Vladimír Véla ČERNÁ HODINKA

Vladimír Véla ČERNÁ HODINKA
Vernisáž: 18. srpna od 17 hodin
19. srpna – 30. září 2012
Otevírací doba: 8:00 – 18:00

Broumovská výstava je koncentrovaným výběrem autorových obrazů a kreseb z posledních pěti let. Název
výstavy Černá hodinka je dvojí metaforou. Jednak označuje momenty tvorby, kdy v procesu hledání naráží
umělec na těžké, ač neviditelné překážky, které, pokud chce uspět, musí zdolávat, jednak samotné výsledné
obrazy signalizují jakousi podprahovou nejistotu obsaženou v předmětném, materializovaném světě. Temné
Vélovy obrazy odhalují sílu lidské emoce, která sama je schopna tvarovat nové představy o světě kolem nás.
To je vždy nadějné i nebezpečné zároveň.
K výstavě vydává Galerie Dům autorský katalog. Více na http://www.galeriedum.cz/katalogy
Komentované prohlídky: 29. srpna a 20. září (od 17 hodin)
Programy pro školy: rezervace (Martina Váňová, martinav@broumovsko.cz, 734 570 140)
Záštitu nad Galerií převzal hejtman Královéhradeckého kraje Bc. Lubomír Franc

Vstupné: dospělí: 30,- Kč
snížené: 15,- Kč
KURÁTOR VÝSTAVY
Petr Vaňous
www.galeriedum.cz
www.vladimirvela.cz

Vladimír Véla (1980) absolvoval v letech 2000 – 2006 pražskou Akademii výtvarných umění (prof. Z. Beran,
prof. M. Knížák). V letech 2008 a 2009 se stal finalistou Ceny 333 NG a Skupiny ČEZ pro mladé umění do 33 let.
Naposledy jsme se mohli setkat s jeho díly na skupinové výstavě EX v pražském Topičově salonu (společně
s O. Malečkem a D. Pešatem, 2011), v brněnské soukromé Galerii OFF Format (2012) nebo v ostravské nezávislé
Galerii Dole (2012).
Vladimír Véla se profiluje jako výrazný malíř se specifickým přístupem k obrazu a jeho námětu. Původně
student ateliéru klasických malířských technik Zdeňka Berana přestoupil do ateliéru intermediální tvorby
Milana Knížáka. K tomuto kroku ho vedlo úsilí vymanit se ze stereotypu naučené iluzivní malby. Hledal
výrazové možnosti pro své vnitřní neodbytné vize, způsob, jak spontánně vyjádřit a zaznamenat téma
a zároveň nepřestat být jeho nedílnou součástí. Véla na jedné straně radikalizoval formu do ikonických zkratek
a symetrických znaků, na straně druhé vytvořil něco jako obrazovou, procesuální performanci reflektující
vlastní malířské postupy. Expresivní, dávená forma u Vély dokonale přebírá povahu emocí a niterných výhřezů
odkudsi z šedé zóny podvědomí. Živelné formy jsou následně buď ostře kroceny, nebo jemně korigovány
a tvarovány. Spodní proudy hlubinné imaginace se vyjevují v kresebných řadách a obrazových souborech,
které paralelně tematizují proces vlastního vzniku.