Při výkonu rodičovské odpovědnosti jsou rodiče dle § 875 odst. 2 občanského zákoníku před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, povinni sdělit dítěti vše potřebné, aby si mohlo dítě utvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit. Toto však neplatí v případě, kdy dítě není schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Ke sdělování informací dítěti je nezbytné přistupovat citlivě s ohledem na individualitu dítěte, jeho věk, vyspělost, obsah informace, schopnost dítěte informaci přijmout, pochopit a případně si utvořit vlastní názor. Je nutno zvážit, zda sdělení informace dítěti, popř. i způsob sdělení informace, je pro dítě prospěšné, nebo naopak, zda dítěti nehrozí získáním určité informace třeba újma.
Nejenom rodiče mají při výkonu rodičovské odpovědnosti povinnost dítě informovat a zjišťovat názor dítěte, ale také soudům je tato povinnost uložena § 867 občanského zákoníku, dle kterého je soud před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytnout dítěti potřebné informace, aby si mohlo dítě utvořit vlastní názor a tento sdělit, a dále je soud povinen věnovat názoru dítěte patřičnou pozornost. V případě, že soud na základě svých zjištění dospěje k závěru, že dítě není schopno informace náležitě přijmout nebo není schopno názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte. Soud může pro účely rozhodnutí o záležitosti týkající se dítěte zjišťovat názor dítěte přímo výslechem dítěte v rámci soudního jednání, ve většině případů je však názor dítěte zjišťován prostřednictvím příslušného Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který s dítětem provede pohovor, sdělí dítěti, čeho se pohovor týká, a to způsobem odpovídajícím věku a vyspělosti dítěte, zjistí názor dítěte, a tento následně sdělí soudu.
Občanský zákoník také vychází z domněnky, že dítě starší 12 let je již schopno informace soudu přijmout a na jejich základě si vytvořit svůj vlastní názor. Avšak je vždy na uvážení soudu, aby i v případě dětí mladších 12 let zvážil, zda bude soud přímo informovat dítě a zjišťovat jeho názor v rámci soudního jednání, nebo zda tak učiní prostřednictvím třetí osoby či příslušného orgánu. Soud by mě také vždy při rozhodování o způsobu, jak bude dítě informovat a zjišťovat jeho názor, posoudit, zda by případný přínos získaný výslechem dítěte nebyl neúměrný psychické zátěži, které by bylo dítě vystaveno výslechem soudu.
V případě že je dítě schopno informace náležitě přijmout a sdělit svůj názor, je třeba se při zohledňování názoru dítěte zabývat také tím, zda je dítě schopno svůj názor racionálně zdůvodnit, nebo je stanovisko dítěte zásadně ovlivněno třetí osobou např. rodiči nebo i jinými osobami.
Mgr. Jana Jurdičová Paroulková
advokátka