Výstava: JAN ŠRÁMEK (VJ KOLOUCH), JAN VYTISKA, VOJTĚCH VANĚK

Vernisáž se uskuteční v úterý 2. 6. v 17:30 hodin v Galerii mladých
Práce Jana Šrámka a Jana Vytisky mají na první pohled hodně společného. Oba se ve své práci věnují obraznosti populární kultury (komiksů, animovaných filmů, reklamy…), kterou chápou jako inspirační zdroj i surový materiál k postprodukčním zásahům. Při bližším pohledu však najdeme celou řadu rozdílů. Pro Jana Šrámka je východiskem dynamický obraz, podřízený strojovému kódu grafického programu. Zkušenost s VJingem (zde se Jan Šrámek mění ve VJ Koloucha), kde je důležitý pohyb obrazu v čase, se promítá i do jeho statických tisků. Zatímco u animací je klíčový pohyb uvnitř obrazového rámu, rozvíjení struktur, přibývání a ubývání barev a tvarů, ve statických obrazech jsme častěji svědky detailnějšího zaměření na kompozici, „hlubšího“ rozpracovávání textur.
Šrámkově práci dominují dvě základní prostředí: jednak městská krajina, unifikovaná šeď krabic paneláků, které určují rytmus obrazů. Mezi nimi se zpočátku proháněly očekávatelné autobusy MHD nebo policejní auta. Později je tato krajina zabydlována netopýry nebo obřím hmyzem. Tady už se projevuje novější autorův zájem – tím je příroda, respektive její fragmenty, živočichové a rostliny, které jej uhranuly svými estetickými kvalitami.
Vytiskův obrazový svět je o poznání divočejší. Také na něj lépe sedí v úvodu zmíněné zaujetí populární kulturou. Ikony konzumu (McDonald ’ s), soudobé lidové kultury (mexičtí zápasníci Lucha Libre), trocha lokálního kýče (myslivecké výjevy) nebo masopustní obraznosti (smrtky v různých provedeních) a mnohé další – to vše vypovídá o fascinaci „dionýskou“ stránkou soudobé kultury. Konzum, sexualita nebo smrt, nejsou-li zabaleny do vznešenější symboliky, jsou tradičně vylučovány za hranice vysoké kultury. Zde jsou spojeny do jednoho celku, předtím ale často rozloženy na fragmenty, výsledkem je tedy malba zároveň fascinující i odpuzující explicitností zobrazeného.
Obrazy Šrámka a Vytisky se vyznačují přímočarostí, někdy až dětsky upřímnou, jindy téměř brutální. Přístup Vojtěcha Vaňka je o poznání jemnější, nebo snad zastřenější. Jeho práce – ve smyslu záměrného budování obrazového prostoru – se často pohybuje na hranici viditelnosti. To platí alespoň pro jeho videa a animace. Rozhodně už to nejde říct o Vaňkových instalacích (např. Echo, které prezentoval v ústecké Galerii E. Filly). Tvary, které se na monitoru jen tak nesměle chvějí, najednou expandují do prostoru, kde na sebe právem strhávají pozornost.
Původně na této výstavě měli své síly spojit pouze Janové Šrámek s Vytiskou. Přizvání Vojtěcha Vaňka slibuje posílení důrazu na celkové vyznění instalace, v níž se některé prvky mohou dostat až na hranici autonomního díla a „rekvizity“ podporující syntax výstavy.

Jan Zálešák
kurátor Galerie mladých