Zdeněk Šmejkal: Obměněná reprezentace na mě zanechala vyloženě pozitivní dojem!

Světová liga volejbalistů je už pro české volejbalisty pár týdnů minulostí. Je tak jasné, že i emoce, které takto prestižní soutěže přináší, vychladly. Reprezentační kouč Zdeněk Šmejkal ale neponechává nic náhodě a po krátké pauze znovu připravuje širší kádr na další cyklus, během kterého se hráči představí i na mistrovství Evropy 2015. Nezapomněl si však najít čas na zhodnocení druhého historického účinkování české volejbalové reprezentace ve Světové lize.

Pane Šmejkale, když se řekne Česká republika a 16. místo ve Světové lize, jaký to je pro vás s odstupem času výsledek?
Když se to takhle řekne, tak nevím, jestli je to dobré nebo špatné. Člověk se v tom žebříčku týmů moc neorientuje. Já myslím, že v plejádě těch družstev, která se tam objevují, je to slušný výsledek. Podle mého nad očekávání.

Ukázaly vám ty zápasy, že se český tým na světové úrovní neztratí?
Určitě. Když se na to podívám, tak my jediní, a bylo to naším cílem od začátku, jsme zasahovali docela zásadně do sestavy. Střídali jsme hráče, ohrávali je, a to se na té vyrovnanosti výkonů samozřejmě projevilo. Ale v tom celkovém kontextu to bylo rozhodně pozitivní.

Do posledního dvojzápasu jste bojovali o postup, ale nakonec jste v té skupině jen bod od posledního místa. Není to v tom kontextu pro vás málo?
Nám šlo o počet vítězství. My jsme třikrát vyhráli s Jižní Koreou, bohužel však 3:2, jim pak stačila jedna výhra 3:0, aby nás bodově dostihli. A vzhledem k tomu, že Portugalci pak odchodili poslední zápas v Koreji, protože věděli, že už nemohou postoupit, tak je podle mě výsledek skupiny trochu zkreslený.

Ano, s Portugalskem a Jižní Koreou jste byli pozitivní. Na Nizozemce jste naopak ani jednou nestačili. To byli opravdu o tolik lepším týmem ve vaší skupině?
Ne, myslím, že o tolik nebyli. To ukázaly ostatní výsledky skupiny. My jsme měli trochu smůlu. Domácí utkání s Nizozemskem měl absolvovat Karel Linz a Kamil Baránek, ale Kamilovi onemocněla ve Francii manželka, takže se musel vrátit k dětem, Karel zase proležel celý týden s vysokými teplotami. I tak jsme ale v podstatě mohli a měli dobře rozehraný první zápas vyhrát.

Na odvety do Rotterdamu jste navíc odletěli v sestavě, která neobsahovala klasické libero. Nebyl to trochu risk?
Nemyslím. Za prvé jsme Světovou ligu postavili tak, že jsme se se staršími hráči domluvili, za jakých podmínek tu soutěž budou jezdit. A my jsme zase chtěli mít nejsilnější sestavu na domácích zápasech, abychom fanouškům ukázali, jak máme silné družstvo. Martin Kryštof měl už na poslední utkání domluvené volno, měl ho nahradit David Juračka, jenže tomu se do toho postavily promoce, takže s námi nemohl odcestovat. Na druhou stranu je ale Petr Michálek zkušený hráč a na liberu odehrál i část své poslední mistrovské sezóny. Nemyslím si proto, že by výsledek ovlivnila absence klasického libera. Nizozemci spíš věděli, o co hrají, že musí vyhrát, a tak na nás vlétli. My jsme se s tím nepopasovali.

Nakonec jste byl s výkonem hodně nespokojený. Proč podle vás přišel takový výkon v tak důležitém dvojzápase?
Ten poslední zápas dvojzápasu byl ovlivněný tím, že se už nehrálo o postup. Já to tím neomlouvám, ale kluci to prostě věděli. Nechtěli prohrát, ale Nizozemci potřebovali vyhrát dva sety a víceméně bylo jasno. My jsme do Rotterdamu odjížděli s tím, že i kdybychom vyhráli dvakrát za tři body, tak nám to nemusí stačit. Portugalsko by si s největší pravděpodobností domácí zápasy s Jižní Koreou pohlídalo. První zápas jasně vyhráli, druhý už věděli, že nemohou postoupit, jelikož hráli tři hodiny po nás, takže to prostřídali a prohráli. Hráli vlastně bez motivace, což ten zápas ovlivnilo.

Jako reprezentace jste byli dlouhou dobu spolu, od květnové kvalifikace na ME, do červencového konce Světové ligy. Tým navíc prošel radikálními změnami. Jaký na vás zanechal dojem?
Na mě vyloženě pozitivní! Nemyslím ani tak kvalitou, tou jsme někdy za svými soupeři zaostávali, ale naše družstvo si lidsky sedlo a bylo vynikající takovou tou vnitřní disciplínou. Svou bojovností a tahem na bránu překonávalo své herní nedostatky. To pro mě byla největší známka toho, že se mužstvo před ničím nepodělá a bojuje. I za nepříznivého stavu se snažilo vždycky rvát.

Vzešly z toho týmu při absenci Štokra s Konečným nějaké nové individuality?
Určitě se ukázalo, že Michal Kriško se dokáže s takovými zápasy skvěle popasovat. Myslím si, že se také ukázalo, že Filip Habr dokáže, přes své některé nedostatky, které má, obstát na mezinárodní úrovni. Samozřejmě opory jako Jakub Veselý, Jirka Král, Martin Kryštof, Kamil Baránek, prostě ti starší a zkušenější, to táhly, ale s tím jsme do toho šli, že to na nich bude stát a ostatní se k nim přidají a přenesou na ně takovou zdravou agresivitu mládí.

Je něco, co byste při letošním působení ve Světové lize udělal jinak?
Já myslím, že ne. Možná bych se snažil více stabilizovat družstvo, ale na to nebylo moc času, protože to byl velký fofr. Určitě se nad tím budeme muset zamyslet, aby se nám více dařilo už v příštím ročníku. Letos byla Světová liga po kvalifikaci takový dárek od ČVS a příští rok bychom chtěli ještě více obstát.

A ještě jedna otázka mimo. Je dost předčasné mluvit o nějakých ambicích na mistrovství Evropy, ale přesto. Říkal jste si už dopředu, co by pro vás bylo v příštím roce úspěchem? Dá se asi předpokládat, že budete mít k dispozici stejnou osu kádru jako letos.
Určitě postup ze skupiny, to je základ. Pokud chceme mluvit o tom, že je tým úspěšný, tak musí postoupit přes další kolo, to by podle mého byl pro takto obměněný výběr úspěch.

Autor: Lukáš Dvořák
Foto: Jan Homolka