty pro širokou veřejnost atd. Velkou pozornost věnuje sdružení Paměť především mladé generaci, pro kterou je doba komunistického režimu vzdálenou minulostí. Proto sdružení připravuje vzdělávací programy, besedy ve školách apod.

za dílo, činnost nebo jednání, které výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu
Bohumil Hlaváček – Bohumil Hlaváček se narodil v roce 1934 v Pařezské Lhotě na Jičínsku. Zakotvil však v Brně a stal se tu osobností široce známou a uznávanou nejen ze své dlouholeté profese novináře. Jižní Morava se stala jeho srdeční záležitostí, silně ho oslovil moravský folklor, který se stal předmětem jeho celoživotního zájmu i publicistiky. Jeho přínos v této oblasti je široce uznáván.

Bohumil Hlaváček začínal jako dopisovatel Mladé fronty, v březnu 1952 nastoupil do redakce deníku Den v Ostravě a v červenci 1953 do ostravské redakce Čs. tiskové kanceláře. Od května 1957 působil ve zlínské redakci ČTK a od září 1957 až do konce března 1999, kdy odešel do důchodu, v brněnské redakci ČTK. Od roku 1990 byl jejím vedoucím.

Hlaváčkovu každodenní novinářskou práci zachycují desetitisíce zpráv v archivu ČTK, jejich tematické těžiště spočívá v kultuře. Práce redaktora v tiskové kanceláři vyžaduje velkou šíři znalostí, všeobecnou informovanost, respekt k faktům, preciznost, věcnost, výstižnost a stručnost vyjadřování. Zároveň je potřeba rychlosti a pohotovosti při často nezbytném zjišťování, doplňování a ověřování informací. V tom všem byl a je Bohumil Hlaváček pravým mistrem. V novinářských řadách je Hlaváčkovo jméno synonymem profesionality, spolehlivosti, přesnosti, kolegiality a elánu. Ani dnes neztrácí kontakt s děním v redakcích a kontakt s mladšími kolegy.

Profesi novináře Bohumil Hlaváček skloubil s láskou k lidové hudbě. Od počátku 60. let dlouhodobě spolupracoval s pořadateli Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Byl zde vedoucím tiskového střediska, členem řídicího výboru i programové rady. Spolupracoval s mnohými jihomoravskými folklorními soubory, s nimiž prezentoval náš folklor i na mezinárodních festivalech a slavnostech v zahraničí – v Anglii, Belgii, Francii, Itálii, Německu, Polsku, Rusku a na Ukrajině. Byl členem redakční rady měsíčníku Folklor.

Bohumil Hlaváček je nositelem několika ocenění (Masarykova univerzita ocenila jeho novinářskou práci stříbrnou medailí, obdržel tvůrčí prémii Českého literárního fondu, mimořádnou cenu šéfredaktora ČTK za celoživotní dílo, v roce 2007 Cenu města Brna za žurnalistiku a publicistiku).
Bohumil Hlaváček je osobností, která svou celoživotní prací, dílem a angažovaností ve prospěch regionu výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj, přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu.

za dílo, činnost nebo jednání, které výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu
Jaromír Hanák – Jaromír Hanák se narodil v Uherském Brodě v roce 1946, ale svůj profesní i osobní život spojil s jihomoravskou metropolí. V letech 1964–1969 studoval dějepis a český jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, magisterský titul získal v roce 1969.
Na počátku 70. let učil krátce na několika základních a středních školách v Brně a Tišnově. Totalitní režim obecně nepřál rozvoji společenských věd, pokud se člověk ve své odbornosti nehodlal přizpůsobit panujícímu ideologickému pohledu. To vedlo k tomu, že od roku 1974 do počátku roku 1989 působil víceméně nedobrovolně mimo obor (v Krajské organizaci pro rozvoj techniky, později v podniku Zemědělské stavby a jako sanitář v úrazové nemocnici v Brně). Nicméně kontakt s oborem neztratil, věnoval se výzkumu hospodářských dějin ve svém volnu a v roce 1982 obstál v rigorózním řízení a získal titul doktor filozofie (PhDr.).

Na sklonku roku 1989 nastoupil na pozici odborného pracovníka do Historického muzea ve Slavkově u Brna. Inspiroval a organizoval rozsáhlou výstavu a mezinárodní vědeckou konferenci věnovanou 200. výročí úmrtí kancléře Marie Terezie knížete Václava Antonína Kounice-Rietberga (1994). Především však spojil svůj profesní život s fenoménem Austerlitz.

V roce 1996 se stal kurátorem-historikem a zástupcem ředitele muzea pro odbornou činnost v Okresním muzeu Brno-venkov (dnešní Muzeum Brněnska), kde se po téměř 20 let věnoval odborné práci a také prezentaci a propagaci Památníku Mohyla míru. Nejenže je autorem několika muzejních expozic včetně stávající „Bitva tří císařů. Slavkov / Austerlitz 1805“ a „Fenomén Austerlitz“ (v soutěži Gloria musaealis 2005 získala tato multimediální expozice v kategorii Muzejní výstava roku druhou cenu), ale odborně se tématu slavkovského bojiště věnoval i na vědeckých konferencích doma i v zahraničí (Lipsko, Olsztyn, Borodino, Guernica, Kjóto) a v odborných i populárně laděných publikacích – je spoluautorem knih Bitva tří císařů. Slavkov/Austerlitz 1805, reprezentativního turistického průvodce s názvem Slavkovské bojiště. Průvodce krajinou bitvy „tří císařů“ vydaného v roce 2015.

Jaromír Hanák se dále podílel i na zřízení Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě v roce 2005. V letech 2013–2015 se věnoval budování nové muzejní pobočky – vily Löw-Beer v Brně. Navzdory oficiálnímu odchodu do důchodu v roce 2015 je v muzeu stále činný a podílí se na celé řadě jeho aktivit (autor výstav, publikací, průvodců).

Odborné i další působení PhDr. Jaromíra Hanáka dalece přesáhlo hranice jižní Moravy, kterou vždy vzorně reprezentoval. Přispěl k poznání důležitých míst v historii a místopisu kraje a svou činností odbornou a propagátorskou učinil mnohé k posílení vztahu obyvatel kraje, čtenářů jeho knih a návštěvníků jeho přednášek k Jihomoravskému kraji.

za dílo, činnost nebo jednání, které výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu
Zdeněk Novák – Zdeněk Novák se narodil v roce 1958. Vystudoval sadovnicko-krajinářský obor Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Několik let byl pracovníkem Národního památkového ústavu v Brně, v letech 1993–1995 pak jeho ředitelem, později působil (a stále působí) na Ministerstvu kultury České republiky.

Zdeněk Novák byl hlavní osobností týmu, kterému se před více než dvaceti lety podařilo zřídit první krajinné památkové zóny v České republice – Lednicko-valtický areál a Slavkovské bojiště. Tento počin de facto zahájil institucionální péči o kulturní krajinu v ČR a byl v prosinci 1996 korunován oficiálním zápisem kulturní krajiny Lednicko-valtického areálu na Seznam světového a kulturního přírodního dědictví UNESCO. Slavnostní potvrzení tohoto aktu pak proběhlo v květnu 1997, tedy před dvaceti lety.
Ing. Zdeněk Novák je odborníkem v oblasti památkové péče, ochrany kulturního dědictví, kulturní krajiny a historie zahradního a krajinářského umění. Na tato témata publikoval řadu odborných statí a přednášek.

za přínos v oblasti umění
Mojmír Bártek – Mojmír Bártek se narodil v roce 1942 ve Zlíně. O muziku se začal zajímat už jako malý ve Vsetíně, kde bydlel s maminkou Ludmilou a dvěma staršími bratry. Jeho tatínek MUDr. Adolf Bártek byl umučen v únoru roku 1945 v Kounicových kolejích. Malý Mojmír se učil na klavír a akordeon, ale přitahovaly ho žesťové nástroje. Ve třinácti začal s trombónem a v roce 1959 byl přijat na brněnskou konzervatoř. Tu dokončil v roce 1967 a v tomtéž roce nastoupil do orchestru Gustava Broma. Ještě během studií hrál postupně v Combu Luďka Švábenského a v orchestrech Jožky Karena, Erika Knirsche a Mirko Foreta.

V letech 1975–1980 vystudoval kompozici na JAMU. Je autorem přibližně dvou set skladeb v oblasti jazzu a populární hudby, ale věnuje se i hudbě vážné. Početné jsou i jeho kompozice pro děti. Jako interpret projel prakticky celý svět, rád vzpomíná na turné s triem Supremes, Maynardem Fergusonem či hraní pod taktovkou Raye Conniffa. Kromě aktivního hraní, autorské a aranžérské tvorby a pedagogické činnosti v současné době řídí Big band Konzervatoře Brno, Vyškovský big band a The Young Pekáč, rád a často spolupracuje také s big bandem z norského Stavangeru.

za přínos v oblasti sportu
Miroslav Jandásek – Miroslav Jandásek se narodil v roce 1923 v Brně. Je synem významného sokolského pracovníka, člena předsednictva Československé obce sokolské Ladislava Jandáska, který byl za odbojovou činnost během druhé světové války vězněn a zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Strýcem Miroslava Jandáska byl PhDr. Josef Kudela, rovněž představitel Sokola, legionář a oběť nacistického režimu.

Miroslav Jandásek byl od dětství vychováván v duchu sokolských principů, od dětství byl a doposud je členem Sokola Brno I. Jako dorostenec se účastnil X. všesokolského sletu v Praze v roce 1938. Během války odmaturoval a nastoupil ke zlínské firmě Baťa. Baťovský řád a systém nasměrovaly celý jeho další život. Po uvolnění společenských a politických poměrů v roce 1968 usiloval Miroslav Jandásek o obnovení Sokola, ale neúspěšně. V roce 1989 se Jandásek aktivně zapojil do obnovy sokolské organizace a stal se prvním místostarostou Československé obce sokolské. Je autorem několika publikací o Sokole a tělovýchově.

Ačkoliv se Miroslav Jandásek profesně věnoval stavebnímu inženýrství, své volné chvíle již od mládí věnoval tělesné výchově mladé generace. Dnes je jedním z posledních žijících vrcholných představitelů znovuobnoveného Sokola. Významná je také jeho publikační a osvětová činnost v oblasti tělesné výchovy, sportu a lidské mravnosti vůbec.

PhDr. Jiří Klement
odbor kancelář hejtmana – oddělení tiskové
referent
Krajský úřad Jihomoravského kraje
Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno
telefon: 541 651 505
e-mail: klement.jiri@kr-jihomoravsky.cz