Mlynár předával zkušenosti

Boskovice * V Japonsku se naučil pod vedením svého učitele nové postupy a principy. Teď Martin Mlynár přijel předat své zkušenosti v aikidu zase svým žákům v Boskovicích. Slovenský učitel jako vždy zazářil nejen respektem, ale také velkou pohodou a nadhledem.
Přestože mají boskovičtí cvičenci již hodně seminářů za sebou, v úvodu toho posledního se trochu hledali. Cviky byly složité a Mlynár musel často několikrát ukázat, jak správě by se měly provést. „Snažím se lidi připravit do nějaké pozice. Způsobu pohybu i myšlení tak, aby měl celý seminář nějaký smysl. První hodinu se hodně lidí hledá, ale následně dokážou využít, co se již naučili, a následuje postup na těžší cviky. Musíme pracovat postupně,“ prozradil Mlynár, který se znovu přesunul do role učitele. Při pobytu v Japonsku měl vlastně stejnou pozici, jako účastníci semináře v Boskovicích.
„Já se učím stále, i na dnešním semináři. Od každého soupeře a člověka si máte co vzít, pracovat s ním a vnímat ho,“ upozornil. „Do Japonska jezdím každý rok na dva nebo tři týdny. Je to vlastně takový dlouhodobý seminář. Je samozřejmě náročný a pokaždé doufám, že se nezraním. Náhoda je blbec. Zatím to ale vychází,“ smál se s tím, že i bez semináře trénuje čtyři hodiny denně.
Podmínky u nás nebo Slovensku se ale s tamními možnostmi nedají porovnat. „Rozdíl je ve spoustě detailů. Část semináře trávím v Saku poblíž Nagana u mého učitele Seishira Enda. Zbytek trávím v Tokiu, kde je několik tělocvičen, pokaždé s jinak zaměřeným trenérem. Zaplatím si vstup a pak si mohu vybírat,“ přiblížil.
Nové zkušenosti tak předával i svým žákům v Boskovicích, tentokrát však byla účast poněkud menší. „Překvapilo mě, že přišlo méně lidí. Hodně se jich nakonec omluvilo, třeba ti z Polska,“ potvrdil vedoucí boskovického oddílu Karel Trefný. „Na druhou stranu. Ti, co přijeli, jsou to nejlepší, co jsme mohli chtít. I ze Slovenska přijela spousta lidí s vysokými stupni, nejen Martin. Bylo to dobré cvičení,“ zakončil Trefný.