Závod Magorman opět dostál svému názvu

Ráječko * Dvanáct tříčlenných družstev, tři dvoučlenná a čtyřiadvacet jednotlivců. Takovou účastí se mohl chlubit pátý ročník závodu s netradičním názvem Magorman, který uspořádali příznivci sportu a dobré zábavy ze Sport Clubu v Ráječku.
A proč Magorman? Protože účastníci krouží v sedlech svých kol pět hodin kolem dokola a v každém z okruhu musí zdolat těžké stoupání do Karolína. „Ovšem v pravidlech máme, že z tříčlenného družstva jedou pouze dva a třetí jedno kolo odpočívá. Samozřejmě jednotlivci musí šlapat pořád,“ uvedl Jiří Škaroupka, předseda jury neboli bedlivých rozhodčích.
Mezi jednotlivci našlapal nejvíce kilometrů Jan Pánek, který pět a půl kilometrový náročný okruh obkroužil osmnáctkrát. „Nasadil strojové tempo a tak jezdil něco málo přes pět hodin,“ nevěřícně kroutil hlavou Škaroupka.
Mezi trojicemi dominovali bikeři z Tišnova ve složení Tomáš Cvrkal, Roman Luňáček a Jaroslav Matoušek. „Ujeli celkem dvacet kol,“ nahlédl do záznamů Jiří Škaroupka.
Obdivuhodný výkon předvedl Michal Kolařík. Ujel totiž dvanáct kol. Že nic moc? To by ovšem bikerovi z Černé Hory nesmělo být čtyřiašedesát let! „Dal jsem si cíl dvanáct kol a ten jsem splnil,“ usmíval se cyklistický veterán, který se však na trati pořádně nadřel. „Budu upřímný, je to tvrdý závod. Mám za sebou dvoudenní etapu na Praděd o délce 296 kilometrů, jenže oproti tomuto závodu to byla procházka rájem.“
Pro sólo závod se rozhodl nejstarší účastník záměrně. „Střídat bych nemohl. V mých letech když si totiž sednu, tak už se mi nikam nechce,“ pobaveně dodal Michal Kolařík, jenž má ještě jeden sen. „Příští rok chci zkusit čtyřiadvacetihodinovku v okolí Tří studní. Už jsem to jednou jel a zvládl jsem 357 kilometrů. Jenže to mi bylo jednašedesát,“ dodal biker s tím, že čas prostě člověk nezastaví.
Naopak mezi nejmladší účastníky se zapsal teprve patnáctiletý Filip Pavloň, jenž zastupoval boskovický tým B.O.I.S. Filtry. „Chtěl jsem to zkusit, přeci jen jezdím kratší trasy. A musím říct, že to byl těžký závod. Hlavně kvůli výjezdům do Karolína. To byla opravdu nejtěžší pasáž.“
Mladý biker oproti některým jednotlivcům uvítal, že si může v jednom ze tří okruhů odpočnout. „Pro mě je to výhoda. A ztuhnout by člověk neměl, zvláště když se protáhne.“
I příští rok, pokud organizátoři opět půjdou do pořádání náročné, ovšem povedené akce, boskovický biker prý na trať vyjede. „Dá se to totiž považovat za dobrý trénink. Vždyť pět hodin jezdit do kopce, to už je opravdu záhul,“ se smíchem dodal Filip Pavloň.