Představujeme: Trenér úspěšných plavců Jan Horák

Jedním z vůbec nejúspěšnějších sportů v Boskovicích je plavání. České rekordy, republikoví mistři a dokonce i český reprezentant. Za těmito úspěchy stojí jedna velká, nicméně poněkud nedoceněná osobnost. Jan Horák pracuje v Minervě jako seřizovač, jeho životním stylem se ale stalo plavání. Považte, trenérskému řemeslu je v Boskovicích věrný již 35 let. „Už to začíná hraničit s úchylkou,“ směje se. Nicméně asi jen málokterý trenér na okrese se může pochlubit tolika úspěchy. A na ty má jednoduchý recept zvaný píle. „Já bych nikdy neudělal to, že bych jenom přišel a nechal děcka, ať si plavou. Nebo že bych nepřišel vůbec. To by prostě nešlo,“ prohlásil Horák.
Věnoval jste se plavání i v mládí?
Ano věnoval, ale v té době nebyly takové možnosti, takže jsem ze začátku dělal jiné sporty. K plavání jsem se dostal až v patnácti v Třebíči, kde ale nebyl žádný bazén, pouze řeka, ale to mi nevadilo. Do bazénu jsem se dostal pouze během prázdnin u babičky v Blansku. Poté jsem šel pracovat do Kuřimi a začal plavat v Blansku i závodně, čemuž jsem se věnoval až do jednadvaceti. Jak jsem se přiženil do Boskovic, chtěl jsem se tu nějak zapojit, a tak jsem začal trénovat.
Měl jste i jako plavec nějaké úspěchy?
Akorát jednou jsem byl třetí na blanenském poháru ve všestranném plavání.
Říkal jste, že jste se věnoval i jiným sportům, které to byly.
Hlavně to byla košíková. Do patnácti let jsem hrával v Třebíči za žáky Krajský přebor. Jinak jsem vyzkoušel hodně druhů sportů jako hokej, fotbal a další. Vlastně jsem velký fanda jakéhokoliv sportu. Atletiky, plavání, košíkové a momentálně se hodně věnuji silniční cyklistice. Tu dělám dost aktivně. Ale to vždycky až po plavání nebo během prázdnin, kdy máme s plaváním volno. Děcka se rozběhnou po různých táborech a po babičkách, takže o prázdninách se nám v tomto směru moc nedaří. To uděláme vždy pouze týdenní soustředění před začátkem školního roku, kde jezdíme na horských kolech.
Když jste se přistěhoval do Boskovic, věděl jste hned, že chcete trénovat?
To přímo ne, ale věděl jsem, že chci dělat něco takového. Vždycky jsem měl tendenci vylepšovat, radit a podobně, protože na každém sportu mě hlavně přitahují různé styly. Třeba skok do výšky, skok do dálky nebo třeba i v tom plavání mě zajímaly nové trendy a to mě bavilo. Když jsem se dostal do Boskovic, tak se zde trénovalo zastaralým způsobem. A mě bavilo propracovávat styly. Jde mi o to, aby děcka plavala správným stylem. Ne kvůli nejlepším časům, ale aby ten styl byl co nejefektivnější. Taky když jedeme na nějaké závody, tak všichni poznají, že jsme z Boskovic.
A letos se vašim svěřencům obzvláště daří.
Po třiceti letech se nám teď opět podařilo mít úspěchy. Když jsem nastoupil do boskovického plavání, tak během dvou, tří let jsem měl výborné výsledky. V deseti, jedenácti letech moji svěřenci získávali několik titulů mistrů republiky. Třeba Šárka Grünvaldová udělala české rekordy na třech disciplínách a když jsme přijeli na přebory republiky, tak ona třeba z těch šesti disciplín čtyřikrát vyhrála. I její sestřenice Šafářová měla velké úspěchy. A podobné zaznamenáváme i letos. Zabodovali jsme totiž na přeborech republiky. Bohužel to nikdo nedocení, protože o tom vlastně nikdo neví. V Boskovicích bohužel není o plavání velký zájem. Třeba v Blansku se jako nejlepší sportovec umístila plavkyně, která je horší jak plavci u nás.
Plavání je tedy podle vás odstrkováno někam dozadu.
Bohužel tomu tak je. Ale my trénujeme každý den jeden a půl hodiny. Byly sice i roky, kdy byl zavřený bazén a museli jsme jezdit do Blanska, to jsme trénovali tak dvakrát týdně. Ale pokud je v Boskovicích funkční bazén, tak se snažíme trénovat opravdu každý den. Někdy jsem ale pátek nechával pro rodinu, protože člověk vlastně přijde domů až někdy o půl osmé. I když moje žena už to se mnou vzdala. Ví, že plavání je můj velký koníček. A že mám radost, když naši plavci získají úspěchy. Pak to stojí za to. Ale opravdu je plavání v Boskovicích nedoceněné. Třeba v Brně je pět plaveckých celků a z toho jen Kometa má dva tisíce členů. Nás je pětatřicet. A teď mi jejich trenér gratuloval, jakých úspěchů jsme dosáhli. To potom člověka potěší.
Dá se vlastně říci, že když jste přišel do Boskovic, tak jste vnesl do celého plavání něco nového?
Já jsem začínal s osmiletými. Byla tu Živná, která byla v té době mistryně republiky na prsa. Ale víceméně jen proto, že byla taková fyzicky vyspělá. Poté byla schopná vyhrávat i v disku či v tenise. Nyní dělá učitelku. Za tři roky se nám podařilo vychovat mistryně republiky. Prosazoval jsem totiž moderní způsoby tréninku. Zvedli jsme počet odtrénovaných hodin. Když jsem přišel, tak se trénovalo tři hodiny týdně, pak jsme to zvedli na sedm a dokonce, když měl někdo zájem, tak se občas chodilo i ráno. V Boskovicích jsem plavce převzal po panu Živném a i když mi někdo občas pomáhal, stejně jsme na to byly tak tři, čtyři. Momentálně jsme tři, pomáhají mi trenérky Hrdličková s Parákovou. Vlastně se Světlanou Hrdličkovou jsem s trénováním začal a dnes mi obrovsky pomáhá. Nechci to říci tvrdě, ale je vlastně jediná, kdo plavání rozumí.
I přes to nastal u boskovického plavání určitý útlum.
Bylo to hlavně proto, že když závodnice dosáhly třinácti či čtrnácti let, tak se tu zavřel bazén a my jsme byli nuceni osm let jezdit do Blanska a trénovat pouze dvakrát týdně. To jsem vedl i svého syna, který byl šikovný, ale na republikové výsledky to nemohlo stačit. I když se to sice občas povedlo, ale jen na krátkých tratích. Až teď, kdy nám rozšířili bazén, tak máme opravdu podmínky, a doufám že natrvalo, jaké jsou potřeba. Bohužel ale zase hrozí, že na to nebudeme mít finančně. Velký problém je v tom, že nás financuje dům dětí a mládeže, který má určitý rozpočet. A když mu nebude stačit, tak nemáme kde brát dál, protože na městě nám řeknou, že už dávají právě domovu. Letos začíná být první problém, protože se zdražil nájem, takže nevíme, jak to bude dál. Možná nebudeme mít možnost každodenního trénování, což by nebylo dobré. Každodenní hodiny ve vodě nejdou nahradit. Jakmile nebudou, tak nebudou ani ty výsledky.
Dotáhl to někdo z vašich svěřenců na mezinárodní úroveň?
I takový tam byl, jmenoval se Šeránek, ale již neplaval za nás. Já jsem ho naučil plavat, do páté třídy byl v Boskovicích, ovšem pak šel na sportovní školu. Ono by to tak mělo správně fungovat, jenže rodiče nejsou vždy ochotní dát v páté třídě dítě do Brna. Ten to ale dotáhl na dorostenecké mistrovství Evropy. A jinak to byl dorostenecký mistr republiky a tak dále. Momentálně je v Boskovicích nejlepší Jan Hudec. Ten sbírá obrovské úspěchy. Přitom je to úžasný kluk. Jako desetiletý byl mistrem republiky a poté ještě druhý mezi dvanáctiletými nebo jedenáctiletými. Nyní byl přibližně dvacátý v republice. Když u plavání zůstane, tak se může ještě hodně zlepšovat. Ale máme i další talenty, třeba Anu Tlamkovou, která sice v republice mezi desetiletými moc prvních míst nepobrala, ale na Moravě neměla konkurenci. Dá se říci, že je naše nejlepší kraulařka v historii. Má výhodu v tom, že je vysoká. K tomu, aby se dosáhlo výsledků i mezi dospělými, by ale musely být podmínky, které na okrese nejsou.
Jak vůbec vypadá takový plavecký trénink?
Základem je, že plavec musí být rozcvičený. Poté je rozplavání, kdy se dostane do správného tempa. Poté následuje prvkové plavání, kdy se plavou úseky jen nohama, poté jen rukama, až následuje celý styl. Nesmí chybět různá stylová cvičení. A až poté nastupuje trénování vytrvalostní nebo intervalové. A na závěr zase vyplavání.
Máte v současné době kromě plavání i jiné koníčky?
Věnuji se cyklistice, potápění a poslední dobou také hraji tenis. V rychlostním potápění jsem byl kdysi druhý v jižních Čechách Hlavně ale sleduji všechny sporty co můžu, hlavně atletiku. Sport je prostě můj koníček.