Záhada reliéfů v bývalém boskovickém ghettu vyřešena

Nejen kriminalisté mají své „pomníky“, nevyřešené případy, ke kterým se občas vracejí, aby se je pokusili rozlousknout. Také badatelé se nejednou dostávají do situace, že některý problém tvrdošíjně odolává všem snahám o řešení, ale oni se přesto nevzdávají a stále znovu se vracejí ke svému „pomníku“ a čekají na svou příležitost. Takovým „pomníkem“, který mě trápil už deset let, je otázka významu výtvarně jednoduchých reliéfů v nádvoří domu č. 13 v Bílkově ulici v Boskovicích. Dnes konečně se domnívám, že mohu navrhnout uspokojivé řešení tohoto problému.
Jedním z domů bývalého ghetta v Boskovicích evidovaných v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky je dům č. 13 v Bílkově ulici, podle starého číslování č. 39. Dům byl dříve stavebně spojen s domem č. 40, nyní součástí domu č. 11. Jde o řadový jednopatrový dům s kamenným portálem segmentovitě zaklenutým, s klenákem ve vrcholu a vějířovým dekorem ve cviklech v empirovém duchu. Pravoúhlá okna s profilovanými šambránami nesou v přízemí empirová půlslunce. Fasáda je členěna kordonovou římsou. Okna v prvním patře mají profilované šambrány a parapetní římsy. Střecha je sedlová. Původní dřevěná vrata nesou v horní části opět empirový motiv. Ale málokdo z turistů nebo místních obyvatel, kteří jdou kolem domu, ví o stavební zajímavosti ve dvoře za domem.
Velmi obvyklou součástí domů v židovském ghettu bývaly pavlače, otevřené chodby vedené v poschodí podél vnější zdi domu, nejčastěji nádvorní. Zpravidla bývaly ze dřeva, nenáročné na pořízení či údržbu. Jejich hlavní funkce kromě komunikace mezi jednotlivými místnostmi spočívala v umožnění obyvatelům málo hygienických bytů pobývat na slunci a čerstvém vzduchu. Původ slova „pavlač“ je v polštině, odkud přišli polští Židé do našich zemí a do Rakouska. Proto jen v rakouské němčině se vyskytuje výraz „die Pavlatsche“ resp. „Pawlatsche“. Ve vídeňském prostředí se pod jménem „Pawlatsche“ (považovaném za slovo českého původu) chápe arkádovitý vnější ochoz na typicky vídeňském zadním dvoře. Takovou pavlač, stavebně velmi nákladnou a důkladnou, lze vidět na nádvorní straně tohoto domu v Boskovicích ve výši prvního patra. Nepochybně i zde byla původně dřevěná pavlač, ale při stavebních úpravách došlo k pronikavé změně. Tento dům přečkal bez poškození katastrofální požár v Boskovicích 1. května 1823, ale nepochybně i u něho se uskutečnily stavební úpravy v duchu rustikalizovaného empiru, který ovlivnila stavba nového boskovického zámku v letech 1819 až 1826 ve stylu čistého empiru. Proto je potřeba předpokládat, že k empirovým stavebním úpravám tohoto domu, včetně výstavby nové pavlače a hospodářského stavení s empirovými okenními mřížemi v bezprostřední blízkosti, došlo jistě v této době, případně o něco později.
Pavlač je pozoruhodná tím, že je nesena čtyřmi toskánskými sloupy, které stojí bez patky přímo na dlažbě, krček přechází v hlavici echinem (tzv. půlbochníkem) a čtvercovou krycí deskou abakem. První sloup zleva je přizděn k domu (patrně v pozdější době), ostatní tři jsou volně stojící. Průměr každého sloupu je asi 73 cm, obvod 213 cm. Vzdálenost mezi sloupy činí 218 cm, výška po abakus (krycí čtvercová deska) je téměř tři metry. I v případě těchto toskánských sloupů můžeme pomýšlet na vliv zámecké stavby, kde v přízemí vjezdu tvoří dvě řady obdobných toskánských sloupů, ovšem s bohatší profilací echinů, trojlodní síň. Nad čtyřmi čtvercovými krycími deskami (abaky) jsou ve vápenném štuku vytvořeny víceméně liniové reliéfy, orámované čtverci o rozměru stran asi 73 cm se segmentovitě odkrojenými vrcholy. První a čtvrtý reliéf jsou stejné, znázorňují evidentně kolo selského vozu, vnitřní – druhý a třetí – představují stejné obrazce, jejichž vysvětlení dlouho odolávalo mým snahám o řešení. Musím konstatovat, že ze správné cesty mě na dlouhá léta svedl jeden z židovských turistů, který na můj dotaz prohlásil, že v případě reliéfů jde o znaky kabaly, židovského mystického učení.
A tak jsem v případě kola hledal symboliku „kolo života“, „kolo života a smrti“, resp. „kolo času“, jak se vyskytuje už v orientálních učeních. Obdobně jsem se snažil vyložit druhý reliéf jako „strom života“ – pojem velmi známý z židovské kabaly. Ale stále se mě zmocňovaly pochybnosti, protože kabalistický strom života bývá zobrazován zcela jinak. Základní námitkou byl fakt, že na reliéfu nelze najít ani kořeny nějakého stromu, ani jeho případnou korunu. Vedoucí zájezdů cestovní kanceláře z Regensburgu pan Schnabel navrhoval vykládat tento reliéf jako „pramen života“, žertem se odvolával na mou informaci, že v tomto domě bývala v polovině 19. století židovská košer pivnice.
Začátkem roku 2007 jsem se obrátil s dotazem na svého přítele v Izraeli, který mi svými bohatými znalostmi nejen judaismu nejednou pomohl. Když si prohlédl fotografie reliéfů, prohlásil po konzultaci s dalšími judaisty, že v žádném případě nejde o kabalistické symboly. Byl toho názoru, že zde jde o nějakou symboliku vztahující se jen k tomuto místu, která nijak nesouvisí s mystickým učením.
A tak jsem se vrátil ve svých úvahách až na začátek. Položil jsem si otázku: Jaký význam by mohlo mít kolo od žebřiňáku? Nepochybně ukazuje na tehdejší způsob dopravy, kdy se na selských povozech dopravovaly zemědělské výrobky, především obilí. Pak už se přímo nabízelo rozluštění druhého reliéfu: Je zde stylizován snopek obilí, svázaný v horní části pod sedmi klasy, dolní část uprostřed poukazuje na sečení obilních stébel, z nichž dvě symetricky vyplňují až ornamentálně spodní část čtverce. Řešení: jde o symboly vztahující se k živnosti tehdejšího majitele domu, který zřejmě obchodoval s obilím (zcela jistě to nebyl sedlák).
Kdo byl tímto majitelem domu, který byl dostatečně bohatý, že si mohl dovolit nákladnou přestavbu domu? Kdo byl na takové intelektuální výši, že mu záleželo na využití obou reliéfů pro označení svého povolání?
Prvním známým majitelem domu č. 39 podle soupisu majitelů domů z roku 1787 byla jistá židovská vdova. Ta zřejmě prodala tento dům Bernhardu Hochwaldovi, který je uveden se členy své rodiny ve sčítání lidu v roce 1795. Hochwaldova rodina zřejmě dům poměrně brzy prodala, protože v soupise majitelů domů z roku 1855 byl Bernhard Hochwald (zřejmě vnuk Hochwalda jmenovaného 1795) vlastníkem domu č. 41 (staré číslování), kdežto majitelem domu č. 39/40 (stavebně propojené dva sousední domy) byl Nathan Heller, významný představitel židovské obce v Boskovicích. Roku 1844 byl židovským rychtářem, v období 1858 – 1861 starostou židovské politické obce. Byl neobyčejně zámožný, mimo jiné také proto, že byl nájemcem panského pivovaru na Bělé, podobně jako jeho děd a otec. Koupil dům č. 39/40 kolem roku 1851, v roce 1852 dostal povolení přenést do tohoto domu výčep lihovin z čísla 30, kde jej provozoval od roku 1851. O jeho společenském postavení svědčí i sňatek jeho dcery Reginy s Josefem Löw Beerem, továrníkem ze Svitávky, v roce 1853. Soudím, že právě někdy v té době došlo k výstavbě pavlače s toskánskými sloupy a reliéfy. Nathan Heller nepochybně obchodoval obilím a po všech stránkách odpovídá naší představě o autorovi ideového záměru zmíněných reliéfů.

PhDr. Jaroslav Bránský,
Boskovice, květen 2007