Poslední rabín v Boskovicích

Židovská obec v Boskovicích, jedna z nejstarších, největších a nejslavnějších na Moravě, byla od roku 1850 samostatnou politickou obcí se všemi příslušnými orgány samosprávy. Svou politickou samostatnost ztratila až v roce 1919, kdy byla sloučena s křesťanskými Boskovicemi do jedné obce, města Boskovice. Zde měli Židé své zastoupení v městském zastupitelstvu, do kterého volili pravidelně své zástupce. Ale i po sloučení obou obcí si boskovičtí Židé podrželi právo na určitou samostatnost, a to v podobě samostatné náboženské obce, která byla řízena voleným předsedou a členy výboru. Důležité postavení v této náboženské obci zaujímal místní rabín, který měl hlavní slovo a rozhodovací právo v náboženských otázkách. Nelze se proto divit, že boskovičtí Židé od nejstarších dob existence své obce věnovali velkou pozornost výběru svých rabínů, a dokonce, když nemohli nalézt žádného vhodného kandidáta na rabínskou funkci, nechávali i více let toto místo neobsazené.
Z boskovických rabínů, kteří zde působili ve 20. století, je třeba jmenovat dr. Salomona Funka, který zastával rabinát od roku 1894 do 1915. Byl zástupcem moravského zemského rabína, učencem a obratným místním diplomatem, který obratně smiřoval spor mezi ortodoxními a modernistickými skupinami boskovických Židů.
Po něm působil v Boskovicích doktor filozofie J. Landau, který odešel kolem roku 1920 do Berlína. Jen krátce zastával místo rabína kandidát filozofie Ludwig Stein, syn vrchního rabína z Trnavy, student berlínské univerzity a hildesheimského semináře, který nastoupil do Boskovic začátkem září (na Roš hašana), ale už 12. listopadu téhož roku ve stáří 22 let zemřel, aniž mohl jakkoli vyřešit vzrůstající konflikt mezi oběma tábory v židovské obci.
Po Steinově smrti hledala náboženská obec poměrně dlouho důstojného a zdatného nástupce, až padla volba na Yeheskela Isidora Reicha. Osoba, původ a vzdělání tohoto muže slibovala, dokonce zajišťovala boskovické náboženské obci řešení místních problémů a zejména návrat k židovské ortodoxii.
Yeheskel (= Ezechiel, tak se nazýval v židovském prostředí) Isidor (jméno užívané v občanském, úředním nežidovském styku) Reich se narodil 1. dubna 1893 v malé vesničce Bátorkesy v Horních Uhrách, dnes Krajná Bystrá, okres Svidník, kraj Prešovský. Obec ještě roku 1929 čítala pouhých 335 obyvatel, převážně řeckokatolického náboženství. Lze se domnívat, že Reichův otec Israel (občanským jménem Armin) sem přišel z Novák, protože Isidor Reich měl domovské právo v tomto městě. Vesnička Krajná Bystrá je zmiňována v encyklopediích jen ze dvou důvodů: byla poslední obcí v bývalém Československu, kam byl zaveden telefon (1953), a byla rodištěm nechvalně známého komunistického politika Vasila Biľaka.
Isidor Reich pocházel z významné rakousko-maďarské rabínské dynastie. I jeho otec, který jako rabín spravoval rozsáhlou venkovskou oblast, byl pokládán za předního znalce Tóry, bez jehož komentářů a výkladů se nikde neobešlo studium Talmudu. Isidorův dědeček a jeho učitel i vzor, Koppel Reich, byl zvolen roku 1902 hlavním ortodoxním rabínem v Budapešti a působil v této funkci do roku 1929. Koppel Reich si svými osobními vlastnostmi a znalostmi získal významné postavení v rakousko-uherské říši. Byl členem poradního sboru císaře Františka Josefa a roku 1929 byl zvolen za člena maďarské Horní sněmovny.
Jeho dědem byl Koppel (Jacob) Altenkunstadt (=Burgstadt v Bavorsku), zvaný Charif (Moudrý), který byl považován za jednoho z největších znalců Talmudu první poloviny 19. století. Byl hlavou slavné rabínské akademie (ješivy) v maďarském městě Verbo, z níž vybudoval jedno z hlavních center talmudského učení a vychoval mnoho významných rabínů své doby.
Isidorovou matkou byla Josefina, rozená Schwartz.
Isidor se narodil po dvou dcerách jako první syn. Vyrůstal jako jiní vesničtí hoši. Jeho otec jej a jeho tři bratry vychovával jak v židovském náboženství, tak v předmětech vyučovaných na obecných školách. Od počátku byl připravován na rabínskou dráhu. Podle vyprávění jeho dcery Evy Morris-Reichové byla Isidorovou nejstarší vzpomínkou, jak asi dvouletý stál na dvorku na židli a kázal udiveným kuřatům a husám¹.
Reichova rodina vychovala kromě Isidora i další dva bratry pro rabínský úřad. Obě jeho sestry se provdaly za rabíny, většina jeho strýců a bratranců byli rabíny.
Isidor po několika letech výchovy doma u otce byl poslán do Budapešti k dědečkovi, který jej nesporně rozhodujícím způsobem ovlivnil. Nejenže byl vzděláván ve všech oblastech židovského učení, ale pokračovala i jeho výuka v občanských školních předmětech. Tak získal v dědečkově domě vzácnou kombinaci ortodoxního židovského myšlení spolu s kulturou evropské civilizace.
Po několika letech v Budapešti u dědečka, který zůstal do posledních dní jeho vzorem, jejž se snažil napodobit, byl ve stáří 16 let vyslán do Vysoké ješivy v Bratislavě. Za vynikající studijní výsledky na této škole byl nejednou odměněn, obdržel dokonce Zlatou medaili jako nejlepší student. Protože se světským předmětům na této ješivě nevyučovalo, studoval Isidor soukromě na civilních středních školách a každoročně na nich skládal jako privatista předepsané zkoušky. Maturitu složil na městské reálce v Ostřihomi. Zároveň se velmi svědomitě připravoval na rabínské zkoušky. Studoval rétoriku a chtěl pracovat v Badenu u Vídně, aby se mohl učit řečnictví u strýce Wilhelma, známého řečníka. Za první světové války se dobrovolně hlásil do armády jako kurát, nicméně pro nízký věk byl odmítnut. Ale válečné události a zejména smrt nebo zmrzačení přátel v něm vyvolaly odpor k válce a podnítily jeho pozdější celoživotní pacifismus.
Krátce po skončení první světové války (1921 ?) dostal Isidor Reich nabídku na rabínské místo v Boskovicích. Isidor byl v rozpacích, zda nabídku přijmout. Boskovická židovská obec byla značně odlišná od židovských komunit, které poznal v Maďarsku a na Slovensku. Její minulost byla sice slavná – proslavila ji jména jako Samuel ha-levi Kollin (Machcít ha-šekel), Natan Adler, Natan Sofer, kteří tu žili, ale přítomnost boskovické židovské obce vedla Reicha k pochybnostem, zda přijetím rabínského místa v Boskovicích nepohřbí (navždy ?) své ambice, vyrovnat se svému dědečkovi v hodnostech a postavení.
Boskovická židovská komunita se po válce dále značně zmenšila odchodem mladých Židů do Vídně, Brna a jiných větších měst. Z původních asi 2000 boskovických Židů v polovině 19. století za 1. republiky zde žilo kolem 400 Židů. Hugo Gold uvádí 482 Židů v roce 1929², Bartoš a kol. pro rok 1930 hovoří a 395 Židech.³ Největším problémem však bylo, že většina těch, kteří v Boskovicích zůstali, odmítali tradiční lpění na ortodoxním židovském náboženství a chtěli se přizpůsobit moderní době. Kromě toho zde byla i poměrně značná skupina Židů žijících ve smíšeném manželství, kteří většinou byli v otázkách náboženství laxní. Takže jen menšina přívrženců ortodoxie očekávala od nového rabína, že obnoví a oživí judaismus v boskovické komunitě. (POKRAČOVÁNÍ V PŘÍŠTÍM ČÍSLE)

Napsal PhDr. Jaroslav Bránský