Představujeme: Boskovická výtvarnice Libuše Baďurová

Životní dráha člověka se utváří nejrůznějšími způsoby. Někdy pomale a klidně krystalizuje jako krásný pravidelný průhledný nerost, jindy připomíná spíše živelný tok z břehů se vylévající řeky, ba třeba i silně vařící vodu v baňaté čajové konvičce s poskakující pokličkou. Už se to tak stává, že někdo tak nějak neví, co bude v životě dělat (a když už se nějak rozhodne, stejně si není příliš jistý), zatímco jiný již od brzkého mládí tuší, kam směřuje, kam ho to táhne. Stejně tak tušila i boskovická výtvarnice Libuše Baďurová, že první setkání s pastelkami nebylo náhodné. Skromná autorka, která léta kreslí své minimalistické práce v malinkém pokojíku uvnitř jednoho z boskovických bytových domů, se s námi podělila o zdroje své inspirace i životní přístup.

Čtvrtohory rozhodly o mé existenci, byť v pouhopouhém zlomku času. A jako zvídavému dítku přírody mě neustále ona Matka Příroda předkládala všechny smyslné požitky, z kterých se postupem vývoje utvářel můj aktivní počin - zobrazení světa kolem mne. Až ve zralosti, myslím své
zralosti, jsem procitla a pochopila, že svět kolem sebe vnímám podle konstrukcí svých i sociálních,
a proto jsem začala objevovat svůj mikrokosmos těla i duše...

Jak se to vůbec přihodí, že se člověk stane výtvarnicí?
Vzpomínám si, jak ráda jsem kreslila pastelkami ve školce a první třídě. V tu dobu jsem dostala od rodičů krásný dárek, snad pro mě nejcennější - pastelky, a to dvouposchoďové. Nemohu zapomenout na pocit, kdy jsem se ptala tatínka, jak mám napodobit ten odstín podle omalovánek. Tatínek vzal pastelku a jedním tahem nakreslil geometrický tvar čehokoliv, ale poradil. Nastala éra princezen, ale ta nejkrásnější byla má maminka, kterou jsem kreslila přes celý výkres. Snad až paní učitelka Čmelová, asi ve třetí třídě, ve mně vzbudila antipatie ke kreslení, neboť tři kapesníčky přeložené do čtverce a naskládané přes sebe, mě děsí dodnes. Už tenkrát jsem věděla, že budu chtít být učitelkou kreslení...
Jakými styly jste si jako výtvarnice prošla? Kteří mistři vás vaší cestou provázejí?
Myslím si, že je dobré projít mnoha směry. Člověk si uvědomuje historii a osobnosti, bez nichž by kultura a historie mlčela. Snad nejraději jsem viděla svět imprese, to ovšem v mládí, protože mladý člověk žije rychle a impulzivně. Exprese je také smyslová a takový El Greco či Van Gogh nemůže nezanechat hluboký dojem. A Michelangelo! Dokonalost. K té člověk dozrává a většinou k ní nedojde. Proč? Málokdo je ochoten žít v odříkání a málokdo se obrací sám k sobě dovnitř, tak jako génius Michelangelo.
Obraz... Co je na začátku a co se musí stát, aby se představa zhmotnila?
Jak obraz vzniká? Přichází budˇnajednou, jako kdyby vás navštívila Múza, nebo pozvolna, kdy vás něco motivuje, většinou příroda. Ráda pracuji s variantami, to znamená, že rozvíjím motiv tak dlouho, dokud je nosný. Není- li, končím.
Většina umělců má své království, v němž tvoří. Prosklený půdní ateliér, zarovnané sklepení nebo jen malý kamrlík... Kde pracuje Libuše Baďurová?
Považuji se za minimalistku, nemám potřebu ateliéru, k tvorbě mně stačí zahrádka a byt. Nejraději o svých návrzích přemýšlím v posteli, kde si chystám náčrty.
Poslední vaše práce se blíží rychlé automatické kresbě, například mandaly, magické čtverce... Lze mluvit i o jakémsi druhu tvůrčí terapie, meditace?
Poslední práce - kresby suchým pastelem - již vyvěrají z hlubin vlastního já. Mohu je prožívat osobně a tehdy, kdy potřebuji dobudit tělo i duši kladnou energií. Máte pravdu, když hovoříte o určité tvůrčí terapii.
Vaše oblíbená technika je tedy...
Od raného mládí se věnuji technice, jež mi dopřává rychlosti barevného sebevyjádření. Tou je pastel.
Víte kolik jste vlastně namalovala obrazů? Kde je skladujete a co s nimi děláte?
Abych neměla problémy s odbytem obrazů, které většinou sídlí u příbuzných a přátel, věnuji se v posledních pěti letech komornímu formátu kreseb, ten mi zaručuje možnosti uskladnění. Abych pravdu řekla, nevím kolik obrazů jsem namalovala, ale kresby z posledních let mám spočítané. Budete se možná divit, ale obrazy nyní vystavené ve zdravé výživě Namaste - je jich deset - pocházejí ze série, tuším že počítá osmdesát kreseb. Tyto jsem tvořila celý rok.
Nejen že sama tvoříte, ale výtvarnou výchovu i vyučujete. Je vystudovaný výtvarný obor při tvorbě výhodou nebo omezuje?
Dnešní svět vás vždy nehodnotí, jestli máte či nemáte něco vystudováno. Ale jestli umíte či neumíte.Moje profese mě naučila hledat dialog mezi mladými a kulturou. Samozřejmě mám radost, když mí žáci mohou vidět mou práci i jinde než tu, kterou se prezentuji ve škole.
Zmínili jsme vaši profesi učitelky, ale není to jen výtvarná výchova. Necítíte se jako tvůrčí osobnost v této oblasti poněkud svázána osnovami?
Škola je místo, kde má převládat HRA. Kde jinde bychom měli být tvořiví než zde. Osnovy
nemusí svazovat, když víte jak na to jít. Ve škole zodpovídám za svou práci a za svěřené žáky.
Člověk nemůže neustále pracovat... Při čem si nejvíce odpočinete, jak relaxujete?
Relaxace? Jistě, bez ní bych nebyla vyrovnaná a tvůrčí. Práce a práce a práce, to je nejlepší odpočinek. Ale taková práce, která vás těší.
Máte nějaké životní motto, kterým byste se řídila?
To motto jsem právě prozradila... No a ještě mě napadá jedno, kterým se řídím: Jestliže se chceš životem jenom prokodrcat, tak to je snadné.