Představujeme: Marian Klíč

Pamětice * Jen málo motocyklových nadšenců dává tomuto sportu tolik co pamětický Marian Klíč. Jezdec na čtyřkolkách je závodníkem i organizátorem. Utkává se s jezdci na regionální i republikové úrovni. A prakticky pokaždé s nadšením ničí konkurenci. Za několik posledních let si vybudoval v této třídě vysoké postavení a podíval se i na mistrovství Evropy.
Jak jste se k tomuto sportu dostal?
- Už od dětství mě to k motorismu tahalo. Začalo to, když starší bratr začal jezdit motocross a já jezdil s ním. Pak na chvíli skončil a já s ním, ale když se vrátil, rozhodl jsem se tak také. Nakonec jsem u toho zůstal a jen přesedlal před pěti lety na čtyřkolky.
Proč jste si vybral zrovna čtyřkolky?
- Když jsem jezdil motocross, tak se mi přihodilo celkem vážné zranění kyčle. Díky tomu jsem měl omezený pohyb kyčelního kloubu a musel s tím skončit. Nechtěl jsem ale končit úplně, tak jsem zkusil čtyřkolky. A byla to dobrá alternativa, jak pokračovat. Na motorce už to prostě nešlo.
Tento sport je u vás tak trochu rodinný.
- Jsme tři bratři a ten nejstarší byl na motorce hodně úspěšný. Hned ve dvanácti letech vyhrál krajský přebor a jezdil tak republikové závody juniorů. Tam se dostal během tří let, což je výborné. Já jako mladší bratr jezdil s ním a dostával po něm motorky. Pak začal jezdit i Evropu, ale zranil si koleno a musel skončit. Tím u nás tento sport trochu utichl a až postupně jsme občas vyrazili rekreačně. V osmnácti se k motorkám vrátil, ale po půl roce musel znovu skončit díky zranění. Vrátili jsme se až v roce 1996 a i když brácha znovu brzo skončil, já pokračoval dál. Jenom jsem přešel na čtyřkolky.
Takže vám čtyřkolky vyhovují více?
- Hlavně je důležitý, že se jezdí stejné tratě jako u motocrossu, jezdí se na stejném terénu. Nemusím navíc v zatáčkách jezdit s nataženou nohou, protože čtyři kola jsou v tomto výhoda. Jízdní vlastnosti jsou prakticky stejné a i fyzicky musí být člověk dobře připraven. Tady možná i více, protože pohyb rukama je tady složitější.
Dá se vůbec jezdit jen pro zábavu a ne pro vítězství?
- Člověk by chtěl. Já už jsem starší a říkám si, že teď si jenom tak zajezdím. Ale nejde to. Chci dělat všechno co nejlépe a tohle mně to prostě nedovolí. Každý, kdo dělal nějaký sport na vyšší úrovni to má stejně.
Kolik za rok odjezdíte závodů?
- Loni to byl asi můj rekord. Závodů bylo tak třicet pět. Byl v tom jeden závod mistrovství Evropy, celé mistrovství republiky, Crossracing cup a dvakrát jsem jel mistrovství Slovenska. A docela se mi i dařilo. Na republice jsem byl před koncem druhý a stačilo ten závod prakticky jen odjet. Tak jsem si věřil, že jsem jel ještě na Slovensko, kde je hodně obtížná trať a tam jsem se zranil. Díky tomu jsem nemohl ten poslední závod jet a klesl až na čtvrté místo. To byla rána, protože jsem hrozně chtěl skončit na stupních vítězů. Letos jsem přes zimu strašně zbrojil, protože se slučovaly kategorie a já chtěl znovu na stupně. Ale už vím, že se mi to nepovede. Znovu jsem se zranil a přišel o první dva závody. A v takové konkurenci, jaká letos bude to je moc.
Startujete kromě Slovenska i na dalších zahraničních závodech?
- Jenom loni jsem byl v Itálii. Vyrazil jsem tam v dubnu, protože u nás zrovna nic nebylo. Bral sem to jako test. Jinak jezdím jen doma, protože bez pořádného sponzora se to cestování nedá utáhnout.
Baví Mariana Klíče více letní nebo zimní soutěže?
- Oboje má své kouzlo. Na to, že se v zimě vlastně nedá nic jiného dělat, je to výborné. V zimě navíc nemám takovou konkurenci. V jiných krajích to není tak rozjeté jak u nás. Člověk je hlavně rád, že jezdí. Všechno má něco do sebe. Porovnávat se to ale nedá.
Máte za sebou další zásadnější zranění kromě poranění kyčle?
- Zranění mám za sebou dost. Ta kyčel byla určitě nejhorší. Zkoušel jsem s tím ještě jezdit, ale na motorce to opravdu nešlo. Tak jsem musel na čtyřkolky. Další bylo operované rameno, klíční kost a teď dvakrát ruka. Dvakrát jsem měl problémy s vazy v kolenu. Ale těch zranění je strašně moc. Jen zlomenin tak třicet.
Byl jste někdy svědkem situace, kdy šlo závodníkovi o život?
- U smrtelného úrazu jsem naštěstí ještě nebyl. Jednou bylo větší neštěstí v Bělé u Jevíčka. Kluk si přivodil zranění hlavy, hrozilo poranění páteře. Musel ho odvážet vrtulník. Zázrakem se z toho ale okamžitě vylízal a za tři měsíce byl v pořádku. Velký úraz páteře se stal jednou v Trnávce. Kluk skočil, dopadl na zadek, rozdrtil si spodek páteře a ochrnul.
Užíváte si kromě závodění i organizaci? Stavění tratí a připravování závodu je nutné zlo nebo další zábava?
- Určitě si to užívám. Problém je, že organizátorů u nás moc není. Vždy se vybere deset tratí, kde se jezdí republikové mistrovství a na zbytek jsou dány regionální závody. Rozdíl je v tom, že zatímco dříve se opravdu jezdil krajský přebor s jezdci daného kraje, letos mi přijedou na Crossracing cup třeba i z Plzně. Třeba závody čtyřkolek profi jsou tak na všech úrovních obsazené nejlepšími. Úroveň je tak vlastně stejná. Ale je pravda, že ty regionální závody bereme spíše jako přátelské.
Máte ještě nějaký sen, kterého chcete opravdu dokázat?
- Tajně jsem letos doufal ve stupně vítězů v nabyté republice. Ale už to bohužel nevyjde. Zranění mě připravilo o úvod sezóny a to už se dohnat asi nedá, vzhledem k výborné konkurenci.