SRDCE DRAHANSKÉ VRCHOVINY - čtení na pokračování_díl 16

Autor článku: Marie Ženatová, pro číslo 21/2012, vloženo dne 23.10.2012

[Stálý odkaz na článek]

(pokračování z minulého čísla)

Za dva dny mě volala listonoška a přes plot na zahradě mi dala dopis. Maminka se ozvala. A my s dědečkem právě sekli trávu. Chtěl jsem mu pomoct a nabrousit kosu a hned mi tekla krev, jak jsem byl u toho nešikovný. Dědeček hned, že k takové práci se nemohu hrnout bez přípravy, našel mi starý srp a druhý brousek. Hned byla mechanizace menší a šlo to také, no - spíš až po chvíli. Ani bych nevěřil, že sečení je taková dřina. To jsem se zapotil, ale kolem rybízů bylo všechno vysečeno. A teď mám v ruce dopis.
"Tak copak tě piše maminka?"
Podal jsem rozbalený dopis dědečkovi.

Milý Petře,
oba dva Tě moc pozdravujeme, vzpomínáme. Nezapomeň si natírat ruce a obličej krémem, víš, jak máš choulostivou pleť. Čistíš si pořádně zuby? Sprchuješ se denně? Máš hřeben na vlasy čistý? Boty a oblečení také v pořádku? Pozdravuj dědečka, poslouchej ho a napiš mi hned, jak jsi dojel a jak se máš. Přijedeme za Vámi koncem července.
Mějte se oba moc a moc hezky.
Maminka

"To je dopis, Petře? Spiš dotaznik. A co si máš prosim tě natirat? Copak seš nejaká slečinka?"
"Ale dědečku," odpovídám hrdě, "u tebe jsem přece kus chlapa. Ještě jsem ten krém ani nevytáhl a zubní kartáček taky ne. Vždyť ty si zuby také nečistíš," dodal jsem.
Jenže dědeček mi řekl, že jeho zuby jsou na to zvyklé. Babička prý si je čistila denně. A jemu stále domlouvala, aby si je drhl také. Tak jí slíbil, že si je vyčistí jak půjde k zubaři.
"Tak jsi přece poslechl?"
"Ale vubec," směje se dědeček. "Podivé se jaky mám zobe. Já sem ho zubaře ještě nikde nebel. A vidiš, babička si je drhla pořád a přece jich polovičko pozbela."
"To já si zuby čistím a u zubaře jsem také známý," ozývám se smutně.
"Maminka zapomněla, že nemám sprcho. Ale máme vodovod zde na zahradě. Vosprchojem se hned, vždeť ož slonko peče."
"Ale jak, dědečku?" ptám se udiveně.
"Já tě postřikám hadicó a pak te mě..."
To byla lahoda, oba jsme si libovali. Ještě, že nás neviděla maminka. Ta by zase řekla, že dědeček nemá hlavu v pořádku. Pak mi ještě poradil, abych ten krém nevytahoval, že u nich je zdravý vzduch. Já vím, to jen u moře mě musí stále natírat.
"Teď ještě natrháme kopřeve brojlerum."
"Bez rukavic?" ptám se zděšeně.
"Te fajnovko, tak si vem ve stodole stary po babičce, já trhám jenom tak," na to dědeček.
Taky jsem to zkusil, ale pálilo to moc, přece jen mám asi tu choulostivou pleť. Ale jinak jsem dělal všechno jako dědeček. Chodil v trenýrkách a teniskách, ke zvířatům v gumových botech. Vařili jsme spolu, chodili nakupovat, sbírali jahody i borůvky, trhali třešně, rybíz, angrešt. Občas jsme něco našli v lese a troufli si i na praní prádla. Honzík byl velice často s námi jako náš věrný Pátek. Nádobí jsem umýval sám. Když se mi připekla vajíčka, tak bych snad nad černou pánví zaplakal, chtěl jsem hledat písek, abych ji ze spodu vydrhl. Ale dědeček mi řekl, že to stačí zevnitř, z té strany se jí a spodek nás přece nezajímá. To se mi líbilo, doma musím občas drhnout pískem hrnce i ze spodu. Věčná škoda, že maminka není jako dědeček.
Každou neděli jsme šli do vesnického kostelíčku a já vždy při bohoslužbě hrál na varhany. Dědeček mi to domluvil, když prý mohu hrát ve čtvrtek večer v Praze, tak u nich v neděli. Hrálo se mi nádherně, dědeček s Honzíkem vždy stáli na kůru vedle varhan. Měli ze mě velkou radost, obdivovali moje hbité prsty a dědeček byl asi před sousedy na mě pyšný. Já však vím, že jsou daleko lepší talenti, mám se stále co učit...
Měsíc utekl jako voda, ani jsem neměl čas vzpomínat na náš byt a ona mi vlastně ta televize vůbec nescházela. Dědeček je prostě třída. Co ten si navymýšlel her pro oba. A každý týden jsme nanosili dříví a dělali na dvoře táborák. To přišla i teta se strýcem, Honzíček tam byl stále a opékalo se všechno možné, já nejradši krajíc chleba. A dědeček povídal, co ten toho znal. Až se mi oči rozšiřovaly, ale nevím, nevím, jestli si toho většinu nevymýšlel - on je fantasta přece jen dokonalý.
Já mám rád dobrodružné knížky, také jich je v mé knihovničce mnoho, ale dědečkovo vyprávění jsem poslouchal pozorně jak při plápolání večerního ohně, tak při rozžaté petrolejové lampičce večer v ložnici. Leželi jsme spolu na velkých postelích a on, že si může fantastické příběhy nejlépe vymýšlet při blikavém světýlku ohně. V těch krásných večerech jsem poznal, že dobrodružství nejsou jen živelné pohromy, které se spikly v životě proti člověku, ale i smrště a děsy v hlubinách lidské mysli - tak to přesně řekl dědeček a dokázal mi to na příbězích, které buď prožil on sám, nebo se o nich doslechl a uměl o nich podmanivě vyprávět. A jednou mi dokonce řekl:
"Viš Petře, chce-le člověk dožet ževot bez véčetek svědomi, mosi se v každym svizelnym vokamžiko zachovat správně a jenom tak muže dobře doplót. A hlavně mosi všecko dělat tak, abe se za to nemosel stedět před Pánem Bohem. Babička říkávala - ráno vstávám smířená s ledma a Bohem, večir zas tak lehám a vůbec se nemosim bát smrti. A já se timto jejim pořekadlem pořád řidim a žeje se mně dobře..."

A jsem v Praze. Na dědečka vzpomínám stále. Doma luxuji, utírám prach, zalévám kytky, chodím na nákup, občas na koupaliště.
Zítra bude 2O. srpna - budeme odjíždět do Doubí. Maminka si nachystala dva plné kufry. Tatínek sice říkal, že hlavně sportovní oblečení, ale jak znám naši maminku, ta moc neposlechne. Musí mít s sebou alespoň kufr parády, aby ji nepomluvili, jak ona říká. Její kolegyně prý byla v Německu a každý den chodila večeřet v jiném oblečení. My s tatínkem si na to nepotrpíme.
Vyjeli jsme hned dopoledne. Před cestou se nezapomeneme nikdy požehnat křížem, to nás ještě naučila naše babička.
Cesta byla skvělá, tatínek je výborný řidič. Já bych někdy i víc přidal na plyn, ale maminka se bojí a tatínek jezdí opatrně - on na maminku dá. Když jsme sami, tak jí říká "Miláčku." On to s ní umí vždy a všude. Říká, že chlap musí mít nervy ze železa na všechno a na ženu obzvlášť.
Ukazovatelé nás dovedly až do Třeboně, tam se maminka pro jistotu zeptala na směr a Doubí jsme dobře našli. Strýc Jakub s tetou a Zdeňkem - také mají jedináčka - jeli dřív, plánovali si ještě zastávku u známých.
V kanceláři jsme se přihlásili a tatínek první zaplatil parkovné pod střechou - občas prý tam padají větve letitých stromů. Takže parkoviště je hlavně pro bezpečnost aut. Dostali jsme každý jeden spacák s vložkou, dále deku a polštář. Dek prý mají dost, bude-li nám zima, můžeme si ještě přijít.
"Stan si můžete vybrat jaký chcete, je jich tam pět volných!" volal na nás ještě ze dveří ochotný správce.
Maminka si vzala na cestu hezké růžové letní šaty s bílým páskem a bílé boty na podpatku. Zde jsme ovšem potkávali lidi jen v teplákových soupravách. Nebylo nejtepleji, spíš zima. šli jsme kolem chatek, v jedné z nich byl asi Zdeněk, je o jeden rok starší než já. Strýc v tomto středisku měl zabezpečen pobyt už dříve, na nás zůstalo místo jen ve staně...
Na konci střediska jsme je uviděli. Myslel jsem, že maminku raní mrtvice. Ona se domnívala, že zde budeme bydlet v komfortním stanu, jaký jsme měli v Bulharsku. Tam byly skříňky na šaty, nádobí, vařič a dokonce i malá lednička.
Náš stan, který se nám zdál nejlepší, měl obyčejnou konstrukci, na igelitovém podkladě tři molitanové matrace. V předsíňce podlaha nebyla vůbec a jediným kusem nábytku byl metrový špalek. Mně se to zamlouvalo moc.
"V tomto budeme týden spát?" zděsila se maminka.
"Asi jo," odpověděl jí tatínek. "Je to stan."
"A kam si dám oblečení?" polohlasně špitla.
"Myslím bude lepší, když necháme všechno v autě, sem se nám nic nevleze," konstatoval tatínek. On je v každém okamžiku moudrý.
"Vezmem si jen teplákové soupravy a toaletní potřeby," rozhodl.
Takže jsme se ve staně i převlékli, pak zase běželi k autu s tím, co jsme ze sebe sundali. Alespoň nám bylo teplo, to mi medilo. Všechno jsme připravili na spaní a já chtěl, abych mohl spát uprostřed, jinak by to asi nešlo. Taťka s tím nakonec souhlasil.
"Zde se nic neztrácí, stany se nedají zamknout, jsou tady asi jen řádní lidé," usoudil po chvíli taťka.
Po večeři v prostorné jídelně si maminka zašla hned do tělocvičny na džezgymnastiku, aby se po cestě protáhla.

(pokračování v příštím čísle)


Všechny články z tohoto čísla (21/2012):

Rubrika: Zpravodajství
Anketa pro zastupitele Boskovic
Budova osadního výboru chátrá
Centrum ovládly strašidla
Dotčené strany našly společnou řeč
Hrozí zřícení obou věží
Instalují tepelné čerpadlo
Kanalizaci staví podle plánu
Koupí zametací vůz
Koupil vadný alkohol
Pilát vydal metráky ryb
Pilovali techniku i spolupráci
Provozní doba pro veřejnost - Městské lázně Boskovice 18. - 28.10. 2012
Provozní doba pro veřejnost - Městské lázně Boskovice 25.10. - 5.11. 2012
Představili život v Paprsku
Školní rok plný novinek
Turistů letos nepřibylo. Počty jsou srovnatelné s loňskem
Vodárny pokračují ve velkých opravách, na cenu vody nemají vliv, ta poroste i tak
Voliči do prvenství poslali ČSSD. Na druhém místě jsou komunisté
Vyhlásili literární soutěž
Vzdají hold básníku Halasovi
Zruší kruhový objezd v Lipůvce

Rubrika: Kultura
DAS FILMFEST – Festival německy mluvených filmů
Filmová přehlídka VISIONS OF LIGHT odhaluje prostor mezi beznadějí a radostí
Kerndl zazpíval pro charitu
Klub Mersey slaví 19 let své existence! 26.10.2012 Brno
Koncert barokní hudby
Liběna Rochová – MEMORY I., MEMORY II.
Malý filmový festival mladé tvorby_7. ročník soutěže krátkého hraného filmu
Říjnový koncert "FESTIVAL BRIKCIUS"
Svatomartinská dílna v Galerii města Blanska
Výstava v Muzeu Boskovicka

Rubrika: Sport
Bayer jedenáctý
Blansko ve vedení
Bojovnosti chyběl Tesař
Bronzoví kadeti
Derby znovu pro Boskovice
Dvě porážky, jedna výhra
Hokej - OP Žďár II. kolo
Lední hokej OP Žďár I. kolo
Minerva podlehla Kroměříži
Na Kuřim nestačili
Plavci zahájili sezónu
Rozhodli během šesti minut
RUDICE, HOŘICE – OBNOVENÁ TRADICE
Stolní tenis Zbraslavec
Stříbrná Svitávka
Stříbrný Procházka
Vítězná premiéra
Výsledky OFS Blansko - 10. kolo podzim 2012
Výsledky OFS Blansko - 11. kolo podzim 2012
Vzpěrači uspěli na Slovensku

Rubrika: Představujeme
Test Dacie Lodgy 1.6 16V
Život nám běží, máte 30 minut?

Rubrika: Černá kronika
Policie INFORMUJE
Přišel loupit na benzínku_maskoval se kuklou
Řidička měla přes tři promile
Z chalupy na policii

Rubrika: Napsali nám
14. ročník festivalu filmů, setkání a dobrodružství
3. 11. 2012 Mimořádná nabídka prohlídek zámku Rájce
Austrálie říká „NE“ už podruhé
Bajkal, perla Sibiře - terapie sibiřskou přírodou
Boskovické gymnázium zkvalitní výuku
BROLN OSLAVÍ NA PÓDIU ŠEDESÁTKU!
Do systému víceletého financování budou zařazena další dvě občanská sdružení
DRAKIÁDA - OLOMUČANY, již tuto neděli
Dvacet let s Dětským muzeem_Kaleidoskop interaktivních výstav pro děti i dospělé
Guido Calabresi oslaví své 80. narozeniny v Praze
Hlasování o výběr vánočního stromu na náměstí Svobody
Inovace lesnických a dřevařských oborů
Internet pro pacienty blanenské nemocnice zdarma
Kerndl zazpíval pro charitu
Kraj podpořil vydání knihy „Češi ve Vídni“
Květa Fialová vyzdvihuje význam dobrovolníků z řad seniorů
Lidé vyjdou do ulic. Chtějí demonstrovat proti situaci v české společnosti
Made in Czech - tohle by mělo zajímat každého občana ČR
Miroslav Huptych: Milovníci knížek
Monkey Bussines - Trefa do černého.............
Nemocnice Blansko opět podpoří kampaň k Světovému dni cévní mozkové příhody
Nemocniční lékárna připravila od poloviny října bonusy pro pacienty
NEZÁJEM A LHOSTEJNOST
Obyvatelé Jihomoravského kraje mohou připomínkovat návrh krajského rozpočtu na rok 2013
Pacienty boskovické nemocnice ošetřuje nejsympatičtější sestřička roku 2012
Poděkování
POZOR NA FALEŠNÉ VSTUPENKY, VARUJÍ POŘADATELÉ ZÍTŘEJŠÍHO KONCERTU ELÁN
Proměna Knínic v čase
SRDCE DRAHANSKÉ VRCHOVINY - čtení na pokračování_díl 16
Vysoké ceny pohonných hmot firmy kompenzují šetrnějším zacházením s firemními vozy
ZA ŠTRŮDLY NA HORŇÁCKO