Vzpomínka na Rudolfa Ondráčka

Boskovice * Jsou zprávy, které očekáváme tedy radostné, a ty které přijdou náhle tedy bolestné. Tu druhou jsem obdržel v pátek 22. listopadu v podvečer od mé dcery. Ve věku 70 let zemřel pan Mgr. Ruda Ondráček. Na počátku tomu člověk ani nevěří, s odstupem času mu to nějak dojde a začne vzpomínat co ho s ním pojilo, na co rád vzpomíná, co s ním prožil.
Moje první vzpomínka na Rudu je na dětství. Vyrůstali jsme na stejné ulici s věkovým odstupem pěti let. Mnoho dnů jsme strávili v bízkých Doubravech hrou na indiány, kovboje. Pak přišla doba, která mi dala Rudu jako vzor. Byl to sport. Nejprve cyklistika - v roce 1960 jsem sledoval první cyklistický závod v Boskovicích mezi Rudou, Milošem Geblem a Mirkem Výborou, a to mě tak nadchlo, že jsem cyklistice zůstal věrný do dnešních dnů.
Druhé a osobní setkání pak bylo, když jsme společně s kamarády Jirkou Stankem a Toníkem Vávrou propadli pod vedením Rudy cvičení ve škole na Růžové ulici spojené s fotbálky v tělocvičně Gymnázia. V té době se v Boskovicích formovala skupina Rudových vrstevníků, jako bratří Tribulové, Hrazdilové, Pačinkové, Jarda Procházka, Jirka Špička, Trnečka, Luboš Haluza, Honza Šmeral, Ilon Langr, Josef Chatrný, Honza Svoboda, s přezdívkami jako Džery, Blejk, Špacír, Kelzi, Ofa, Papl, Berousek a podobně.
Tato parta kolem Rudy tvořila sportovní dění v Boskovicích, byl to basket, volejbal, hokej, atletika. Mnoho diváků chodilo se zájmem na Rudovy parády v basketu či v hokejových kláních.
Třetí a poslední vzpomínka pak je na léta kolem roku 1995, kdy se zase kolem Rudy vytvořila skvělá parta tentokrát cyklistů, pod vedením Honzi Kaššaje, se společnými vyjížďkami a sportovním zápolením v okolí Boskovic, které Rudovi tolik přirostly k srdci.
Nelze zapomenout ani na jeho dlouholeté působení jako skvělého kantora na místním Gymnáziu, kde mu pod rukama prošlo mnoho studentů, které vedl ke sportu a zdravému stylu života. V této době bylo jeho velkou láskou lyžování, ve kterém působil mnoho let jako instruktor a pedagog. Studenti mu neřekli jinak než pan Profesor.
Ruda byl velká Ikona sportu a nejen sportu v městě Boskovicích. Byl vzorem nejen mým, ale mnoha dalších studentů.
A jsem znovu u začátku, když mi tuto neradostnou zprávu moje dcera s dojetím oznamovala. Sama je o několik generací mladší než Ruda, věděla však jaký člověk odešel.
Jsem rád, že jsem žil v době kdy tady Ruda s námi byl a navždy ve vzpomínkách bude.

Milda Bayer