ZÁHADA STUDIE KE ZNÁMÉMU OBRAZU ZDEŇKA BURIANA

Akvarel – studie k definitivě Neolitičtí zemědělci (1951, olej, plátno 62 x 95 cm), původně malováno na základě smlouvy pro n.p. Komenium.

Zdeněk Burian vytvořil roku 1950 – 1951 pro nakladatelství Komenium řadu rekonstrukcí scén ze života pravěkých lidí. Zatímco kopie visí v podobě nástěnných tabulí v každé starší škole, originály jsou vystaveny v ZOO Dvůr nad Labem. Poslední z těchto rekonstrukcí, zobrazující neolitickou vesnici, vznikla roku 1951.

Doposud se však vůbec netušilo, že by k těmto snad nejznámějším mistrovým olejům existovaly studie, natož pak signované akvarely s propracovanými detaily. Ani v Moravském zemském muzeu, které vlastní největší kolekci Burianových obrazů s pravěkou tématikou, se skici nebo nějaké dílčí nákresy k těmto obrazům nevyskytují a nenajdeme je ani v podrobných soupisech Burianova díla.

Tato dosud neznámá studie k obrazu neolitické vesnice představuje na první pohled klasickou neolitickou idylu. Z nízkých domků se vine kouř, skupinky lidí se věnují sklizni obilí a drcení zrna. Při podrobnějším zkoumání nás však překvapí dělba práce, která našim představám o neolitu odpovídá jen velmi málo. Zemědělským pracím se tady zjevně věnují hlavně muži, stejně jako mletí obilí. Místo muže v popředí, kráčejícího se sekerou - typickým mužským atributem – a s velkým psem patrně někam do lesů, nás tu překvapí žena
s teslou, která byla v 50. letech ještě považována za motyku. Žena stojí, jakoby rozmýšlela, kde má přiložit ruku k dílu. Dnes víme, že i tyto tesly byly nástroji na zpracování dřeva a do země se jimi kopalo leda až druhotně. Ač je obraz nakreslen jinou technikou než definitivní dílo, kvalitou provedení si s ním nijak nezadá. Mistrovsky naznačena je zejména krajina v pozadí, do níž se můžeme zahlížet se stejným pocitem, jako bychom hleděli do skutečných dálav. Pouze postava ženy se srpem je na školním obraze půvabnější, a to jak co do její podoby, tak i gesta, jímž si protahuje záda.

Co chtěl malíř původnější ženskou verzí obrazu říci, se můžeme dnes už jen dohadovat. Snad to, že dávné kultury nelze vnímat prostřednictvím rigidních schémat, ale možná že šlo z jeho strany jen o určitou hříčku. V každém případě jakoby tento akvarel předvídal rozkvět zájmu o tzv. archeologii genderu, která se prosadila do hlavního proudu věd o pravěku až
o mnoho desetiletí později. Dnes je to pohled už zcela běžný, ba populární.

Akvarel byl na základě tří znaleckých posudků zakoupen pro sbírky Ústavu Anthropos MZM a bude vystaven ve stejnojmenném pavilonu v Pisárkách. U archeologů i pouhých obdivovatelů Burianova díla vyvolává otázku, zda existují skici i k ostatním obrazům pro Komenium a jestli jsou pojaty rovněž takto genderově. I proto bychom rádi oslovili návštěvníky, zda-li se s něčím podobným nesetkali. Z případného souboru těchto studií by mohla vzniknout velmi zajímavá výstava či publikace.

Moravské zemské muzeum opatruje již od sedmdesátých let 20. století ve svých depozitářích největší existující sbírku Burianových děl. Čítá přes 200 olejů a kvašů s velkým množstvím kreseb a studií. V současné době je jim v trezorové místnosti Pavilonu Anthropos věnována stálá expozice. Z velkého množství Burianových děl, obsahujících jak pohledy do života pravěkých lidí a předvěkých předchůdců člověka, tak i známé rekonstrukce dávno vymřelých zvířat z dob před milióny let, bylo aktuálně vybráno na 50 reprezentativních olejů. Tématicky jsou zde představeny práce, respektující zaměření stálých expozicí Pavilonu Anthropos, věnovaných evoluci lidského rodu a počátkům kultury. Všechna díla pocházejí z mistrova nejplodnějšího a současně nejsilnějšího období
z počátku padesátých a šedesátých let dvacátého století.
Ve výstavě se návštěvník seznámí i s osobními zkušenostmi při získávání Burianovy sbírky pro Moravské zemské muzeum. Instalace je dále doplněna originálními archivními dokumenty (korespondence, fotografie, skici), přibližujícími osobnost Zdeňka Buriana
i metodu jeho tvorby. Podstatnou součástí expozice je i promítání úspěšného televizního dokumentu České televize režiséra Aleše Lowáka o Zdeňku Burianovi, jímž jsme se inspirovali i v názvu výstavy.

K výstavě je vydána i publikace, v níž jsou všechna vystavená plátna náhledově reprodukována, popsána či doplněna stručným komentářem. Připojeny jsou i odborné texty od autorů výstavy.

Obraz bude pro veřejnost vystaven v Pavilonu Anthropos v současné expozici „Zdeněk Burian - Viděl světy dávno minulé“ od soboty 14. července tohoto roku. Současně bude výstava obohacena o další čtyři obrazy, které byly zapůjčeny v Praze. Jedná se o jedny z nejznámějších autorových obrazů, které známe. Bude to:
1 . Tvůrce předmostenské venuše
2. Pohřeb lovce mamutů - Brno II - dnes Francouzská ulice
3. Homo sapiens neandertaliensis (neandertálec)
4. Homo erectus heidelbergensis (člověk heidlberský)