V pátek dne 15. ledna 2010 ve 12 hodin proběhne slavnostní otevření nové bezbariérové posluchárny na Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně.
Nová bezbariérová posluchárna ponese jméno významného pedagoga, prof. PhDr. Vladimíra Jůvy, DrSc. Výstavba byla financována z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a také z prostředků univerzity. Univerzita tak získá moderní učebnu pro 110 studentů, ve které umožní studium handicapovaným studentům a zároveň umožní i přítomnost handicapovaných vyučujících. Celkové náklady nepřekročily 30 milionů korun.
Pro více informací kontaktujte Ing. Martina Přibyla, tajemníka Institutu celoživotního vzdělávání, na emailové adrese
pribyl@mendelu.cz nebo na tel.: 733 619 522.
Zveme Vás srdečně na slavnostní otevření, kde pro Vás bude připraveno malé pohoštění a drobná pozornost.
Prof. PhDr. Vladimír Jůva, DrSc. 14.1 2. 1925 – 22. 02. 2005 Prof. Vladimír Jůva se narodil v rodině vysokoškolského učitele, profesora Vysoké školy zemědělské v Brně: Jeho životní a odbornou dráhu vedle příznivého rodinného prostředí ovlivnilo mimořádné nadání, píle a cílevědomost. Po absolvování gymnázia studoval filozofii, historii, muzikologii, psychologii a pedagogiku v letech 1945-50 na FF MU v Brně. Učitelské studium ukončil státními zkouškami z filozofie a historie, odborné studium uzavřel v roce 1950 doktoráty z pedagogiky a psychologie. Svůj mnohostranný záběr a výjimečnost prokázal později i získáním odborné hudební kvalifikace na brněnské konzervatoři státní zkouškou ze hry na housle i v sólovém zpěvu.
Učitelské působení zahájil V. Jůva v roce 1950 jako středoškolský profesor na kroměřížském pedagogickém gymnáziu. Později přešel do Výzkumného ústavu pedagogického v Brně, kde v letech 1954-57 působil jako pedagogický pracovník. Hlavní profesní pedagogická činnost se však dlouhodobě spojila s FF MU v Brně, kde v letech 1957-63 pracoval jako odborný asistent, od roku 1963 jako docent, od roku 1968 jako profesor. V letech 1963-1989 vedl Katedru pedagogiky a krátce v letech 1962-1966 zastával funkci proděkana pro výuku.
Jako vědec s ohromnými předpoklady na sebe upozornil již po roce 1956. Působil jako externí aspirant oboru pedagogika na FF UK v Praze, kde v roce 1962 získal kandidaturu pedagogických věd a v roce 1979 obhájil doktorát pedagogických věd. Stěžejním předmětem jeho badatelského zájmu se stala obecná pedagogika, spjatá s dějinami pedagogiky a srovnávací pedagogikou. Z nejznámějších monografií odborníci znají: Pedagogika jako věda (1977), Úvod do srovnávací pedagogiky (1982), Vývoj pedagogického myšlení (1987) a společně s V. Jůvou ml. Úvod do pedagogiky (1955, 1999), Stručné dějiny pedagogiky (1995, 1997). Uvedené publikace trvale slouží studentům a kolegům v ČR jako zdroje inspirace a poučení.
Další významnou oblastí vědecké orientace prof. Jůvy byla teorie výchovy, zejména estetické. Prováděl četná individuální a kolektivní výzkumná šetření, výsledky publikoval v zahraničních i domácích odborných studiích (Die aesthetische Erziehung der Jugend, Úvod do teorie výchovy, Estetická výchova a všestranný rozvoj osobnosti, Estetická výchova. Vývoj – pojetí – perspektivy).
Aktuální společenská potřeba si vyžadovala i jeho zaměření do oblasti pedagogiky dospělých i vysokoškolské pedagogiky. Výsledkem vědeckého zaujetí se staly monografie Vysoká škola a výchova (1981) a Mimoškolská výchova dospělých (1984), které úzce korespondovaly s usilovnou snahou o podporu a permanentní prosazování celoživotního vzdělávání.
Hodnocení rozsáhlé publikační aktivity prof. Jůvy začíná u více než 300 odborných prací, z nichž je 12 knižních monografií, kolem 150 zásadních studií v odborných časopisech a sbornících, přibližně 50 vysokoškolských textů. Výsledky své práce prezentoval na více než 100 odborných konferencí, kongresů a vědeckých sympozií v zahraničí i v ČR.
Mimořádnou pozornost věnoval prof. Jůva vysokoškolským studentům, pečoval o výchovu vědeckých aspirantů v oboru pedagogika.Od roku 1972 působil jako předseda komise pro kandidátské obhajoby v oboru pedagogika na univerzitách v Brně i Praze. Pro badatelskou dráhu jako školitel připravil několik desítek aspirantů, věnoval se zájemcům o vědeckou aktivitu i na jiných vysokých školách. Zpracoval téměř dvě stovky posudků kandidátských, habilitačních a doktorských disertací a odborných publikací. Vedle pedagogické činnosti na FF MU přednášel i na ostatních brněnských vysokých školách (VUT, VŠZ, JAMU), přednášel i v zahraničí (Kyjev, Sofie, Greifswald, Wroclav, Cluj).
V pedagogické práci navazoval na pokrokové tradice české pedagogiky, vycházel z myšlenek Komenského, Lindnera, Kádnera a Chlupa, tvrdošíjně obhajoval komplexní pojetí výchovy osobnosti. Prosazoval permanentní výchovu jako jednotu heteroedukace a sebevýchovy, podporoval partnerské vztahy výchovných subjektů, zdůrazňoval rozvoj iniciativy, samostatnosti a tvořivosti.
Profesor Jůva se projevoval jako vzácný člověk, s mimořádným pochopením pro studenty, kteří u něj nacházeli oporu, radu i povzbuzení. Každému se stal skromným vzorem, zdrojem inspirace, životního optimismu, příkladem skutečné osobnosti. Vynikal jedinečným darem empatie, skvělými rétorickými schopnostmi, kultivovaným projevem, myšlenkovým bohatstvím.
S osobou profesora Jůvy, představitele brněnské, československé i evropské pedagogiky posledních desetiletí, se spojují nejen výsledky vědecké, publikační a profesní činnosti, nýbrž i trvalá vzpomínka na člověka, který zůstává trvalým vzorem zaujetí pro obor, postoje k ostatním a skutečného humanismu.