Zámecká paní - Martina Medková Rudolfová

Sice lysický zámek nevlastní, ale má klíče ode všech dveří co jich jen tato nádherná památka má. Nechodí jen v krásných róbách, ale říká, že při její práci musí umět stejně dobře nosit lodičky a večerní šaty jako i gumáky a pracovní kalhoty. Sice nemá kolem sebe kopu sloužících, ale zato v hlavní sezóně má na starosti dalších pětadvacet zaměstnanců. Stejně jako staré sbírky a listiny k ní patří notebook a mobilní telefon. Podobě pana Krbce z oblíbeného večerníčku je na hony vzdálená a nedoprovází jí ani kocour ani moudrá sova. Seznamte se, Martina Medková Rudolfová – kastelánka zámku v Lysicích.
Tradiční otázka na úvod – jak se člověk vůbec stane zámeckou paní, tedy kastelánkou?
Studovala jsem gymnázium v Brně a poté na vysoké škole češtinu a historii. Už při studiu jsem prováděla na Pernštejně. Shodou okolností v době, kdy jsem končila školu, odcházela kastelánka z Lysic na mateřskou dovolenou a hledal se za ní zástup. Kolega z Pernštejna mě doporučil, a tak jsem se ocitla právě na zámku v Lysicích. Zástup se později změnil v trvalé působiště.
Jak dlouho už tedy na lysickém zámku působíte?
Když jsem do Lysic nastupovala, byla jsem ve svých čtyřiadvaceti letech nejmladší kastelánkou v republice. No a teď už tady budu kroutit čtrnáctou sezónu. Hned od počátku jsem chtěla hodně věcí dělat jinak, než bylo zvykem. Mnohdy jsem samozřejmě v tom počátečním elánu a nezkušenosti šla v podstatě hlavou proti zdi. To změnily léta praxe, ale ta základní idea, s kterou jsem začínala, se rozhodně nemění. A to ta, že památka jako je zámek musí prostě žít. Nejsme tady jen od toho, abychom spravovali sbírky a budovu.
Být „zámeckou paní“ je tedy dnes spíše o těsné vazbě k historii, nebo o tom být manažerem?
Myslím, že všichni kasteláni svoji práci dělají opravdu s láskou. Tato práce je totiž extrémně náročná na čas, na toleranci okolí, není to jako chodit do práce „od do“. Na zámku bydlíme celá rodina a ostatní si už zvykli, že občas musím něco vyřešit i večer nebo v den, kdy mám volno. Bez silného zájmu dělat tohle zaměstnání nemůžete. A je pravda, že dnes jsme spíše manažeři, kteří hledají a shánějí finance pro provoz objektů, protože státní rozpočet není extra štědrý.
Předpokládám, že roli manažera využíváte často při tvorbě nabídky pro návštěvníky.
Samozřejmě, kastelán se jako manažer musí chovat i v té otázce nabídky návštěvníkům. Návštěvníci jsou totiž naši zákazníci a v době nepřeberné nabídky a možností trávení volného času musíme být atraktivní. Cílem je, aby zde jednotlivci či rodiny mohli strávit celý den a ne aby pouze přijeli na hodinovou prohlídku a po ní zase nasedli do auta a odjeli jinam. S pracovníky z jiných památkových objektů si vyměňujeme zkušenosti, pomáháme si, dáváme například tipy na dobré restaurátory, pojí nás nejen profesní, ale i osobní přátelství.
Jste spokojena s tím, jak se vám to „být atraktivní pro návštěvníky“ daří právě v Lysicích?
Myslím, že můžeme nabídnout opravdu hodně zajímavého, z tohoto pohledu se nám daří. Pořádáme zde výstavy, tématické prohlídky, koncerty, v provozu je kavárnička, hodně věcí je zacílených na celé rodiny. Můj známý například tvrdí, že než abych si zajela za kulturou do Brna, raději si ji přivezu do Lysic. A myslím, že se nám i daří navrátit zámku jeho roli přirozeného obecního centra. V těchto dnech zde například proběhla obecní zabíjačka, to znamená stovky místních a plné nádvoří zámku. Daří se spolupráce s obcí, to je pro nás hodně důležité.
Když vyrazíte s rodinou na výlet či dovolenou, máte ještě chuť jít zase na zámek či hrad?
To ano, zajdeme se rádi podívat. Mně to přináší i inspiraci, pokukuji jak a co dělají jinde, ale samozřejmě je to pro nás i příjemně strávený den mimo domov. Mým nejbližším není historie cizí, dcerka už třeba zkoušela i provázet své spolužáky. A jednou mi říkala: „Mami, já budu stavitelkou, abych ti pomohla ten zámek celý hezky opravit.“
Můžete nám prozradit, jak nejraději relaxujete a co děláte ve volném čase?
Dobrý odpočinek jsou dlouhé procházky s naším loveckým psem. A spolehlivě funguje také odjet z republiky, mimo dosah mobilu, prostě do jiného prostředí. Letos jsem se podívala třeba do Turecka či Egypta. A platí i známé tvrzení, že u duševně náročné práce je dobrým relaxem nějaká manuální činnost. Ráda si poslechnu dobrou hudbu, líbí se mi italské renesanční malířství, zde na zámku jsem objevila kouzlo 19. století, které bylo dobou sběratelství, úcty k historii a starým věcem a zároveň dobou mnoha změn. Vzhledem k tomu, že zámek žije především od jara do podzimu, časem dovolených a odpočinku pro naši rodinu je spíše zimní období. V zimě na mě samotnou i zámek a okolí působí romantičtěji než v létě.
Pátrala jste někdy, zda mezi vašimi předky náhodou není nějaký skutečný zámecký pán?
Pokud vím, tak žádného šlechtice mezi předky nemám, ale v rodokmenu se najde například jeden malíř a také španělský Žid. To tak trošku vysvětluje skutečnost, že opravdu nepatřím mezi osůbky s typicky slovanskými rysy tváře. S příslušníky šlechtických rodů se ale samozřejmě potkávám často a velmi si jich vážím. Bývají to noblesní lidé, co mají vychování, znalosti, žijí osudem rodu a jeho historií.