Původně jsme chtěli představit v naší rubrice psího tanečníka Beautyho, což je Border Collie. Jenže bylo nám jasné, že moc slov bychom z tohoto krasavce nedostali, proto jsme museli pozvat i jeho paničku. Mladou usměvavou Lucii Kučerovou, která ale vlastně svého čtyřnohého miláčka proslavila a snad ještě proslaví. Díky ní se totiž Beauty vrhl do tance a jak se ukazuje, jde mu to náramně. Stejně jako agility, neboli psí parkur. Ovšem Lucka nepřišla sama. Doprovázela ji sestra Lenka, která se zase pochlubila se svojí slečnou Jessicou. Jak jinak, než Border Colií. A tak vzniklo uvolněné a snad zajímavé povídání o výchově psů, nebo poněkud netradiční disciplíně tanci se psem. Týden před tím, než se v Blansku uskuteční mistrovství České republiky v této soutěži. Kde šestnáctiletá Lucka bude obhajovat prvenství ze zimní, vánoční soutěže v kategorii začátečník.
Jak to tak bývá, po čem člověk nejvíce touží, to doma nemůže mít. Zvláště když bydlí v bytovce. A dvě mladé slečny chtěly mít psa. „Proto jsme začaly chodit do psího útulku, kde ale psi vůbec neposlouchali. Tak jsme je začaly cvičit. A tam jsem se vlastně poprvé seznámila s tancem se psem, který mi předvedla jedna holka. Od té doby mě to strašně chytlo,“ vzpomíná Lucie. „A tak jsme si pořídily jednoho psa, kterého začala cvičit Lucka. Jenže pak to chytlo i mě, takže jsem psa chtěla také. A mám Jessinku,“ usmívá se zanedlouho osmnáctiletá Lenka.
O pořízení čtyřnohých přítelů rozhodlo to, že se po rozvodu rodičů dostala děvčata z panelákového bytu do domu se zahradou. „Tam už psi mohli být, bylo to hned o něčem jiném,“ shodují se.
Lucka měla hned o výběru rasy jasno. Border Colie vyhrála na celé čáře. „Velmi krásná rasa, nejhezčí psi na světě,“ culí se. „Ale říká se, že to jsou jedni z nejinteligentnějších psů. Viděli jsme jich pár na soutěžích, na závodech, a to vlastně rozhodlo.“
„A vše potřebné jsme se také dozvěděly na internetu,“ doplňuje Lenka s tím, že rozhodně nekupovaly jak se říká zajíce v pytli.
I výběr konkrétního psa hraje důležitou roli. Člověk by měl znát všechny důležité údaje především o jeho rodičích. „To je základ, musí být zdraví. Tato rasa mívá totiž často potíže s klouby,“ potvrzuje Lucie, studentka oboru veterinární prevence na boskovické VOŠ a střední škole. „A pak taky, když si vybíráte štěňátko, tak si musíte padnout do oka. Přitom hned jak jsme viděli první fotku, tak bylo rozhodnuto.“
Beauty byl prý odmalička hodně živý, temperamentní. Proto přišla na řadu tak zvaná piškotová výchova. „Vše za piškoty,“ směje se Lucka. „Nejdřív jsme museli zvládnout samozřejmě základy. Ale byl hodně šikovný, takže to šlo vlastně samo. Kdežto Jessie je krapet tvrdohlavá, po paničce,“ škádlí sestru.
„No, trvá ji to o něco málo déle,“ přiznává Lenka, která však na psí slečnu nedá dopustit. „Vlastně jsme si ji pořídily ze dne na den. Jeden den jsem řekla, že ji chci a druhý si ji přinesla. Bylo to opravdu hodně narychlo. Taťka se to vlastně dozvěděl, až byla doma. Ale nevadilo mu to, taky se mu Jess líbila, hned si ji zamiloval,“ spiklenecky mrká. Přitom měla také ihned jasno o rase. „Když jsem viděla Bjutyšáka, žádnou jinou jsem nechtěla.“ Jenže o svou slečinku málem přišla, když se malá Jess protáhla dírou v plotě zahrady. „Naštěstí ji jeden pán našel a zavedl na městskou policii. Nevím kdo to byl, ale tímto bych mu chtěla strašně poděkovat.“
Ale pojďme k tomu hlavnímu, tedy disciplíně tanci se psem. Jak už název napovídá, soutěž připomíná tanec. Ovšem nikoli ten klasický, což by šlo asi jen těžko. Ale ten, při němž musí pán či panička prokázat souhru se svým čtyřnohým svěřencem. A třeba Lucka to umí znamenitě. Dokázala to už nejen na soutěžích, ale i při několika krátkých vystoupeních. Už jen zkrácené číslo s několika triky vyvolávalo úžas, jak je člověk schopný se psem skvěle spolupracovat. „Vše ale záleží hlavně na psovi. Třeba couvání jsem Beautyho učila chviličku. Vzala jsem piškot a šla směrem k němu. Začal vlastně couvat sám a v tu chvíli jsem ho vždy odměnila. Musíte s ním pak často trénovat, aby si to zapamatoval. Jde o to, aby si různé cviky osvěžil, obnovil a opakoval,“ říká Lucie, podle níž spousta lidí dělá při výchově psa chybu, že klasické povely opakují pořád dokola. Jako třeba sedni, lehni! „Pak se stane, že jen řeknete sedni, což učiní, ale po chvíli si automaticky lehne. Má to už prostě zažitý, že to jde po sobě.“
To ale není případ skvěle trénovaného Beautyho. „Ale občas to bylo taky na nervy,“ prozrazuje Lucka. A své by o tom mohla vyprávět i její sestra. „Jessica se něco naučí a celkem jí to jde. Jenže pak se jí třeba vůbec nechce a ta spolupráce je strašná,“ naoko se mračí Lenka. „Musí mít prostě náladu jak člověk, tak pes. A třeba já kolikrát nemám náladu, ale Beauty otravuje, že si chce hrát. Je opravdu hodně živý,“ dodává mladší ze sester.
Dobrým se nejen člověk, ale samozřejmě i pes stává až po několikaletém tréninku. V případě Beautyho je to necelé dva roky. „Zlepšovali se nejen psi, ale také my. Samozřejmě ze začátku to byly jen lehké cviky, obtížnost se přidávala postupně,“ říkají děvčata.
V současnosti se Lucka s Beautym pečlivě připravují na republikový šampionát v Blansku, kde budou patřit k favoritům. A to na základě úspěchu z vánoční soutěže. „Soutěžili jsme vůbec poprvé a hned z toho bylo první místo. Ale teď nevím, bude záležet na konkurenci,“ neodhaduje své šance Lucie. To její sestra je optimistka. „Podle toho, jak jsme skládaly spolu sestavu, tak si myslím, že to bude hodně dobrý.“
Lucka se představí hned třikrát. V soutěži pro začátečníky s pirátským tématem, společně se sestrou si zkusí skupinový výstup. Hlavní formu si s Beautym ovšem otestují už v pokročilých na trochu temné téma smrti. „Pár cviků už jsme předvedli při různých příležitostech, nedávno při oslavách 120. výročí otevření mé školy. A šlo nám to, tak uvidím,“ nechá se překvapit šestnáctiletá slečna.
Soutěž je ovšem něco jiného než ukázka. Rozhodčí budou pečlivě sledovat každý pohyb, každou souhru pána se svým miláčkem. A také nápaditost. „Povinné jsou prvky jako chůze u nohy, otočky, couvání, obíhání. To v sestavě musí být. Potom už záleží na člověku, co si do sestavy zařadí,“ prozrazuje Lucka, která porotu nadchla už ve zmiňované zimní soutěži. Ve slušivém santovském oblečku si jako pomůcku vybrala vánoční stromeček. „Sklidilo to úspěch,“ potvrzuje Lenka.
Lucie bude mít jediného většího soupeře. A to trému. Zatímco Beauty si soutěž bude prý hodně užívat. „Až na mě přijde řada, tak mi vyschne v krku. Všichni se na vás koukají, co bude. Je to hrozný postavit se a začít něco dělat. Jo, jsem trémistka,“ přiznává. „Já jsem ještě nikdy na podobné soutěži nevystupovala, takže nevím, jaké to je. Ale protože Lucku dobře znám, tak vím, že určitě bude nervózní,“ popichuje sestra.
A co Beauty? „Mu je to jedno. Jen musím mít v ruce piškot a nebo si ji navonět salámem, aby se nesoustředil na něco jiného. Když ale cítí něco dobrého, nic jiného ho nezajímá,“ s úsměvem praví Lucka.
Lenka zase jde na zkušenou. „V Blansku si vyzkouším, co už Jessica umí. A když jí to nepůjde, tak se vrhnu na agility, kde psi zdolávají překážky, probíhají tunely nebo zvládají slalom,“ přibližuje druhou soutěž zatím méně zkušenější ze sester. „Jenže zatímco Beautyho slalom baví a jde mu, tak Jessice ne,“ provokuje sestru Lucka. „Ale my to zvládneme. Máme na zahradě udělané jednoduché překážky, takže to pořádně natrénujeme,“ odhodlaně dodává Lenka.
Každopádně obě sestry jsou povolanými osobami co se týká Border Colií. A mohou tak poskytovat zasvěcené rady. A jak se ukazuje, o tuto rasu začíná být velký zájem. „Když to řeknu hnusně, tak začínají být moderní. Každý je chce, protože je uviděli někde na závodech. Přitom si ale lidé myslí, že tito psi je budou poslouchat sami od sebe. Jenže tak to není. Když se jim nebudete věnovat, ublížíte jim,“ upozorňuje Lucka, jejíž Beauty se může pyšnit titulem CAJC. „Je čekatelem šampióna juniora. To je dobrý úspěch,“ dodává sympatická slečna.
Pokud se chcete více dozvědět o Beautym i Jessice, určitě navštivte stránky
http://www.beautyajessie.wbs.cz/.