Událost letošního roku - Návštěva Václava Klause

Událost, jaká se nestává každý den. Lépe řečeno, může se stát dokonce jen jednou za život. A to, zavítá-li prezidentský pár do místa, kde žijete. Vždyť kdo z nás si může říct, že mu potřásl pravicí někdy v životě prezident. V našem regionu se to poštěstilo jen několika desítkám lidí. Možná se najdou pamětníci, kteří se pozdravili s T.G. Masarykem. Od té doby ale uplynuly desítky let. Nyní se však mohou lidé pochlubit tím, že jen před pár dny jim stiskl pravici současný prezident Václav Klaus i jeho žena Livie. Prezidentský pár totiž zavítal na oficiální návštěvu Jihomoravského kraje a během tří dnů si vyčlenil čas i na náš region, především jeho severní část. Minulé pondělí tak v doprovodu Jihomoravského hejtmana Stanislava Juránka navštívil Boskovice, Velké Opatovice a svoji cestu zakončil v Černé Hoře.
Pojďme si tak připomenout slavnostní okamžiky, které jistě ve všech třech městech jejich představitelé společně s obyvateli zažívali.
Přitom vše začalo docela hekticky. Původně se měl zajít prezident podívat do boskovické synagogy. Jenže kvůli časovému skluzu to vypadalo, že rovnou zamíří do zámeckého skleníku na plánovanou besedu s občany. To byl impuls pro dav lidí, aby se přemístil právě tam. „Prezidenta chci vidět, proto jsem tady. A raději počkám u skleníku, tam mám jistotu, že skutečně přijede,“ pronesla starší paní, která se rychlejší chůzí přemisťovala od synagogy.
Jenže Václav Klaus, byť s několikaminutovým zpožděním nakonec synagogu ze 17. století skutečně navštívil. Zde vyslechl kratičký komentář o historii tohoto objektu. „Musím říct, že synagoga je opravdu nádherná,“ zhodnotila opravenou dominantu židovské části města hlava státu.
„A to ještě o pár metrů dál máme otevřenou mikve, která byla nedávno objevena,“ upozornil starosta Jaroslav Dohnálek, který se stal samozřejmě průvodcem tak vzácné návštěvy.
Od plánované procházky židovskou čtvrtí nakonec museli všichni ustoupit, program návštěvy byl neúprosný. Prezident tak autem vyrazil směrem ke skleníku, kde na něho již čekaly stovky lidí. „Jsem zvědavý, jak pan prezident ve skutečnosti vypadá a v jaké je náladě,“ pousmál se Milan Huzlík, jenž si vybavil, že Václav Klaus navštívil na začátku devadesátých let Boskovice ještě coby předseda vlády. „Tehdy se setkání uskutečnilo v sokolovně. Ovšem po roce 1989 je skutečně prvním prezidentem, který k nám zavítal. Pro Boskovice je to určitě velká pocta. A je to jen k dobru. Uvidí zde, že nejenom Praha je krásná, ale i na Moravě máme spoustu hezkých míst,“ dodal Milan Huzlík.
Kolona aut zastavila v kopečku vedoucímu ke skleníku, kde se tísnili všichni ti, kteří doufali, že je prezident pozdraví osobně. A také majitelé fotoaparátů, kteří lovili snímky hlavy státu. „Máte hodně zkřehlé prsty, to už tady asi nějakou chvíli čekáte,“ ocenil Václav Klaus přítomnost občanů na cestě do již zcela zaplněného zámeckého skleníku.
Zde se nejdříve odehrály všechny oficiality. „Podruhé v historii máme možnost uvítat pana prezidenta. První oficiální návštěvu zde totiž provedl prezident Masaryk. Jsem rád, že jste ve svém programu našel čas a Boskovice i občany města navštívil,“ poděkoval boskovický starosta Dohnálek.
„Z návštěvy mám moc hezký pocit. Ovšem když slyším, kdy naposledy zde byl prezident, tak mám vždy sklon k tomu dodávat? Co pořád ti prezidenti dělali, že sem za vámi nejezdili,“ pobavil sál Václav Klaus.
Přítomné pozdravila také první dáma. „Není důležité vidět, co všechno se kde opravilo. Pro mě je důležité být s vámi, podat si s vámi ruku, vidět vaše tváře. Pro mne a pro mého muže jste to právě vy, kdo jste pro nás oba zdrojem optimismu a energie,“ potěšila svými slovy posluchače ve skleníku.
Poté již prostor patřil dotazům. Škoda, že je místní nevyužili k tématům, které pálí město či jeho okolí. Třeba téma R43 by si to jistě zasloužilo. Místo toho se otázky týkaly neustále dokola omílaného radaru a globálního oteplování. Přitom jak řekl sám prezident, na odpovědi by prý potřeboval tak dvouhodinovou přednášku. „Po té neblahé minulé zkušenosti jsme považovali za velké vítězství, že na našem území není žádný cizí voják. Jenže ve světě nenastal definitivní klid a mír, neskončila nejrůznější nebezpečí. Proto bychom měli být neustále ve střehu,“ uvedl na adresu radaru Klaus. „No a když jsme jeli sem k vám sněhovou vánicí teď v listopadu, tak jsem to jako globální oteplování moc neviděl,“ rozesmál prezident posluchače, který ovšem téma globálního oteplování nehodlá brát na lehkou váhu. „Straší se tím a to je nefér.“
I když odpovědi na dva dotazy nadregionálního významu zabraly veškerý čas, odpovídá prezident na další, nyní spíše pražské téma. Které je spojeno s výstavbou národní knihovny. Krátce před půl čtvrtou se pak delegace přesouvá na samý kraj okresu, do Velkých Opatovic. Poprvé v historii tak zdejší zastupitelé i občané města mohli uvítat hlavu státu.
Zaplněné prostranství velkoopatovického zámku v pondělní mrazivý podvečer netrpělivě očekávalo příjezd prezidentského páru, který dorazil s mírným zpožděním.
Hlavním důvodem jejich návštěvy bylo, kromě besedy s občany, nedávno otevřené ojedinělé Moravské kartografické centrum. Kam se také po přivítání se zastupiteli města i občany vydali na krátkou prohlídku. Zde prezident obdržel i první z přichystaných darů, vázané mapy v kůži. „Nevím, jak jste si tuto unikátní stavbu vyvzdorovali. Je to opravdu zdařilé dílo a působí velmi hezky,“ vyjádřil svůj názor Václav Klaus po návštěvě kartografického centra na besedě s občany. „Musím říct, že jsme opravdu zavítali na to správné místo. Jako byste věděli, že jsem se na škole rozhodoval, zda studovat ekonomii nebo zeměměřičství a kartografii. Což se nestalo, ale i tak mám mapy velmi rád,“ dodal na úvod besedy.
Před tím, než občané dostali prostor ke svým dotazům, ujal se slova starosta Velkých Opatovic Jiří Bělěhrádek. „Dnes poprvé mohu uvítat prezidenta České republiky ve Velkých Opatovicích. Jen jednou tudy roku 1929 projížděl Tomáš Gariggue Masaryk na otevření sanatoria v Jevíčku. Jsme rádi, že se zajímáte o to, jak se žije v menších městech a s jakými se potýkají problémy,“ uvítal prezidenta České republiky Jiří Bělehrádek.
Celá následná beseda se ve zcela zaplněném sále místního kina nesla ve velmi přátelském duchu. Ve tvářích mnoha občanů bylo jasně zřetelné dojetí a radost z prezidentské návštěvy. „Podala jsem si s panem prezidentem i paní Livií ruku. Musím říct, že je to sympaťák. A jeho návštěva bude určitě znamenat větší zviditelnění našeho města. Především o novém Moravském kartografickém centru se nyní dozví daleko více lidí,“ byla přesvědčena Božena Kaderková, která si nenechala ujít připravenou besedu.
Zde občané dostali prostor ke třem dotazům. Zajímal je názor prezidenta na nový zákon o církvích nebo na aféru Jiřího Čunka. Zcela jistě pak zabodoval kuriózní dotaz, který způsobil úsměv na tváři snad všech přítomných. „Pamatujete si, jak jste před padesáti lety hrál v Brně basketbalový zápas proti Metře Blansko, kterou jste tenkrát porazili?“ připomněl basketbalovou minulost prezidenta Laďa Bezděk. „Vzpomínám si na to dobře, bylo to v dubnu roku 1957,“ překvapil prezident svou odpovědí.
I v Opatovicích si přítomnost hlavy státu nenechaly ujít stovky lidí. „Na setkání s panem prezidentem jsem přišla ráda. Jsem jeho příznivkyně. Jen mě mrzí, že už nemá tak velké pravomoce, aby mohl více zasahovat do politického dění. Ale byla to velmi příjemná beseda,“ sdělila velkoopatovická občanka Milada Hrazděrová.
Po besedě a autogramiádě se návštěva odebrala do místního zámeckého sálu, kde následovalo setkání a neformální beseda se zastupiteli a starosty našeho regionu.
Také došlo na předání darů. Prezidentský pár obdržel kromě map, keramické soupravy z místního středního odborného učiliště a láhve slivovice, a také první zlatou pamětní medaili k 700. výročí Velkých Opatovic, které se bude slavit příští rok.
„Celá návštěva proběhla bez problémů. Potěšila a překvapila nás hojná účast občanů i bezprostřední a milá atmosféra celkové návštěvy,“ vyjádřil se starosta Opatovic.
Svoji návštěvu zakončil v pondělí prezident v Černé Hoře, kde si mohl vychutnat po prohlídce pivovaru prezidentskou večeři s vybranými hosty.

Text a foto: Petr Kafka a Martina Vašková