Připomínáme si Světový den bez tabáku

Region * Poslední květen je už od roku 1988 na popud Světové zdravotnické organizace vyhlášen jako Světový den bez tabáku. Prakticky všechny rozvinuté země planety se snaží kouření omezovat a ani Česká republika není žádnou výjimkou. Právě den bez tabáku dává příležitost zhodnotit, jak se to prozatím v našich končinách daří a jak se situace v této oblasti vyvíjí.
Cigaretu u nás pravidelně vkládá do úst asi 40 % mužů a čtvrtina žen. Ženy však muže pomalu dohánějí, o čemž se můžete přesvědčit třeba ráno po zastavení školního autobusu. Dívku, která si během pár vteřin po vystoupení nezapálí, aby člověk pohledal… „Kouření u dívek skutečně převažuje. U mládeže všeobecně stojí za kouřením touha vyzkoušet kouzlo cigarety a nebýt za staršími kolegy pozadu. I proto se kouření posouvá stále do nižších věkových kategorií,“ uvedla Marie Loudová z blanenské pobočky Zdravotního ústavu v Brně.
A jak vypadá české protikuřácké tažení posledních let? Je spojováno především se zákazem prodeje tabákových výrobků osobám mladších 18 let, zákazem kouření na veřejných místech, jako například nádražích a zastávkách, a s diskusí o úplném či částečném zákazu kouření v restauračních zařízeních.
Výsledky jsou pak typicky české, tedy spíše nijaké. Se zákazem prodeje tabákových výrobků se mladí kuřáci snadno vyrovnali, zákazy na veřejných místech jsou spíše k smíchu a jsou odkázány na vstřícnost kuřáků vůči nekouřící veřejnosti a diskuse kolem nekouření v restauracích se jen vede a vede. Nad tím, co jinde je již vymyšleno a v praxi vyzkoušeno se stále dokola bádá. Úplný zákaz kouření v restauracích platí třeba v Irsku, Norsku, Švédsku nebo Španělsku a nikde pohostinský sektor nebyl tímto zákazem zruinován.
Samozřejmě přechod na systém úplného zákazu nebyl bez problémů a hlasy, že si přece každý může rozhodnout sám, zda do zakouřené hospody vstoupí či ne, zní logicky. Zatímco ale kuřák může vyjít ven a tam si zapálit, nekuřák přesunem o stůl dál nic nevyřeší. A jelikož předložená novela, respektive její projednávání v poslanecké sněmovně tak nějak „česky“ vázne, zřejmě se v našich hospodách bude kouřit i napřesrok.
Že je novela navržená tak, aby něco z ní té které skupině vždy vadilo, už vlastně nikoho nepřekvapuje. Některé restaurace se s tím vyrovnaly a ve svých prostorách kouřit samy zakázaly. Tento krok si chválí například v restauraci Omega na Masarykově náměstí v Boskovicích. „My hned od počátku fungujeme jako nekuřácký podnik a jsme spokojeni. Lidé sem rádi chodí a vyhledávají nás, protože zde není zakouřeno. Každý den sem chodí v průměru 150 lidí a za celou dobu co podnik provozujeme, se jen asi pět či šest lidí ptalo po možnosti si zapálit. Nekuřáci už z principu, že neutratí za cigarety, mohou vydat více peněz za jídlo či kvalitní pití,“ vysvětluje jednoduchý princip majitel Marcel Tenora s tím, že na zákazu rozhodně netratí.
Jiné zkušenosti a názory mají především v typických hospodách, kam se chodí hlavně posedět na pivo a v menších sídlech, kde není velký počet podniků, mezi nimiž by si host vybral. To potvrzuje i majitel Hospody na hřišti ve Velkých Opatovicích Michal Pechura „K nám chodí kuřáci i nekuřáci, kdo chce, zapálí si. Pro spoustu lidí prostě cigareta k pivu patří. Hlavně nechceme, aby nám někdo nařizoval, zda se zde může kouřit či ne. Já sám nekouřím, ale rozhodnutí je na každém osobně. Chceš si zapálit, zapal si.“
Jak jsou na tom kuřáci, kteří se rozhodnou se svým zlozvykem skoncovat? Situaci mají rozhodně lepší než před lety. Mohou navštívit poradny pro odvykání kouření, poradí jim jejich praktický lékař, v lékárnách je k dostání pestrá paleta přípravků usnadňujících přechod k nekuřáctví. A koneckonců mají i snadnější přístup ke kvalitním informacím v novinách, odborných magazínech či na internetu. Základem, který se lety nemění, je ale především pevná vůle.
V Blansku je zájemcům k dispozici pobočka brněnského Zdravotního ústavu a v oblasti odvykání kouření je připravena podat jim pomocnou ruku Marie Loudová v poradně na Mlýnské ulici. „Do poradny chodí lidé třeba ovlivnění nějakou zdravotní komplikací v rodině, způsobenou kouřením nebo páry, kde jeden z partnerů je nekuřák a snaží se pomoci skončit s kouřením tomu druhému,“ vysvětluje doktorka Loudová, kdo služeb poradny nejvíce využívá.
Sama říká, že od kouření si překvapivě hůř odvykají ženy. „Muži si prostě mnohdy řeknou, že přestanou a mají zřejmě pevnější vůli.“
Právě v rámci Světového dne bez tabáku bude poradna otevřena i ve čtvrtek 31. května od 8 do 11 hodin. Jinak je otevřena vždy v pondělí a ve středu. „Na třetí čtvrtek v listopadu připadá Mezinárodní nekuřácký den, to připravujeme i další osvětové akce, například soutěž Přestaň a vyhraj, k některým akcím se připojí i střední školy a učiliště,“ připomíná další plánované aktivity doktorka Loudová.
Mnozí z těch, kteří se rozhodnou skončit s kouřením, připojují ke své vůli i využití prostředků moderní medicíny. K té již stálé nabídce patří náplasti či žvýkačky, své zákazníky si nacházejí i mikrotablety a inhalátory. „Lidé chodí hodně vždy na začátku roku, to zřejmě ještě fungují novoroční předsevzetí,“ tvrdí pracovnice boskovické lékárny Na náměstí. Potvrzují, že pro radu jak mohou svému kuřákovi pomoci chodí páry či příbuzní, kteří mohou koupit některý z prostředků na odvykání. „Po náplastech, které patří mezi ty dražší možnosti, sáhnou spíše ti lidé, kteří jsou již definitivně rozhodnuti a věří si, že se jim podaří opravdu přestat. Nebo již mají zkušenosti s jinými produkty. Žvýkačky nebo tablety si koupí ti, kteří jsou na vážkách a chtějí zkusit, zda jim tyto prostředky nějak pomůžou“, doplňují lékárnice.
Světový den bez tabáku může být dalším impulsem pro ty, co se odhodlávají s kouřením přestat a jednodenní pauza může být jakousi zkouškou ve smyslu jaké by to asi bylo bez cigarety i pro méně či více vášnivé kuřáky.

Omezování kouření je skoro tak staré jako samo používání tabákových výrobků. Asi první doložený zákaz kouření vydal za své vlády v roce 1590 papež Urban VII, který rozhodl, že bude z církve vyloučen každý, kdo užije v jakékoliv formě tabáku uvnitř kostelů. Moderní boj proti kouření a omezování tohoto nešvaru se datuje do poválečných dob minulého století a stále nabírá na intenzitě. Kuřáci přinášejí do státních pokladen na daních nemalé částky, avšak výdaje na léčení nemocí z kouření a ostatní s kouřením související náklady je i tak předčí. Jen v České republice denně umírá 60 až 70 osob na choroby prokazatelně způsobené kouřením. Navíc patříme společně s Polskem a dalšími postkomunistickými státy mezi evropskou kuřáckou špičku, což je fakt, kterým se jistě chlubit nemůžeme.