Žondr v Sebranicích znovu ožívá

Sebranice * Významná kulturní památka, sebranický žondr, bude mít velmi brzy nové využití. Domek, jehož význam spočívá v nápadné místnosti na dřevěných trámech, získal do vlastnictví umělecký kovář Radomír Bárta, který se rozhodl zařídit si v Sebranicích nejen dílnu, ale i vlastní galerii. Přestavba památky však nebude jednoduchá.
„Žondr v Sebranicích je naprosto unikátním stavebním prvkem, který je dochován pouze zde. Jedná se o určitou paralelu k hanáckému žundru, který se v regionu Malé Hané vyskytoval. Proto ten mírně pozměněný název,“ vysvětlil Marek Fajman z Národního památkového úřadu.
„Stavba je v současné době z hlediska standardu bydlení asi na úrovni obydlí venkovského rolníka za první republiky. Chybí například splachovací záchod nebo koupelna. Celkově je obytným prostorem jen rozlehlá světnice a kuchyně,“ upozornil. Nového majitele tak nečeká při přestavbě nic jednoduchého. „Jakoukoliv stavební změnu je nezbytné schválit orgánem památkové péče. Předběžně jsme s vlastníkem jednali o adaptaci bývalé komory na ložnici a sociální zařízení, což by nebylo z našeho pohledu konfliktní,“ prozradil Fajman.
O stavebně historický průzkum, který předchází případným změnám, se postará etnolog Jiří Pokorný. „Na základě průzkumu zmapujeme hodnotu objektu a jeho historii, či jaké změny byly provedeny v minulosti. Pan Bárta chápe význam stavby a proto je s ním výborná spolupráce. Snad se podaří stavbu zachovat a třeba i zpřístupnit veřejnosti,“ přeje si Pokorný.
Dnes je sice sebranický žondr jediný, dříve tomu ale tak nebývalo. „V osmnáctém století sloužily hlavně jako sýpky, nacházely se v Knínicích, Býkovicích ale i Voděradech nebo Velkých Opatovicích. V devatenáctém století začaly ale z rozhodnutí stavebního úřadu mizet. Obvykle sloužily jako sýpky, tento žondr mohl ale sloužit také jako spací komůrka pro čeleď. Tomu by nasvědčovala i větší okna. Zatím je to ale hypotéza.“
Nový majitel by rád v Sebranicích nejen bydlel. „V současné době dodělávám kovárnu. Rád bych tu zřídil i svou galerii, ale vše se uvidí až časem,“ prozradil Radomír Bárta, umělecký kovář, jehož výstavy putují po celém světě. „Vše je pouze o penězích. Když na to máte, můžete vystavovat kdekoliv. Nyní to bude komplikovanější, jelikož stavba nějaké prostředky spolkne,“ uvědomuje si.
Svůj nový domov znal Bárta již dlouho. „Dvacet let jsem jezdil kolem za sestrou a pokaždé mě stavba upoutala. Nikdy jsem si ale nemyslel, že bych tu jednou mohl žít,“ vzpomíná. Rád by kromě galerie v Sebranicích učil i své nástupce mezi studenty. „Zahrnuli jsme do oprav vytvoření dvou, tří pokojů, aby tu mohli přespat třeba dva týdny nebo měsíc. Vše ale musí být pod dohledem památkářů. Rád bych opravy provedl již letos, ale který měsíc to stihneme, netuším,“ dodal.
„Vlastník naštěstí věděl, že dům je památkově chráněný a tak neměl přehnané představy o jeho adaptaci pro moderní bydlení,“ oddechl si Fajman, jelikož v současné době jsou s přestavbou historických staveb stále větší problémy. „Čím dál více lidí utíká z paneláků ve jménu návratu k tradičním hodnotám. Bydlení v historické stavbě ale není pro každého. Rozhodně by bylo chybou obětovávat historické konstrukce jen proto, aby vznikl objekt, který má jen jakousi historickou slupku a vevnitř je to supermoderní stavba. Pokud má někdo takový záměr, ať raději zůstane v paneláku nebo satelitním městečku,“ upozornil památkář na závěr.