Představujeme – Taneční skupina Balanc a Darina Slámová

Tento měsíc oslavila boskovická Tělovýchovná jednota Rytmus své dvacáté výročí. S činností TJ Rytmus jsou úzce spjati všichni, kteří milují pohyb. Ať už jsou to děti, dospívající, dospělí či senioři nebo osoby zdravotně znevýhodněné. Spojuje je radost z pohybu a cvičení, tak jako společní přátelé a neopakovatelné zážitky. Stejně jako členky taneční skupiny Balanc. Ty prošly v TJ Rytmus mnohaletou historií a za posledních dvanáct let vytvořily celou řadu tanečních skladeb, s nimiž reprezentovaly na nejrůznějších přehlídkách a soutěžích.
V dnešním čísle vám prostřednictvím jedné z osmi členek taneční skupiny Balanc, třicetileté Dariny Slámové, představíme jejich činnost i úspěchy. Vystoupení taneční skupiny Balanc - tedy Dariny Slámové, Kateřiny Křivinkové, Radky Malachové, Michaely Hříbalové, Ivony Křivinkové, Petry Martinkové, Jany Vondrákové a Hany Koudelkové - to jsou vždy dokonale secvičené sestavy, originální kostýmy a emotivní hudba, která vše umně dokresluje. Ale jsou to i léta dřiny, tréninku, vymýšlení choreografie a secvičování nových skladeb. Fungují spolu nepřetržitě už patnáct let, jsou sehrané a mají svůj nezaměnitelný styl. A navíc je pojí mnohaleté trvalé přátelství.
Od kdy funguje vaše taneční skupina a kolik členek taneční skupinou prošlo?
Začínaly jsme u TJ Rytmus v podstatě už jako děti. Od základní školy jsme navštěvovaly nejrůznější taneční kroužky a pohybové hry. Pohyb nás tedy provázel od dětství. Později, asi v šestnácti letech, jsme se oddělily a osamostatnily. Vznikla tak taneční skupina Balanc, která funguje až do dneška. Původní složení se trochu obměnilo, přišlo i odešlo okolo šesti nových členek. Ze zakládající sestavy jsme dodnes zůstaly čtyři. V současné době nás tančí osm. Mladším tanečnicím je pětadvacet let a nám zakládajícím členkám je třicet. Za dobu našeho fungování nás vždy bývalo okolo deseti. Ale byly doby, kdy jsme měly i dvanáct členek. To už je ale na individuální práci příliš velký počet, nezbývá už pak čas všechno s jedním člověkem dopilovat.
Jakým způsobem vznikají vaše skladby?
Každá skladba a choreografie je prací celé skupiny. U nás to nefunguje tak, že to někdo vymyslí a potom naučí ostatní členy skupiny. Choreografie vzniká postupně, základem vždy bývá výběr hudby, na kterou se choreografie vymýšlí. Některou z nás napadne nějaký prvek, další něco přidá až vznikne celá skladba. Známe se už tak dlouho a jsme natolik secvičené, že se obávám, že kdyby některá z nás odešla, asi bychom přestaly jako celek fungovat. Většinou secvičujeme každý rok jednu novou skladbu. Dát dohromady její choreografii obvykle trvá tři až čtyři měsíce. Teď už samozřejmě bývá těžší najít společný čas k tréninkům, protože některé holky dojíždějí za prací do Brna, jiné jsme čerstvé maminky, ale zatím jsme si čas vždy dokázaly najít.
Dají se vaše skladby nějak charakterizovat?
Vždy se snažíme, aby každá choreografie byla jiná. Ale protože už jsme spolu dlouho, máme svůj typický styl a rukopis. Nedá se říct, že by v našich skladbách byl výrazný jeden taneční styl. Vždy je to kombinace mnoha prvků, nemáme v tomto smyslu žádná omezení. V každé skladbě jsou prvky moderního tance, ale i tanga, street dance nebo třeba gymnastiky a aerobiku, který trénuji. Záleží tedy vždy na hudbě, kterou k vystoupení zvolíme. Nebývá nejjednodušší zvolit optimální skladbu, protože musí být pestrá, proměnlivá a něčím zajímavá. Skladba, která bude mít pořád stejný rytmus, pro nás nemá žádný smysl. Proto většinou volíme skladby z muzikálů. Vystupovaly jsme například na skladbu Roxanne z muzikálu Moulin Rouge nebo na hudební motivy z baletu Romeo a Julie v podání Vanessy Mae, ale také Singin´ in the rain Jiřího Korna, nebo na píseň Smrtihlav od Daniela Landy.
K vystoupení patří i kostýmy, které se potom snažíme doslova ušít na míru dané písni.
Které vystoupení vám nejvíc utkvělo v paměti a kde vás v současné době mohou zájemci vidět?
Za dobu našeho působení už jsme mnohokrát vystupovaly na republikové přehlídce pódiových skladeb. Každoročně se také účastníme soutěží v pódiových skladbách, kde se nám podařilo umístit se v regionálních kolech na předních místech. Ale největší zážitek byl určitě rok 1999 a Gymnaestráda ve švédském Göteborgu. Což byla menší obdoba olympijských her, takový svátek amatérských cvičenců a souborů, který se koná jednou za čtyři roky. Byl to úžasný zážitek. Sešlo se tam asi dvacet tisíc cvičenců v jednom městě, doslova na ulici jsme si vyměňovaly teplákovky s jinými soubory. Zde jsme každý den na jiném místě vystupovaly s Čechy, Slováky a Maďary v komponovaném bloku, kde bylo více skladeb a každý měl zhruba patnáct minut na to, aby předvedl, co umí.
Jinak vystupujeme na plesech a akcích, kam se naše vystoupení hodí. Na profi soutěžích netancujeme, protože to opravdu děláme jen pro radost, Příští rok se bude v Olomouci konat Festival sportu, ale protože každý rok počítáme s tím, že už další sezóna nemusí nastat, ještě nevím, jestli jej zúčastníme (smích).
Pokud by se někdo rozhodl přidat se k vám, má šanci? Přijaly byste mezi sebe nováčka?
Zájemkyně jsou neustále, ale mají to opravdu těžké. Samozřejmě si to mohou vyzkoušet. Někdy se stává, že samy nakonec uznají, že už mezi nás nezapadnou a po několika zkouškách odejdou. Jsme už dlouhodobě sehrané a naučit se sestavy není pro nováčka jednoduché. Navíc mladší dívky by k nám už věkově neseděly a ženy našeho věku by už se do podobných akcí asi nepouštěly. Jedině snad časem, když bychom utvořily nějakou mladší odnož naší skupiny a začaly nováčky trénovat. Ale zatím nás naše skladby velmi baví a vystoupení naplňuje. Kromě pocitu, že to děláme pro radost, nemáme k vystupování jiný důvod, takže snad do budoucna.