Zvítězili naprosto všichni

Boskovice * Jen pár dní po mladých olympionicích ze základních škol, kteří sbírali medaile na dětské olympiádě v Blansku, se do soutěžních klání zapojili hendikepovaní
sportovci v Boskovicích. A určitě s mnohem větší vervou. Ale také radostným úsměvem na tvářích. Jubilejní desátý ročník sportovních her pořádaný charitním zařízením Betany si totiž všichni náležitě užívali.
Deset let. Pěknou řádku let se už hry konají. „Už je nebudeme moci opustit,“ pousmála se hlavní organizátorka Marie Zouharová z Betany. „Ukázalo se, že je to nádherná tradice. Všichni se sejdeme na jednom místě, jak sportovci, tak personál. Který si zde může sdělit dojmy, co se za rok v různých zařízeních událo,“ podotkla Zouharová.
„Přesně tak, je to o tom, že se zde mohou všichni setkat. A děcka si ještě zasportují a třeba něco vyhrají,“ přidal postřeh Michal Nadymáček, který už pár let působí v boskovickém Emanuelu.
Letošních her se zúčastnilo téměř sto sportovců. „Bohužel nepřijel nikdo ze stacionáře v Petrovicích, který ukončil svoji činnost. A kuželkářky z ústavu sociální péče v Šebetově zase měly jinou akci. Takže kuželky hráli jejich protějšky z opatovického Paprsku,“ uvedla Marie Zouharová s tím, že další účastníci se rekrutovali ze stacionáře Emanuel, speciální školy Blansko, pomocné třídy zvláštní školy Letovice, pomocné třídy speciální školy Boskovice, Agape Letovice a samozřejmě pořádající Betany. „Oslovili nás i z podobných zařízeních v Brně, Znojmě či Vyškově. Jenže toto jsou pouze regionální hry. Větší počet soutěžících bychom totiž těžko zvládali, jak technicky, tak hlavně časově,“ upozornila Zouharová.
Oproti loňsku se nijak výrazně neměnil repertoár soutěží. Nechyběl stolní tenis, skok do dálky, hod krikeťákem nebo běh. „Nijak zvlášť netrénujeme. Samozřejmě chodíme ven, ale spíš se běhá tak nějak spontánně. Rozhodně to není cílené cvičení na sportovky,“ vysvětlil dobře naladěný Michal Nadymáček.
Ti méně pohyblivější zase soutěžili na vozících pod střechou zimního stadionu. „Jedinou novinkou byla štafeta vozíků. Těšili jsme se, jak dopadne. Byla to totiž i zkouška pro ty, kteří vozíky doprovází, jak jsou zdatní,“ pousmála se organizátorka. A důvod k úsměvu měla Marie Zouharová i po disciplíně, která se vydařila. Ostatně jako celý sportovní den. „Samozřejmě z toho mám radost. Vyšlo nám počasí, opět nám pomohly studentky střední pedagogické školy, bez nichž si to tady už nedokáži představit.“
Hry se stejně jako v minulosti odehrály v areálu Červené zahrady. Rozhodně důstojném prostředí. „Musím poděkovat společnosti Služby Boskovice a jejím zaměstnancům, že nám skvěle připravili stadion. A zároveň také sponzorům, kteří nám dali finanční dary nebo poskytli materiální podporu. Bez toho se podobné akce dělat nedají. Finance na provoz zařízení jsou totiž velice omezené, zvláště když mi dost finančních prostředků do konce roku chybí. Takže podobnou akci bych si bez této podpory nemohla dovolit pořádat,“ vysekla na závěr poklonu všem zainteresovaným Marie Zouharová.