Představujeme: Světlana Tioková

Autor článku: Václav Stoupal, pro číslo 3/2008, vloženo dne 21.01.2008

[Stálý odkaz na článek]

Jen kousíček za hranice regionu jsme se vydali při našem dalším putování za zajímavými lidmi. Vesnička Ruprechtov, jež je lidem známá hlavně díky kamennému větrnému mlýnu z druhé poloviny 19. století s unikátní natáčecí Halladayovou turbínou, má však i další poklady. Žije zde totiž poměrně nenápadná a skromná Světlana Tioková, která již téměř třicet let uchovává tradici vizovického tvaroslovného pečiva. Ručně vyráběné figurky a ozdoby jen z mouky a vody už stihly potěšit lidi na celém světě. I když je práce paní Tiokové vysoce hodnocena i odborníky, neztratila tato žena, jež má podle všeobecných statistik polovinu života za sebou, nic ze své skromnosti a dobrosrdečnosti. „Co nevidět mi bude 54, narodila jsem se 4. 4. 1954, prostě samé čtverky. Číslo 4 v numerologii znamená, že jsem člověk, který na co sáhne, tak se mu to v podstatě daří. Je to pravda, daří se mi. Nesedím na milionech, zato jsem spokojená,“ říká s nadhledem.
Vaše jméno je u nás poměrně netypické, kde má původ?
Je to švédské jméno a souvisí s rodem mého muže. Jeden jeho prapředek se zapomněl při obléhání Brna a podle rodokmenu, co dal dohromady jeho dědeček, mají všichni Tiokové z Moravy původ z této linie. Když člověk to jméno zná, zjistí, že se vyskytuje hojně. Manžel má dokonce jmenovce, přitom ho v životě neviděl. Můj původ pak sahá na Valašsko, do Huslenek. Když mi byl rok, nastěhovali se rodiče do Brna, do Líšně. Do Ruprechtova jsme přišli před pěti lety.
Tíhla jste od mládí k tradičnímu umění?
Ač by to lidé neřekli, můj obor je měřící automatizační technika. Od dětství jsem milovala matematiku, elektronika byla tehdy zajímavá a našim se to líbilo, takže jsem si studium prosadila. Jsem člověk, který byl u zrození počítačů a uvedení „písíček“ v republice, jsem člověk který prováděl za přítomnosti televize první cílený dálkový přenos dat, to znamená první internetový přenos. I když jsem se tomu oboru věnovala 35 let, nepovažuji jej za svou profesi. Tvůrčí schopnosti, které mám, jsem tam nemohla využít, spíš jsem byla dříč, kterému se něco zadalo a on to udělal. Když byla v devětaosmdesátém možnost to změnit, neváhala jsem.
Jak jste se k tvaroslovnému pečivu dostala?
Když mi bylo 26 let, chtěl náš syn betlém. Tehdy jsme postavili dům a byli zadlužení až po uši. Tenkrát mě napadlo, že těsto je levný materiál, uvědomila jsem si také, že z Valašska pocházím a že k té technice mám blízko. A tak jsem spontánně zpatlala první betlém. Pak jsem jela do Vizovic, kde jsem oslovovala ženy a docela mě překvapilo, že přesto, že to je Vizovické pečivo, nikdo se tam tím moc nezabývá. Naštěstí jsem narazila na paní, která dělala figurky pro Hermínu Týrlovou do animovaných filmů. Ta mi jedno odpoledne řekla pár základů, i když se jí zpočátku moc nechtělo.
V čem je podstata Vizovického pečiva?
Tradiční Vizovické jako takové má 36 figur, které mají léta svůj daný tvar. Je to tvaroslovné neboli zvykoslovné pečivo. To znamená, že každý tvar měl svůj symbolický význam. Veverka se například dávala na vánoční stůl, aby byla hospodyňka celý rok čiperná, kohout měl přivolávat štěstí do domu, žába měla ohlídat čistou vodu ve studni, rak se nosil prvorodičce do kouta, aby ochránil její zdraví, ježek vypíchal nemoci z domu, holubička přinášela klid a mír do rodiny...
U čistě tradičního pojetí jste však nezůstala...
Vycházím z lidových tradic, ale všechno je to moje tvorba. Začala jsem zvířátky a betlémy, přidala jsem ozdoby a svícny. Pak jsem zkusila krojované panenky, dokážu udělat 32 autentických krojů čistě z těsta. V tom jsem asi jediná. Kroje jsem konzultovala s Lenkou Novákovou z Etnografického muzea v Brně, která mi také uváděla první výstavu v Janáčkově divadle v roce 1989.
Co následovalo po první veliké výstavě? A jak jste na tom nyní?
Už tehdy jsem byla na volné noze, měla jsem amatérské výstavy, o mé práce byl zájem. Pracovala jsem ve výzkumném ústavu energetickém, poté v Brnoinvestu a přitom jsem pekla. Byl to šílený zápřah, skoro tři roky jsem jela až dvacet hodin denně, až jsem se sesypala. Manžel řekl a dost, buďto jedno, nebo druhé. Začátky byly kruté. Je to rozdíl, když to děláte jako zábavu, kterou si přivyděláte, a něco jiného je, když se tím máte živit a platit domácnost. Přesto byl po revoluci po těchto věcech veliký hlad, myslím, že do roku 1995 byly mé roční obraty nadprůměrné. Pak to začalo slábnout, v roce 2002 to ještě šlo, ale nyní to jde rapidně dolů. Lidé, co mají k takovýmto věcem vztah, nemají většinou peníze. A ti co peníze mají, mají většinou jiné zájmy. Dnes už extra nic nevydělám, v podstatě mě živí manžel. Ale nenaříkám si.
Má tato tradice šanci na přežití?
Dcera umí spoustu věcí, s přehledem zvládne základní tvary, nepouští se jen do figur. Syn o tom má také povědomí a jeho žena si určitě bude umět s dětmi sednout a toto pečivo udělat. Vzhledem k tomu, že se život změnil a děti se dávaly na studie, všeobecný vztah k jakémukoliv řemeslu se ztrácí, ať je umělecké nebo ne. Také chybí chuť se do toho pustit, protože v těchto profesích se dobře uživí jen ti první, ostatní paběrkují. Navíc dnes všichni chtějí vyniknout a toto řemeslo není o výjimečnosti, ale o tom odvést každý den kus obyčejné práce. Stabilní příjem lze získat jen pravidelností a stálou dřinou. Proto je to věc jen pro úzkou skupinu lidí. Keramik dělá užitné věci, mé pečivo je „jen“ pro krásu, potěšení, pro vzpomínku, že odněkud jsme a máme nějakou tradici.
Dá se vaše technika ještě zdokonalit?
Ne. Myslím, že dál se s těstem jít nedá. Chci teď především zachovat čistotu práce, udržet poctivý řemeslný základ. Řadu věcí jsem objevila a začali je používat i jiní. Přesto myslím, že těsto má své limity, navíc jako prostředek pro vytváření lidových dekorací mi nesedí k hlubší umělecké tvorbě. Byla jsem žádaná, abych udělala složitější věci, ale vyhověla jsem vlastně jen betlémským triptychem a ztvárněním vzkříšení. Dostala jsem i nabídky na večeři páně, ale to už jsem odmítla.
Daří se vám, na co sáhnete... co vše děláte, co vás láká?
Jsou to lidová umělecká řemesla. Dělala jsem textilní hračky, návrhy na modrotisk do Olešnice, dělám malované kapsáře z kanafasu. Snažím se držet jen tradičních materiálů. A také trochu fušuju do řemesla manželovi, který je stavař - při rekonstrukci starých domů úplně zářím. Pořád mě láká výtvarno, konkrétně sakrální výtvarničina, keramika. Nejsem věřící, ale děsně mě rozčiluje, že když přijdu do prodejny s předměty svatých a vidím tam jen plastový šunt z Itálie. A hlavně chci být dobrou babičkou!
Proč jste vstoupila do Místní akční skupiny?
Hlásila jsem se cíleně s tím, že bychom se měli snažit zachovat tradice. Jestli je slovo, které na světě nenávidím, tak je to globalizace. Do některých věcí patří, protože to zjednodušuje život, ale určitě nemá zapříčiňovat, aby náš život byl stejný v Itálii, v Česku, Německu. Každý máme něco specifického, to bychom si měli zachovat. Místní akční skupiny by k tomu mohly něco říci. Doufám, že i to málo, co udělám, bude všem k dobru. Jsem jedna z mála, která se přihlásila sama. Jsem členkou MAS, dokonce mám certifikát místních produktů.
Kde čerpáte energii a inspiraci?
Kamarád je člověk, před kterým řeknete, co vám slina přinese a víte, že on z toho neudělá mezinárodní skandál. I když to za dvě hodiny popřete tím, co zrovna děláte, tak to bere tak, že prostě nemáte den a respektuje to. Takové lidi kolem sebe mám. A když je špatně, uteču do lesa. Mívám sen, který se mi neustále opakuje: zdá se mi, že ležím na pasece, svítí sluníčko a já jen vnímám, že ležím v trávě a jen sleduji stromy, jak se chvějí ve větru. Takový sen mi vždy řekne, že je třeba zvolnit. A ještě vám řeknu jednu věc, které myslím mnoho žen neříká. Já jsem se dobře vdala, mám vynikajícího manžela. Šestatřicet let jsme svoji, ale začali jsme spolu chodit, když mi bylo šestnáct. Je to boží dar a je to štěstí.
Jaký je váš recept na spokojenost?
Nedávat si příliš vysoké cíle, nepřeceňovat se, nechtít za každou cenu vyniknout. To pak stojí člověka příliš úsilí a nakonec i spokojenosti. Není potřeba být vynikající, je třeba být normální. Najít zlatou střední cestu, žít prostě normální život. Člověk má jen jeden život, jen jeden žaludek.

O vizovickém pečivu
Josefa a Jan Lutonští pekli ve Vizovicích od roku 1850 chléb a preclíky, z kynutého těsta rohlíky, pletýnky, věnečky a také figurální pečivo, které často prodávali na poutích a jarmarcích, zvláště pak před vánočními a velikonočními svátky. Mezi figurální motivy patří panenky, panáčci a zvířátka, které představovaly milé dárky zejména mladším dětem. Ty si s těmito hračkami nejdříve pohrály a poté je snědly. Tvary z kynutého těsta byly všechny velké, rustikální. Postupem času figurální pečivo zmenšovali, až vytvářeli pečivo velice drobné, které však již nedělali z kynutého těsta, ale pouze z mouky a vody. Původní vizovické pečivo zahrnovalo 34 základních tvarů, z nichž každý měl svůj symbolický význam. Výchozím tvarem je váleček, z něhož se stříháním, zdobením a přilepováním dalších částí vytvářela figurka. Figurálními symboly se zdobil stůl a dům při příležitosti křesťanských svátků, svateb, křtin i pohřbů. Tyto figurky měly zaručit v domě hojnost, štěstí a spokojenost.


Všechny články z tohoto čísla (3/2008):

Rubrika: Zpravodajství
Budou vybírat Miss Boskovicka
Co je to ŠIKANA?
Debata o parkovacích kartách
Devět členů opustilo kunštátskou organizaci ODS - Nesouhlasili s politikou vedení
Do nového roku s novou ředitelkou
Hlasujte o nejlépe opravenou památku
Hledáme externí spolupracovníky
I ve škole se třinácti žáky je veselo!
Letovická radnice
Objasnili více než polovinu trestných činů
Oslavy pod hlavičkou městyse
Rok 2008 bude ve znamení oslav
Tříkrálová sbírka opět rekordní
V boskovických lázních padl rekord v návštěvnosti
Vrstevnický program a psychologické hry mohou ozdravit narušené klima třídy
Za šikanu čekalo studentku vyloučení ze školy
Začaly zápisy do prvních tříd, některé školy nabízejí i pět tisíc korun
Zlatý erb je letos jubilejní

Rubrika: Kultura
Cestovatelský čtvrtek s…
Četníci zahájí ples
Lysičtí ochotníci opět s premiérou

Rubrika: Sport
Hokej
Kam za sportem
Mise splněna! Boskovičtí vzpěrači postoupili mezi elitu
Souboje o záchranu zatím boskovičtí bowlingáři zvládají skvěle
Stolně tenisová mládež bojovala ve Křetíně
Stolní tenis
Turnaj SITA Cup
Účast ve Světovém poháru jim prospěje
V oslabené sestavě nebodovaly
Volejbal
Výsledkový servis Basketsportu
Výsledky svitáveckých celků
Zimní turnaje odstartovaly
Zkušený nováček začal ve velkém stylu

Rubrika: Představujeme
Představujeme: Světlana Tioková

Rubrika: Černá kronika
Mrtvých na silnicích za loňský rok přibylo
Policie INFORMUJE

Rubrika: Hubneme
VÝŽIVA, STRAVA, DIETA

Rubrika: Napsali nám
Boskovičtí florbalisté v dalších zápasech nezaváhali
Kam o prázdninách?
Vzájemná podpora je cesta k partnerství
z Našeho pohledu
Živnostníkem snadno a rychle