Představujeme: Novodobý Kelt Aleš Olesov

Stát se hrdinným indiánem, chytrou lepou středověkou děvou, rytířem bez bázně a hany, mocným keltským druidem, chrabrým starověkým válečníkem, pravěkým lovcem nebo jen tak v klidu žít v souladu s přírodou není dnes snem pouze mladých kluků a holek, ale i řady dospělých. Jen málo z nás se však odhodlá pro naplnění těchto představ něco udělat. Pětatřicetiletý Aleš Olesov si své sny nejen plní, ale navíc díky letovické keltské usedlosti Isarno nabízí možnost i ostatním, aby se při jeho návštěvě mohli do království svých snů zase alespoň na chvíli podívat.
Jak jste se dostal do Letovic?
Původem jsem z Prahy a sem jsem se dostal tak před deseti lety. Letovice jsem ani moc neznal. Měl jsem pár přátel z Boskovic, které jsem potkal v Berlíně na koncertě ZOO Station. Když se otevřely hranice a rockové kapely zajížděly do Prahy, Boskováci u mě přespávali, protože jsem bydlel na Žižkově. Začali jsme se pak hodně navštěvovat. Praha pro mě byla rájem lidí, kteří chtějí pospíchat. To mě časem přestalo bavit, takže jsem se rozhodl, že zkusím žít tady. Je to pro mě velmi příjemná změna a určitě se vracet nebudu.
Kdy přišel zájem o keltskou kulturu a nápad vybudovat Isarno?
Asi od osmnácti let jsem začal jezdit sledovat na různé hrady středověké hry, šermířská klání a jezdecké turnaje. Šermířství mě lákalo vždycky, ale že bych měl známé vyloženě z této branže, tak to ne. Když už jsem byl v Letovicích, tak jsme jednou šli na procházku. Viděl jsem to krásné místo lomu na konci Letovic, hned pod hrází Křetínky. Dávalo to takovou srdečnost, ta kvalita z toho úplně dýchala. Věděl jsem, že hodně lidí z Letovic sem chodilo v dětství, že k němu mají hluboký vztah. Když jsem tady jednou seděl na kopci, jen tak jsem prohodil, že by tady bylo nádherné udělat takové dětské středisko ve stylu Walt Disney. Prostě postavit vesničku na způsob Asterixe a Obelixe. Postupem času jsme přišli na to, že uděláme skanzenovou podobu, protože v té době byl v republice jen jeden skanzen starší než my. Bylo to v Mladé Boleslavi a časem zanikl.
Proč Keltové a ne třeba slovanství nebo populární western?
Právě když mluvím o tom Disney Parku, tak jsme si řekli proč nepostavit ukázku období, na které se tady hodně zapomínalo. Teprve tak před dvěma roky se začaly v dějepisných učebnicích pro pátý ročník objevovat zmínky o Keltech. Je to období hodně propagované hudbou, ale dějepisnou stránkou ne. To stavebnictví i před Kelty i po Keltech se samozřejmě nějak rozvíjelo, ale toto období je takové rozmezí, kdy se začalo hodně experimentovat a zkoušet. Myslím, že je to velmi dobře vybrané období, kdy je rozvoj jak výroby nástrojů ze železa a zemědělské činnosti, tak zbrojířství i šperkařství.
Kde se vzal název Isarno?
Je to zkomolení slova Izár, což je kopec tři kilometry od Letovic - hned mezi Křetínem a Vranovou. Ještě v 17. století se mu říkalo právě starogálsky Izár. Je to výraz pro železo, ale znamená to také například zelená louka, zelený háj. To místo je velmi železité, je zapsané i archeology. Není to tedy nějak slavná lokalita, ale našly se tam hrnčířské střepy a kousky železa.
Co jste musel udělat nejprve?
Zkušenosti jsem neměl. Měl jsem ale představu, jak by to mělo vypadat, takže jsem přišel na městský úřad, jestli by bylo možné si lom pronajmout za účelem postavení replik staveb z halšténsko-laténského období. Začali jsme pozemek upravovat. Původně to byly návozy sutin a kdoví čeho, co sem lidi navozili. Po rekultivaci jsme postavili první boudu na nářadí, abychom si měli kde schovat nástroje. Tím to vše začalo. Když jsme postavili první dvě stavby, viděli i na městském úřadě, že to myslíme vážně a od té doby nás začali opravdu podporovat.
Zpočátku se do prací zapojila řada nadšenců, jak je to dnes?
Úplně na začátku jsme byli tři, záhy se přidali další a najednou nás bylo jedenáct. Po letech někteří zůstali, někteří začali šermovat a dělat bitevníky, víc je zajímalo cestování na akce, kde se mohli seznamovat s dalšími. Všichni odvedli perfektní práci, které si moc vážím. Teď už máme stabilní tým šesti lidí, kteří po letech relativně přesně ví, co a jak by se mohlo dobudovat a kam to umístit. Spolupracujeme s archeology a už dva roky nám hodně pomáhají skauti z České Třebové, z nichž se část archeologií přímo zabývá a objíždí podobná místa v republice.
Je v Isarnu něco, co jinde nemají?
Každý skanzen má své. Když si udělám legraci, tak my jsme jedineční v tom, jak nám lidé říkají, že máme hrozný nepořádek. To v jejich slovníku znamená, že je na nějakém místě naházená hromada dřeva, která vypadá nevzhledně. To je však pro Kelty typické, protože když se podíváte na makety v Zemském muzeu, tak všude ty hromady dřeva jsou. Lidé ty stavby užívali, potřebovali topit, byla to samozřejmost. Hned vedle domů byly také odpadní jámy, nijak to tam nevonělo. Nám to tu tedy nezapáchá, ale dřevo nerovnáme někam dozadu, aby to nikdo neviděl. Neukazujeme nějakou růžovou stránku, nedláždíme chodníky, lidé se kolikrát projdou i blátem.
Jak se tehdy žilo? Byl to velký rozdíl v životním stylu?
Lidé to období víceméně neznají. Ukázky řemesel je pak upoutají svou praktičností. Já si ale myslím, že lidé se nezměnili. Pořád mají rádi zábavu, pořád mají zájem dobře se najíst a mít toho co nejvíc. O tom svědčí i ta kultura. Postupem času jsme přišli na to, že Keltové byli jedni z prvních zámečníků. Zamykali si své domečky. Je vidět ten rozdíl v přístupu u nás a v Irsku. V Irsku byly volně přístupné kulaté stavby pro celý rod, tady u nás Bójové stavěli malinkaté domy pro jednu rodinu a ještě si je dokázali zabezpečit. Samozřejmě je to jen můj laický názor, není to nijak archeologicky podloženo.
Co tedy v Isarnu najdeme?
Areál má rozlohu 17 tisíc metrů čtverečních, je pokrytý celkově a stavby tvoří dvě centra. Teď máme hotových celkem osm staveb, blížíme se k dokončení brány. Je to kleštinová brána ze Závisti u Prahy, která je největší stavbou v areálu. Snažíme se o repliky, každá stavba je podle skutečného nálezu. Máme tu stavbu z Mikulova, z Irska, ale také například stavbu s jedním z prvních komínových systému z doby bronzové, co byla v Bořitově.
Kromě lidí tu žijí i zvířata. Jsou tu dva koníci, menší plemena koz, ovečky, prasátka. Ta zvířata k domům patřila. Oni měli hodně zvířat, ta kvalita jídelníčku se nijak neměnila, jedlo se maso, zvěř, ale i obilniny. Časem tu budou i kachny a ryby.
A co zbývá ještě postavit?
Chceme to dovést ke konci, ale čeká nás ještě dlouhá pouť. Teď zrovna stavíme tři stavby z Lovčiček u Vyškova - statkovou, bydlící a seník. Potom ještě vybudujeme dva malé rybníčky pro rekonstrukci keltského rybářství a takový bonbónek bude galsko-římský chrám uprostřed skály.
Stavbami ale práce nekončí. Beru to jako celoživotní dílo, protože i stávající stavby je potřeba stále udržovat, opravovat střechy, dřevěné ploty.
Jak stavíte takový keltský dům? Co všechno je potřeba?
Všechno si děláme sami - proutí, rákos, mazanice nebo vázání střech . Po letech zdroje docházejí, přikupujeme třeba dřevo. To značí to, že Keltové museli mít předem rozvahu a podle toho postupovat. Například pro sběr rákosu musíme počkat na zimu, kdy zamrznou rybníčky, z nichž je získáváme. Na jaře se pak dělají střechy, proutí na podzim. Hlína pak nesmí být zmrzlá, čím více má jílu, tím lépe. My používáme typickou hlínu pro oblast Letovicka - je červená a železitá. Když se z ní udělá mazanice a je v suchu, tak je kvalitní. Máme tu sedm let stavbu a ta se ani nehne i když se stěnou zatřese, jak to kluci udělali perfektně. Nejdřív jsme hlínu šlapali v díře, přidávali vodu, slámu, kobylince. Časem jsem přišli na to, že když koníci několikrát denně projdou mezi ohradou a konírnou, tak tu mazanici udělají také. Takže jsme tu původní technologii trochu vylepšili.
Nejtypičtější pro laténské období jsou polozemnicové stavby ve tvaru písmene A o rozměrech 3x4 metry. Vyhloubí se jáma 60 až 80 cm do země a zamaže se. Na to se postaví áčková střecha až na zem. To je třeba příklad té stavby s komínovým systémem z Bořitova, kde v tom komíně dokázali už systematicky udit.
Co vám tato aktivita dává? Co je pro vás největší odměnou?
Pořád se učím. Nachází se čím dál víc pozůstatků, informací je tolik, že každý rok přijdeme s nějakou novinkou. Je to vlastně zábava koníčkem i prací. Baví mě stavebnictví a dějepisná stránka je příjemnou prací, protože si založili menší šermířskou skupinu Isarno.
Největší odměna je pro nás to, že sem rádi jezdí archeologové. Ocenili naši práci a používají areál pro točení různých dějepisných pořadů. Na druhou stranu je odměnou i zájem obyčejných lidí, kteří navštíví naše kulturní akce a pochválí nás. Kolikrát nám předají podněty, co by nás ani nenapadly, vzájemně se obohacujeme. Někdo se zase přijede jen podívat a kouká, že Keltové vymysleli největší módu na světě, což jsou kalhoty. Pro mě osobně je vrchol naše největší akce, a to je rekonstrukce římsko-galské bitvy, kdy tu přivítáme válečníky i z Evropy.
Kdy začíná letošní sezóna?
Zahájení bude tradičně Vítáním jara 30. dubna. Je to původní keltský svátek Beltaine, který se u nás termínově shoduje s pálením čarodějnic. Naše čarodějnice z něj vlastně vychází.