Roubenka z Novičí vykazuje nedostatky

Horní Smržov * Před nedávnem jsme informovali o záchraně roubeného domu z osmnáctého století, který se přestěhoval z Novičí do muzea v Horním Smržově. Její záchrana však nese spoustu nedostatků a v mnoha případech vůbec nepřipomíná původní podobu. Je o tom alespoň přesvědčen etnolog Jiří Pokorný, který se podílel na dokumentaci stavby.
„Lidové stavby studuji a obnovuji dle zásad památkové obnovy. Můj odborný dojem je takový, že stav roubenky z Novičí je velmi smutný. Sice máme „líbivou lidovou stavbu“, která se tváří jako původní originál, ale při opětovné výstavbě nebyly použity tradiční postupy pro roubené stavby,“ upozornil. „Běžný návštěvník řadu nešvarů ani nezaznamená. S tím se ale nelze smířit,“ dodává a hned přináší i příklady nedostatků.
„Hned ze začátku nebyl použit původní kámen, na kterém roubená stavba stála. Nově použitý se liší vzhledem i tvarem. Původní přitom bylo možné odvést a použit, navíc to bylo přímo nařízeno a schváleno v tzv. závazném stanovisku, které převoz a znovupostavení povolovalo. Došlo tedy k porušení boskovickým úřadem vydaných podmínek.“
Problém nastal i při opracování původních trámů. „Firma tuto činnost nezvládla obvyklým ručním způsobem tesání. Nově zhotovené trámy byly pouze přitesány z již ořezaných trámů. Vznikaly tak nepěkné, křivé a hluboké záseky, které porušují hladký povrch. Zřejmě mají imitovat ručně tesaný trám,“ kroutí hlavou etnolog.
Za vším zřejmě stojí nižší konečná cena. „Nevím, kolik se ušetřilo peněz, ale vzhled trámů za moc nestojí. Je velmi pěkné porovnat povrch a vzhled dochovaných trámů s nově tesanými,“ pokračuje Pokorný. „Jde o vzhledovou závadu, ale i funkční problém. Záseky mohou posloužit jako místo k rozmnožení dřevokazného hmyzu a zároveň budou umožňovat vnikání srážkové vody. Trám bude rychleji stárnout a zahnívat,“ dodal.
„S dalšími závadami bych mohl pokračovat. To ovšem musí řešit investor, tedy obec Horní Smržov, realizační firma, památkáři a stavební dozor. Mělo by jít o příkladně obnovenou stavbu, jedná se o kulturní památku a obnovu financovanou ze státních peněz. Náprava je možná, ale bude stát další peníze, které celkově přesáhnout reálnou cenu kvalitní památkové obnovy prováděnou od začátku správnými postupy,“ připustil Pokorný.
Rekonstrukci roubené stavby z Novičí provedla firma tesaře Břetislava Kociána. „S hrubým otesáním souhlasím. Poslal jsem tam partu, která nemá až takové zkušenosti s tesáním trámu. Co se týká rozměrů a detailů, tak mi není známo, že by bylo něco jinak, než je v projektu na danou stavbu. Nevím tedy, kde pan Pokorný vzal tuto informaci,“ vysvětluje Kocián. „Bylo však jedno velké úskalí a tím byly peníze. Dokáže si tu námahu vůbec někdo představit a přepočítat na peníze? Proto možná horší otesání, jelikož parta školena na tesání, byla za jiných podmínek, na jiné stavbě. To je ale to jediné, co se dá stavbě vytknout,“ dodal.
Nejedná se však o první, ani poslední případ nekvalitní rekonstrukce historické stavby. „Památek obnovených dle přání památkářů a odborníků je poskrovnu. Velmi často, také kvůli podmínkám v různých dotačních titulech, nerozhoduje o kvalitě výsledná cena, ale nabídka a termín zhotovení. Mimo tyto mantinely stojí majitelé památek, kteří dají na radu památkářů,“ souhlasil Pokorný.
Jednoduchý nebývá ani výběr tesařské firmy. „Mnoho firem či řemeslníků na obnovu specifických staveb u nás není. Suplují je tak běžné stavební firmy,“ potvrdil Pokorný. „Je to dáno nižšími cenami, které však následně navyšuje dodržení nezbytných postupů opracování materiálu a jejich aplikace,“ vysvětlil Pokorný. „Mnohdy jde o subjektivní dojmy. Rozhodě bych ale vybíral na základně referencí při obnově státem chráněných objektů. Nevybíral bych rozhodně firmu na základě nabídkové ceny, která je vlastně jen orientační. Památky často skrývají řadu překvapení, které výslednou cenu ovlivní,“ zakončil Pokorný.