Půvab s vůní oktanů - Hana Geršlová

Vůně oktanů. Tato slova charakterizují sny a touhy mnohých pánů kluků (a dnes zjistíte, že nejen jich), Toto spojení připoutává bezpočetné páry očí k televizní obrazovce (byť přes ni ta vůně cítit není) a i nejzavilejší lenochy dokáže vytáhnout na závodní okruhy či motokrosové tratě. Slova, která jsou synonymem pro motoristický sport snad ve všech jeho podobách. Tento druh sportu je označován jako mužský, ale hezčí polovina lidstva odnepaměti s tímto klišé bojuje. Mezi ty nejslavnější průkopnice patří třeba Eliška Junková či v současnosti Danica Patrick. Ale i v naších krajích se v tomto směru máme čím chlubit. Motokrosovým fanouškům jistě není neznámé jméno Hana Geršlová. A návštěvníci, kteří občas zavítají na motokros do Březové nad Svitavou, Bělé, Městečka Trnávky či na jiné tratě, se o ní právě nyní mohou dozvědět více.
Dvaadvacetiletá motokrosařka z Jevíčka v letošní sezóně krotí metrákovou Yamahu o objemu 250 kubických centimetrů a o výkonu několika desítek koňských sil. A jako zajímavý paradox dodejme, že stejné ruce, které o víkendech s přehledem ovládají tohoto benzínového plnokrevníka, pak v pracovní dny vytvářejí v cukrárně všechny ty lákavé dobroty, dorty a zákusky. Mnohý (nejen) jevíčský mlsný jazýček by mohl vyprávět...
Hano, jak se vlastně dívka dostane k motokrosu? Je to přece jen stále nepříliš obvyklý sport pro ženy.
Asi od desíti let jsem zkoušela u domu jezdit na Babetě, kterou jsme tehdy měli. Táta se dřív motokrosu věnoval, a tak jsme se jezdili na závody dívat. No a tam jsem koukala, líbilo se mi to a sedět na Babetě u domu už najednou jaksi nebylo ono. Koupili jsme Hondu o obsahu 85 ccm a asi tak v jedenácti jsem jela svůj první závod. Pak samozřejmě s tím, jak jsem dospívala, jsem přecházela na větší motorky a jezdila těžší závody. Po té Hondě už přišly na řadu moje oblíbené Yamahy. Přes Yamahu 125 jsem se dostala až k nynějšímu čtvrtlitru.
Přibližte nám průběh sezóny. Jak si závody vybíráte, jak se na ně připravujete?
Prakticky každý víkend je nějaký závod. Motokrosová sezóna začíná tak v březnu a jezdí se zhruba do října. Jezdím nejčastěji závody na okolních tratích a jinde na jižní Moravě a ve východních Čechách. Teď mě čeká 6. října východočeský pohár v Městečku Trnávce a o den později O´Neal Cup na trati v Bělé u Jevíčka. Před závodem si trať vždycky projdu, u těch které neznám je důležité si je zapsat do paměti. Soustředím se na místa, kde jsou skoky, kde mám jít do stupaček a podobně. Jezdím samozřejmě normálně s muži, jen Meteor Cup má oddělené bodování pro ženy.
To znamená, že závody vyloženě pro ženskou kategorii u nás v republice nejsou? A jak se pak třeba motokrosaři dívají na to, že je předjede žena?
Závody určené pouze ženám se u nás nedělají, protože není tolik motokrosařek. Někdy muži těžce nesou, když je porazím. Ale mám mezi nimi i spoustu známých, s těmi je to v pohodě.
Jaké další závody kromě klasických motokrosů vyhledáváte?
Kromě klasických závodů se pořádají i závody na čas. V Trnávce a v Bělé dvouhodinovka, v Opatově je v plánu dokonce tříhodinovka. Jezdím i superkrosy v halách a moc se mi líbí freestyle, takže si v poslední době zkouším i různé skoky. Moc bych si chtěla vyzkoušet i sajdkárkros, a to nejen za řidítky, ale hlavně jako spolujezdec. Ale k tomu jsou potřeba dva a stroj na něj taky nemám. Takže vlastně mohu i touto cestou vzkázat motokrosařům, kteří tento sport jezdí a hledají parťáka do sajdy, ať se ozvou, ráda do toho půjdu.
Zvládat tak výkonný a zároveň těžký stroj jako je ten váš, musí být asi hodně fyzicky náročné. Jak se po této stránce musíte připravovat?
Samozřejmě zvládnout motorku při těžkých závodech to už je pěkná porce dřiny. Musím fyzičku udržovat, často jezdím na kole, na inline bruslích, občas zajdu do posilovny, doma mám činky. Jakmile člověk jeden týden vypustí a kondici se nevěnuje, okamžitě to pak na motorce cítí. Kromě toho trénink přímo v terénu, snažím se být na motorce dvakrát, třikrát týdně a projet se po tratích, kam to mám blízko, hlavně v Bělé a v Trnávce. Třeba už zmíněné dvou a tříhodinovky, to je opravdu hodně fyzicky náročné, navíc ztížené i tím, že jezdec musí tak dlouhou dobu udržet koncentraci, vždyť klasické závody trvají zhruba pětačtyřicet minut.
Jezdíte klasický motokros i superkros, je mezi nimi nějaký rozdíl, co se fyzické zátěže týče?
Superkrosy, které se jezdí v halách na speciálně připravených tratích jsou fyzicky ještě náročnější než klasický motokros. To proto, že je u nich hodně skoků, zatáček, takzvaných rolet, prostě jste neustále v záběru. V motokrosu jsou přece jen i rovné úseky a místa, kde je možné maličko si ulevit.
Co považujete za svůj doposud největší úspěch v sedle motokrosového speciálu?
Největším úspěchem bylo druhé místo na začátku listopadu loňského roku právě v superkrosu. Závod se jel v pražské Sazka Aréně. Byla to velká akce, super připravená trať (pozn. aut: delší než pražská trať, dlouhá 420 metrů, je už jen proslulý motokros v pařížské hale Omnisport v Bercy). Sešla se výborná konkurence a podařilo se mi dostat do finále, kde jsem prohrála s Janou Bártovou, která potvrdila, že je českou jedničkou. Ostatní konkurentky zůstaly až za mnou, cením si především skalpu Barbory Laňkové. A Janě Bártové doufám porážku brzy oplatím.
Motokros přeci jen není salónním sportem typu šachů nebo kulečníku. Zranění číhá na každém kroku. Patříte mezi šťastlivce či smolaře?
Myslím, že spíše mezi šťastlivce. Ne, že by se mě nestalo nikdy nic, ale ještě v sobě nemám žádné šrouby a zranění, která jsem měla, patřila v motokrosu mezi ty lehčí. Nevyhnul se mi otřes mozku, obražená čelist nebo problémy se zády. Při závodech, když máte pád, se občas stane, že na vás svůj otisk nechá ještě další motokrosař. Asi nejkurióznějším úrazem byly zlomené palce obou rukou a to současně. Myslím, že pohled na zasádrované palce vzbuzoval u ostatních spíš úsměv než bezednou lítost. Doufám, že štěstíčko mi bude i dál v budoucnu nakloněno.
Hano, vy jste se vrhla i na nepříliš známý motoskijöring, tedy vlastně lyžování za motorkou. Poměrně překvapivě jste ale neosedlala motocykl, ale nasadila lyže a do ruky vzala lano.
Motoskijöring je skvělý sport na zimu. Je to zajímavé, napínavé, nabízí hodně vypjatých situací. Chtěla jsem to vyzkoušet i jinak než za řídítky, a tak jsem dala přednost lyžím před motorkou. Paradoxní je, že nejsem žádný lyžař, na hory nejezdím, a tak i tady je můj styl dost odlišný od toho, co předvádí za motorkou zkušení lyžaři. Na motoskijöring se těším i letos, snad budou lepší podmínky než minulou zimu, kdy se pro nedostatek sněhu muselo několik závodů zrušit.