Tomáš Hanák poprvé v Iberice

Boskovice * Úterní zahájení festivalu v zámeckém skleníku přilákalo zástupy lidí. Jedním z taháků byl také herec a moderátor Tomáš Hanák, který diváky okouzlil přednesem poezii Federica Garcíi Lorky "Vuelvo por mis alas - Vracím se pro svá křídla". Recitaci ztvárnila všestranná tanečnice původem z Madridu Virginia Delgado Olmedo. Hudební podtext celému vystoupení dodal kytarový velmistr Petr Vít, který je zároveň i ředitelem a dramaturgem festivalu. Po představení věnoval Tomáš Hanák pár slov i našemu čtrnáctideníku.
Zatím jsme s diváky neměli možnost vidět propojení Tomáše Hanáka se španělskou kulturou. Jaký byl impuls k takovému kroku?
Tohle vzniklo, když jsme natáčeli cestopis z Istanbulu na Gibraltar, který od září poběží v televizi. Tam jsem se setkal s Petrem Vítem, který do cestopisu nahrál hudbu a také nám zprostředkoval zajímavá setkání. Vystoupení na festivalu byl jeho nápad.
Jak se Vám u nás v Boskovicích recitovalo?
Pro mě je to takové sporné, protože mě lidé znají jako výrobce legrace, švandy, parodie a ironie. Takže je asi pro leckoho divné poslouchat báseň nebo poezii, která je navíc velmi melancholická v mém podání. Je pravda, že toto bylo třetí představení, takže si to zatím sedá (jak se říká mezi námi umělci). Já jsem se až dnes poprvé v klidu podíval na tanec, což jsem si užil a po představení skládal Virginii poklonu.
Je to pro Vás tedy něco nového. Jak přednes španělské poezie vnímáte?
Kdyby bylo po mém, tak by to bylo beze mě a lidé by měli texty a za zvuku Petrovy hudby by si je mohli v klidu číst, protože to je asociativní poezie, kde člověk jakoby dějovou linku nenajde, to jsou opravdu pocity.
Jaké bylo publikum?
Tak tady bylo extrémně nakloněné a přistoupilo na to, že jde o pásmo a až na konci shrnulo své pocity do potlesku, což se nám ještě nestalo. Potleskoměr ukázal vysoké hodnoty, a to po zásluze samozřejmě, stejně jako tanec má vyvrcholení, tak i pocity svádí k projevům.
A kdy se na Vás Boskovičtí můžou opět těšit?
V krátkém čase v Boskovicích sejdeme se zase. My jsme tu několikrát byli s divadlem a máme to tu rádi. Je to vždy ohromná úleva, když člověk vymajzne z Prahy či Brna a z té přeplněné silnice začnou ty auta mizet, a pak se najednou objeví pole. Mně se tu opravdu líbí, jen bych tu chtěl být někdy vlastně sám a v klidu bez té tváře.
Jménem redakce děkuji Tomášovi Hanákovi za rozhovor.