Zákon o ovzduší vzbudil vášně

Boskovice * Českou politickou scénou a především ekologickými institucemi pořádně zahýbala novela zákona o ovzduší, kterou za hospodářský výbor připravoval i boskovický poslanec František Sivera. Zákon se staví na stranu velkých průmyslových podniků a chce jejich podmínky více srovnat s Evropou.
Od roku 2016 by tak tyto podniky neměly platit poplatky za vypouštění síry, oxidů dusíků a těkavých látek, od roku 2022 pak i za prachové částice. Ušetřené finance by pak sloužily na rozvoj technologií a vyšší konkurenceschopnost se zahraničím. Ekologické organizace ale zároveň přijdou o půl miliardy korun ročně, kterou získávají takřka dvacet let.
„Když podniky nesplní emisní limity, odvádí pokuty. Tyto poplatky ale platí, ať už podmínky splní nebo ne. Je to vlastně daň, kterou jinde nemají,“ upozorňuje Sivera na problém, který novela zákona řeší. Potíž nastává v tom, že očekávané bylo spíše zvýšení poplatků.
„Je to naprosto absurdní. Největší viníci smogu budou moci zamořovat ovzduší zcela bezstarostně a zdarma. Nemají už vůbec žádný důvod, aby množství škodlivin jakkoliv omezovali,“ zlobil se takřka okamžitě vedoucí toxické kampaně Jan Freidinger v oficiálním vyjádření Greenpeace.

Méně financí na projekty i boj proti smogu

„Novela tohoto zákona je dalším smutným ukazatelem, jak čeští zákonodárci místo zájmů občanů upřednostňují zájmy průmyslové lobby,“ zlobí se i Michal Staněk, předseda boskovické organizace Strany zelených, podle kterého budou chybět peníze na osvětovou činnost, zlepšení smogové situace a kofinancování programů z EU.
„Díky těmto poplatkům ale podniky ztrácí v porovnání se zahraničím a za chvíli tak nemusí být konkurenceschopné. Musí se navíc připravit na nové limity Evropské unie v řádech stovek miliard korun,“ odůvodňuje však Sivera s tím, že situace může být vážná.
„Český průmysl je zhruba o polovinu energeticky náročnější, než je standardem v západní Evropě. Stanovisko, že za nízkou konkurenceschopnost mohou právě poplatky za vypouštění jedů do ovzduší, odmítáme,“ oponuje však znovu Staněk.

Bude znovu dražší teplo?

Pokud by novela opravdu prošla, přišly by ekologické organizace o téměř půl miliardy korun ročně. „Samozřejmě jim rozumím, o takové peníze nechce nikdo přijít,“ souhlasí Sivera, který však upozorňuje, že by mohlo následovat zdražení tepla.
„Velká většina tepláren je dnes centrálních a jsou zatěžovány emisními povolenkami nebo cenou uhlí. Navíc platí tyto poplatky, ačkoliv splňují vše, co mají,“ upozorňuje. „To jsou pouze účelová tvrzení. Při správně nastavených úsporách razantně poklesne spotřeba energií,“ kontruje ale Staněk.
Největší problémy s kvalitou vzduchu jsou již mnoho let na Ostravsku, kde je takřka nepřetržitě zvýšený stav smogu. „Celkové následky znečištění jsou odhadovány na 150 miliard ročně a poplatky jsou jen 500 milionů,“ spočítal nepoměr Staněk.
„Máme tři hlavní znečišťovatele ovzduší – firmy, dopravu a malá topeniště. A jsou to právě firmy, kdo udělal za posledních deset let největší pokrok,“ ukazuje Sivera snahu podniků o co nejmenší škody. Naopak, na ostatní znečišťovatele takové zbraně nejsou. Zatím.
„Zákon výrazně zpřísňuje podmínky pro nové kotle, ministr Chalupa dokonce neúspěšně prosazoval i kontroly, které bez povolení budou kontrolovat domácnosti, čím topí,“ popisuje poslanec. Novinkou byla i možnost zakázat na určitou dobu v určitém úseku dopravu. Oba návrhy by měly v dnešní době své opodstatnění a velký význam.
„Možnost kontroly lokálních topenišť vítáme, protože u nás chybí. Zároveň je však nutné si uvědomit, že je nepřijatelné zpoplatnit domácnosti a velkým firmám nabízet smog „zdarma“,“ vrátil se Staněk zpět k hlavnímu tématu.

Jaká bude finální verze zákona?

Hned po schválení sklidil nový zákon vlnu kritiky a během března bude senátem nejspíše vrácen zpět. Bude zajímavé sledovat, jak se poslanci pod daleko větším dohledem zachovají. „Pokud se připojí k lobbistickým zájmům ekologů, že je poplatek nezbytný, může tento názor klidně zvítězit. Ale bude to mít vliv na český průmysl,“ varuje Sivera.
„Pokud by velké firmy investovaly do nejlepších dostupných technologií a pracovali na úsporách, konkurenceschopnost to jedině posílí. Jen využitím dostupných technologií mohou ušetřit až 25% nákladů,“ má však jasno Staněk.