Představujeme: Ondřej Korčák

Boskovice * Během prázdninových měsíců Vám v podrobných rozhovorech přiblížíme pětici sportovců, kteří patří v rámci Boskovic do absolutní elity. Jako první je na řadě motocyklový jezdec Ondřej Korčák, který závodí v rámci mistrovství střední Evropy, ve které se mu v letošním ročníku pozoruhodně daří. Jak vůbec mohla v Boskovicích vzniknout motocyklová stáj? Jak je těžké celý tým finančně utáhnout? Více se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Jak jste se dostal k tomuto sportu?
Ze silnice. Začal jsem jezdit v provozu a zjistil jsem, že tam to není ono a tak jsem zkusil okruh.
Co Vás na tomto sportu nejvíce láká?
Asi ta rychlost a adrenalin. Porážet soupeře. To je asi u každého sportu. Člověk to začne dělat jako hobby a pak ho to chytne. A ty motorky jsou v tomto směru takové úplně. Člověk se uzavře do svého světa a poté ho vůbec nezajímá okolí, ale jenom to vítězství.
Co se Vám během závodu honí hlavou?
Nesnapdnout. Vyhrát a nespadnout.
Jak bylo náročné vybudovat v Boskovicích zázemí takovéhoto sportu?
Na začátku my hodně pomohl pan Katzmair. Vysvětlil mi, jak vůbec něco takového zafinancovat. Pak jsem se spojil se dvěma manažery, kteří tyhle věci dělají a ti mi vysvětlili tu problematiku celou a pak už se to docela dalo dělat. Začátek byl hodně těžkej, tam bylo dost problémů. Teď už je to nějak v pohodě. První rok byl hodně špatný, tam nebyly vůbec peníze. Tohle je hodně drahý sport a bez peněz to nejde.
Jaké jsou finanční náklady na provoz tohoto sportu?
Určitě bych nechtěl říkat cifry, ale je to docela drahý. Nevím kolik třeba pro porovnání stojí fotbal, ale třeba ti kluci co to hrají, tak si ty peníze neshání, ačkoliv je fotbal taky drahý. Oni mají manažera a ten jim peníze shání. My si je musíme sehnat sami. V žádném případě neříkám, že fotbal nebo hokej není drahý sport, ale ten hráč to neřeší. Když je kvalitní, tak mu někdo nabídne peníze. Tady to není, každý si to musí vybudovat celý sám, jinak se tomu sportu nemůže věnovat. To je třeba rozdíl mezi fotbalem a motorkama.
Sportovní celky dostávají dotace od města, mám ten pocit, že vy v tom výčtu chybíte. Jste s městem v nějakém kontaktu?
Vůbec. Na začátku jsem to řešil, ale je to asi zbytečný. Kolem toho je spousta lítání a než abych takhle dostal tisícovku nebo dvě, tak to si je radši vydělám. Kdyby to byly nějaké zajímavější peníze, tak asi ano. Ale takhle je to pro motosport úplně zbytečný. Je to můj názor.
Co vůbec obnáší naplnit rozpočet?
V dnešní době to je tak, že sponzoři jsou pořád stejný a nové už ani nesháním. Tato sezóna je určitě zajištěná, ačkoliv to na začátku tak nevypadalo. A příští ročník vypadá obdobně. Z toho co mám se to dá ufinancovat. Na začátku jsem musel hodně obcházet sponzory, protože motorky jsou o penězích. Pokud chce být člověk špička, tak musí mít špičkovej materirál. Zní to možná trochu nadneseně, ale je to prostě tak.
Kolik lidí se na Vaší přípravě podílí?
Víceméně se o to starám sám. Sám si připravuji motorku, sám si dělám fyzičku. Manažera týmu si vlastně taky dělám sám, akorát Michalovi občas seženu nějaký peníze na závody.
Jaký je Váš největší dosavadní úspěch?
Letos už mám jistý titul v přeboru a zatím jsem průběžně první i v supersportech. Ale budu rád, i když skončím druhý, protože nevím jestli to udržím. Teď mě dvakrát pomohlo, že se jelo na vodě. Ale ještě je před náma Most a Hungaroring a o sedm bodů, což není moc. Jedno vítězství je pětadvacet, takže to nic není. Tahle sezóna je zatím převratně dobrá. Věřil jsem, že vyhraju přebor, ale že celý msitrák, tak to ne. Zrychlil jsem pět, sedm vteřin na kolo, což je moc a víc snad už ani nejde.
Kdo je vaším vzorem a kam byste to chtěl dotáhnout?
Že bych měl vyloženě nějaký vzor, tak to ne. Líbí se mi styl Rossiho, kterým baví lidi, ale že bych se tomu věnoval nějak to ne. Líbí se mi surová, tvrdá jízda. To třeba právě Rossi nemá. A s tím, kde se nacházím jsem absolutně spokojen. Já ani výš nechci. Že bych šel jezdit svět, tak i teoreticky bych to nechtěl dělat. Chci mít klidný život a nehodlám se na konci ledna sbalit a vrátit se v listopadu. Jenom mlátit motorkou a trénovat, to není pro mě. Jestli to vyjde, tak bych chtěl vyhrát ten titul a párkrát ho zopakovat. Pak bych mohl odejít s tím, že jsem v Čechách něco dokázal. Vyhrát závody co jezdíme po střední Evropě, to by taky ještě šlo. Ale, že bych jezdil o patnáct závodů víc, to určitě ne.
Během soutěží, jste určitě projel kus Evropy. Je nějaké místo, kde byste chtěl závodit?
Naše závody se jezdí v Maďarsku, Česku a příští rok i Slovensku. Lákali by mě italské nebo španělské okruhy. Tam je to úplně něco jinýho. Kromě Brna mám rád i všechny český okruhy. Jsou to rychlý, těžký okruhy, Brno je takový surový. Tam je to jen o motoru. Není tam prakticky nic technickýho.
Prodělal jste během kariéry nějaké vážnější zranění?
Nikdy nic, musím to zaklepat. Spadl jsem ve dvě stě kilometrech, motorka mě přeletěla a nikdy nic. Ani monokl. To je zázrak.
Je pro tento sport výhodnější velká dávka adrenalinu nebo chladná hlava?
Tak chladná hlava je nutnost, ale ta agresivita je potřeba. Člověk se musí vyhecovat. Dát si studenou sprchu a tak. Člověk musí na trati vypnout, soustředit se jen na ten závod a snažit se do toho dát všechno. To prostě jinak nejde.
Jak Vám vyhovují závody na mokré trati?
Mě voda nevadí. Je to samozřejmě o dost pomalejší, ale mě to vůbec nevadí. Ale určitě mám radši suchou trať, protože je mnohem rychlejší.