VÍTE, ŽE…

Vánoční pohodu často předchází infarktové stavy v obchodech i doma. Hospodyňky si často oddechnou až se šťastným úsměvem dítěte nad dárkem a manžela nad kaprem. V té chvíli to vypadá už jako svátky klidu a míru. Ale pozor, zdání klame, ještě je tu Silvestr! Také jsem se vydala do obchodu za nákupem kvůli oblíbeným silvestrovským pochutinám. Nepříjemné je, že mé šneky z listového těsta vyžadují k přípravě nejen uzeninu, ale i sýr, takže jsem si v obchodě postála takovou příjemnou hodinku ve třech frontách.
Už dlouho mé šneky doprovází narozeniny, vánoce, oslavy i Silvestry. Každý je vychvaluje, nikdy jich není dost a nikdy nevydrží dlouho. Letos ale zbyly! Na vyválenou placku jsem totiž místo protlaku z rajčat šupla přesolenou a překořeněnou feferonkovou pastu. Takže hodinové snažení, válení, motání, krájení i pečení se poprvé obešlo bez pochvaly. Naopak. Příště proto opět dojde na protlak a koření z Florencie.
Petra Havlíčková

Když se naposledy poohlédneme za sportovním rokem 2010, uvidíme, že i v chudých a neprofesionálních podmínkách mohou vyrůst velké sportovní výkony. Namátkou zmrtvýchvstání boskovických hokejistů, sympatický projekt fotbalistů nebo zlaté republikové triumfy plavkyně Anny Tlamkové, cyklistky Nikoly Hlubinkové nebo nestárnoucího střelce Zdeňka Rataje.
Až na světové mistrovství to dotáhl in-line hokejista Patrik Šebek, sen se splnil baseballistovi Štěpánu Havlíčkovi, který dostal profesionální kontakt ve slavném klubu Tampa Bay Rays. K úžasu přivádí celou republiku také vzpěračský supertalent Petr Mareček, který společně s dalšími žáky doslova drtí konkurenci.
Co ale udělat, aby se výraznějších úspěchů dočkaly i další sportovní odvětví? O tvrdou práci dobrovolníků, kteří pro svůj sport obětují vše, se mohou opřít již teď. Mnoho úsilí ale v Boskovicích maří absence sportovní haly, která by pomohla hned v několika směrech.
Stolní tenis nebo florbal by nemusely hledat zázemí mimo město a úspěšné sporty jako basketbal nebo volejbal by se určitě dostaly daleko více do podvědomí boskovických obyvatel. O takovém přepychu si ale, zdá se, budou muset Boskovičtí nechat jen zdát. Zatím.
Lukáš Lorenc

Doslova jako Alenka v říši divů jsem si připadal minulou středu večer v boskovickém kině. A nebylo to jen tím, že byl na programu právě již zmíněný příběh Alenky v roztodivném, tentokráte dokonce „Tři Dé“, světě. Důvodů totiž bylo hned několik. Navzdory palčivému mrazu, navzdory povánoční bídné finanční situaci většiny normálních smrtelníků i navzdory době, kdy maloměstská kina zejí prázdnotou a bojují o holé přežití, i navzdory tvrzení, že v době DVD přehrávačů a domácích kin nemá kino klasické snad ani možnost nabídnout divákům něco navíc... Prostě navzdory tomu všemu bylo hlediště boskovického kina téměř vyprodáno a všichni přítomní si mohli vychutnat filmový zážitek, o kterém si i v mnohem větších městech mohou lidé nechat jen zdát. Myslím, že to je více než dostatečná odpověď na otázku, zda i v této ekonomicky složité době vyplatí investovat do kultury.
Václav Stoupal