Představujeme: Zdeněk Rataj

Boskovice * Jedním z nejlepších boskovických sportovců současnosti je bezesporu střelec Zdeněk Rataj. V rámci praktické střelby minulý rok již pošesté zvedl nad hlavu trofej pro mistra republiky. Loňské úspěchy navíc doplnil o zisk mistrovského titulu i na Slovensku. I ve více než šedesáti letech dokázal konkurovat absolutní evropské špičce a porazit mnoho i o generaci mladších kolegů. Za posledních deset let tak promluvil do boskovického sportu formou, o které se běžnému sportovci ani nezdá.

Mohl byste přiblížit vaši disciplínu?
Tento druh střelby se nazývá praktická střelba. Je to nejrychlejší střelecká disciplína, ve které řeší střelec situaci střelbou z pistole ráže devět milimetrů a výše na sestavy terčů, které jsou postaveny podle hypotetické životní situace. Terče jsou rozmístěny v terénu, některé jsou vidět z celého prostoru, některé jen z jednoho místa, někdy se kývají, jindy jsou překryté či jen projedou. Jsou zajímavé situace, kdy třeba sedíme v autě, kolem se něco děje a člověk musí vyskočit z auta nebo vystřelit z okna. Třeba na Slovensku měli úžasné situace. Byla vykopána jáma a napuštěná voda. Na ní šlapací kolo a střelec musel šlapat, protože každý terč byl vidět jinde. Nebo jízda ve vozíku, který odjíždí od terčů. Prostě skutečné reálné situace.

Takže vlastně cvičení, které může ve skutečnosti zachránit život?
To je naprostá pravda. Kdysi dávno jsem byl na závodech na vojenské střelnici v Prostějově a přijel na návštěvu ministr Tvrdík. Zásahová jednotka tam měla cvičení a my jsme viděli, že se to tam odehrává. Ale nevěnovali jsme tomu moc pozornost. Pan Tvrdík přistál kousek od nás a myslel si, že jsme ta skupina. S velkým zájmem se díval, co provádíme a hned v ten moment dal příkaz, že některé naše prvky převezme do systému tréninku.

Jak je ve vaší kategorii početná konkurence?
V Česku je nás kolem tisíce, ale mnoho z nich je neaktivních. Po závodech se schází tak čtyři stovky lidí. Ti jsou rozděleni do pěti divizí podle typů zbraní. Někde mohou být zbraně upraveny, jak to jen jde, jinde vyloženě koupené bez úprav. Pak se soutěže dělí podle věku, takže já jsem mezi seniory. Teoreticky bych měl být už dva roky v super seniorech, ale tam je méně lidí.

Kolik se za rok spotřebuje nábojů?
V roce 2004, kdy bylo u nás mistrovství Evropy a já věděl, že mám šanci být nominován, tak jsem tomu podřídil všechno. Zvýšil se počet tréninků a závodů, čímž se zvýšil počet ran. V tomto roce to bylo kolem čtyřiceti tisíc.

Jak je střelba finančně náročná?
Úvodní finance jsou vhodné oblečení, obuv, opasek a samozřejmě pistole v cenové relaci od dvaceti do sto padesáti tisíc. To je potřeba na začátek. Poté je potřeba munice. Dnes náboj stojí tak šest korun, ale my si přebíjíme sami. Doma mám přebíjecí zařízení a tím se náklady hodně snižují.

Jste mnohonásobný mistr republiky. Kolik máte celkem titulů?
Minulý rok se mi to podařilo pošesté. První jsem získal v roce 99 a myslel si, že jsem mistr světa. Kamarád mě za rok očesal o titul, a tak jsem si dával pozor a od roku 2001 do roku 2004 jsem pokaždé vyhrál. Poslední výhra mě navíc vynesla na mistrovství Evropy, kde se zadařilo získat zlato. Poté jsem z různých důvodů přestal závodit. Říkal jsem si, že jsem v tomhle věku pětinásobný mistr republiky, co bych chtěl. Kdo se tím může pochlubit? Pak mně manželka říkala, že už na mě pistole klepe z trezoru a dostal jsem na to znovu chuť. Před dvěma roky jsem navíc měl vážný úraz ramene a ráži čtyřicet, kterou jsem střílel, jsem přestával udržet. Tak jsem si udělal radost, koupil si ráži devět milimetrů CZ Shadow, zkusil jít na republiku.

Jste i slovenským šampionem, tam jste vyhrál kolikrát?
Tam jsem byl loni poprvé. Vždy jsem si říkal, že si tam nebudu dělat ostudu. Vloni jsem byl rozjetý, tak jsem se rozhodl tam jet a mám z toho závodu jeden z nejlepších pocitů a vážím si toho titulu asi nejvíc ze všech. V celkovém hodnocení na evropské úrovni jsem skončil dvacátý třetí. Když vezmu, že mě je jednašedesát a věkový průměr závodníků přede mnou byl dvacet osm let, tak je to výborný.

Máte i další úspěchy za hranicemi?
Byl jsem jednou v Krakowě, ale to je asi všechno. Měl jsem cestovní zaměstnání, to se nedalo stíhat.

Jak dlouho plánujete prodlužovat kariéru?
Beru to tak, jak to život přinese. Plánovat v mém věku je dost rizikové a praxe a život mně ukázal, že je vždy všechno úplně jinak. Nikdy jsem nestřílel v honbě za úspěchem, ale vždy jde o dobou partu. Vyměníme si zkušenosti, známe se už do rodin, takže je to úžasná atmosféra. Když to spojíte se střelbou a tím adrenalinem, navíc se zadaří, tak je to úžasný. Tento sport je velice rychlý za naprosto nekompromisního dodržování bezpečnosti. Člověk se musí naprosto soustředit. Neuvědomuji si, kdy jsem musel být takto soustředěný. Otočení mimo úhel může být osudový.

Jak je to s rozhodčími? Řeší situace, kdy se třeba střelec trefí dvakrát do stejného místa?
Problém je, že se tento sport stává více komerčním. Tím je dán i přístup některých střelců, zejména na špičce. Když trefím jednou ranou mimo a druhou do terče, nebudu tvrdit, že jsem ji trefil do stejného místa. Ale bohužel se to děje. Není to správný, ale přináší to doba. My ze staré gardy se tomu jenom pousmějeme.

Jakou máte funkci na boskovické střelnici?
Jsem předseda oddílu praktické střelby a člen střeleckého klubu Drexler, pod kterým střelnice funguje. Mám na starosti úsek střelnice, kde se provádí kulová střelba. Další část je pro brokovou střelbu.

Jak je to s amatéry? Mohou přijít, půjčit si pistoli a jít střílet?
Teď jsou zákony přísnější, než kdysi. Dříve mohl každý, kdo má pistoli a zbrojní průkaz, přijít kdykoliv. Dnes musí být přítomen správce střelnice, který je nahlášen na policii a je zodpovědný za veškerou střelbu. Pokud má někdo zájem, musí být majitelem zbrojního průkazu, mít svou pistoli a munici. Je ale možnost, že v rámci sportovního klubu můžu jako trenér vzít dotyčného na střelnici a můžu vás prakticky připravovat na zisk zbrojního průkazu.

Jak často se tu konají závody?
To je dáno ochotou a organizací přípravy. Loni byly třeba tři, předtím nic. Ale je pravda, že od dodání toaletního papíru do vyhlášení vítězů se musí vše nachystat. Celá akce je navíc finančně náročná. V letošním roce tak bude jeden závod o velikonoční sobotě.

Byl jste někdy u toho, že se při střelbě stal nějaký úraz?
Musím zaklepat, že ne. Absolvoval jsem neskutečný počet závodů a nikdy jsem neviděl, že by při závodě někdo zranil sebe, diváka nebo někoho pistolí ohrozil. Ani ze světa jsem nic neslyšel. Při závodu střílíte jen v momentě, kdy za vámi stojí rozhodčí a hlídá vás. Musíte dodržovat úhel držení pistole či mít prst mimo spoušť při pohybu. To rozhodčí vidí a když nesundám prst, řekne stop a střelce diskvalifikuje. Ale máme i úsměvné příhody. Při suché přípravě se doma člověk přesunuje s pistolí a zkouší mířit na terče. A když je někdo moc hr, tak si prostřelí televizi. Dále každý, kdo je na závodě přítomný, tak musí mít ochranné brýle. Střelec navíc sluchátka, která jsou zbytku doporučená.