Velikonoce jsou svátkem radosti a naděje

Letovice * Velikonoce, nejvýznamnější svátek křesťanské církve spojený s památkou umučení a vzkříšení Krista, přinášejí podle této víry do našich životů víru a naději. Ačkoliv se nad dnešním způsobem „slavení“ a prožívání těchto tradičních svátků stejně jako u Vánoc objevuje řada otazníků, původní poselství z nich nezmizelo a nikdy nezmizí.
Svátky jara se dávno slavily v době předkřesťanské. Už pohané totiž vítali příchod jara a začátek zemědělského roku. Židovské velikonoce (Pesach) pak zahrnují oslavy pastevecké spojené se zrozením nových zvířat a svátky zemědělské, při nichž se z prvního obilí vyráběl nekvašený chléb a pálil první snop úrody. Židé dali před 3500 lety svátku jara zcela nový obsah svátkem Paschy, když si začali připomínat vyvedení svého národa z egyptského otroctví. „Pro nás jsou Velikonoce největší svátky, nazýváme je centrem, srdcem křesťanství. Prožíváme a uvědomujeme si utrpení Krista, proč trpěl, když neudělal nic špatného, to že vlastně trpěl za hříchy lidí. A skutečnost, že vstal z mrtvých, dává naději i nám. Já osobně věřím kvůli té naději a jistotě. Kolikrát slyšíme, že z toho druhého břehu, z posmrtného života, se nikdo nevrátil. Ale on se vrátil, byl to Ježíš Kristus,“ zmínil křesťanský rozměr svátku letovický děkan Pavel Kopecký.
Již delší dobu se však často původní smysl Velké noci vytrácí. Velikonoce se zkrátka staly jakousi tradicí, která se automaticky přebírá. Děti koupí žílu, jen výjimečně ji s rodiči upletou, a vyrážejí soutěžit o to, kdo domů přinese více vajíček a sladkostí. Mládež a dospělí jakoby často zase soutěžili v tom, kdo do sebe obrátí více štamprliček. „Je to dáno konzumním způsobem života. Chce to koncentrovat pozornost na ty události, aby nebyly jen pouze tradicí. Uchovávání zvyků a tradic je samozřejmě dobré, ale hlavní význam svátků uniká. Ty zvyky to je něco, co si přidali lidé, nesouvisí s podstatou. Je to stejné jako s Vánocemi. Lidé si už přes to shánění dárků mnohdy neuvědomují, že vzpomínáme na tu historičnost a narození Ježíše Krista. Je to problém osvěty, etiky a úcty,“ míní letovický děkan. Na druhou stranu ho těší, že je stále dost lidí, kteří právě na Velikonoce najdou cestu na mši. „U nás v Letovicích je vždy pěkná návštěva, zvláště pak na Velký pátek, to je kostel úplně plný. Podle mého názoru přijdou i nevěřící, protože ten den považují za důležitý a vážný.“
Také symboly Velikonoc nejsou náhodné. Vajíčko jako svědectví rodícího se života a beránek zosobňující Ježíše. „Je to starozákonní symbol, kdy bylo předpovězeno, že Ježíš bude jako beránek k zabití vedený, že neotevře svá ústa, že půjde pokorně na porážku. Také Židé měli ve svátku Velké noci beránka. Když Ježíše viděl Jan Křtitel, zvolal, hle Beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa,“ vysvětlil symboliku Pavel Kopecký.
Každý z dnů prodlouženého velikonočního víkendu má svůj význam. Na Zelený čtvrtek Ježíš ustanovil církev, eucharistii, tedy svaté přijímání, a také zdůraznil lásku k bližním tím, že svým učedníkům omyl nohy. „Poté odchází do Getsemanské zahrady, kde se uchyluje k meditaci a připravuje se na události dalšího dne. Zahrada je zelená a od ní se odvozuje i název svátku,“ připomněl letovický děkan. Velký pátek nám už svým názvem připomíná, že se stalo něco velkého. Je to Ježíšovo odsouzení, jeho bolestné utrpení a smrt na kříži. Křesťané jsou přesvědčeni, že to je den záchrany lidstva. „Právě pátek by měl být zklidněním a rozjímáním. Je tam vykonání křížové cesty se čtrnácti zastaveními, setkáváme se s Ježíšovou matkou, tradičně s Veronikou, která mu osušuje zkrvavenou tvář. Nakonec přichází na kopec golgotský v Jeruzalémě, kde jsem osobně také byl. A tam je ve dvanáct hodin ukřižován a ve tři hodiny odpoledne umírá,“ popsal další události Kopecký.
Kristovo tělo bylo ještě o Velkém pátku a přes celou Bílou sobotu uloženo do hrobu Josefa z Arimatie. V neděli časně ráno vstává Ježíš z mrtvých. „A teď čím se to doloží, jak to dokážeme? Jsou známy dvě skutečnosti. Jednak je to svědectví prázdného hrobu, a také záznamy o tom, že se Ježíš po 40 dní zjevoval jako zmrtvýchvstalý. Nejstarší zprávu má svatý Pavel v Prvním listě Korinťanům, kde v 15. kapitole vypočítává ta svědectví a dokazuje, že ho vidělo více než 500 lidí najednou, z nichž většina dosud žije a někteří zemřeli. Dovolává se tam žijících svědků, kteří měli tuto osobní zkušenost.“
Velikonoční neděle, jinak zvaná Hod Boží Velikonoční, stejně jako pondělí jsou oslavou vzkříšení. „To je právě ta radost. Mě teď velice těší, že Ježíš vstal z mrtvých. Že i my máme přes ty bolesti a těžkosti naději, že jednou také dosáhneme slávy vzkříšení. Koneckonců tomu napovídá i příroda. Po zimě nastává krásné jarní období, kdy vše rozkvétá. Že ta zima nezůstává a naopak, že se jednoho dne promění v jaro. Když máme semeno zaseté v zemi, také tam nezůstane, vyroste z něj strom s plody. Dávám často zejména dětem příklad nějakého pěkného motýla, třeba otakárka. Nejprve je to nevzhledná housenka, potom v kukle vůbec nejeví známky života, ale až přijde čas, stane se z něj krásný motýl. To je symbolika s velikonocemi, jako se svátky naděje,“ uzavřel děkan Pavel Kopecký.